Je pravda, že jste se před časem začal věnovat józe? Jak jste v ní pokročil?
Měl jsem svého času problémy se zády a kamarádka mi doporučila jógu. Jáma, nijáma, ásana a šatkríja – skvělý nápad! Komplikace se zády to sice nevyřešilo, ale každopádně mě po každém cvičení bolelo daleko víc mnoho jiných svalů!
Máte takříkajíc sedavé zaměstnání. Při přípravě otázek pro své hosty do pořadu 7 pádů Honzy Dědka strávíte za stolem jistě spoustu času. Jak jinak to svému tělu ještě kompenzujete?
Dlouho jsem své tělo neposlouchal. Při psaní dávám přednost poslechu hudby, takže si tělo nakonec kompenzace kategoricky vyžádalo a odvedlo mě do psího útulku, odkud jsem si odvedl psa, který mě teď třikrát denně zvedne a odvede od mého sedavého zaměstnání.
Píšete na klávesnici všemi deseti?
Bohužel nikoliv, takže na počítačové klávesnici píši stejně jako hraji na klaviaturu piána – dvěma prsty. V prvním případě píši velmi pomalu a dlouho, v druhém zvládnu jen lehké melodie jako Kolu, pijeme kolu či Céčka, sbírá céčka, ze světového repertoáru pak třeba hit Just Can’t Get Enough.
Zaznamenal jste u sebe nemoc z povolání v tom smyslu, že kladete zvídavé otázky i kamarádům u piva?
Dlouho jsem si myslel, že zrovna mně se profesní deformace vyhne, ale když jsem nedávno poslouchal kamarádovo vyprávění o probíhajícím rozvodu a najednou se přistihl, jak mi hlavou táhne, že to, co teď říká, je dobré, tímhle bych ten rozhovor mohl otevřít, zatímco tuhle celou pasáž vyhodím, protože už by to bylo moc dlouhé, kdežto tohle by se dalo dát na závěr, tak jsem se poněkud vyděsil…
Když vás napadne zajímavá otázka pro hosta třeba při jízdě tramvají, máte po ruce pro tyto případy notes, kam ji ihned zapíšete?
Notesy jsem zanechal ve dvacátém století, teď už si poznámky poznamenávám do poznámek v mobilu.
Kdy naposledy vás některý z vašich hostů vyvedl z míry, popřípadě čím?
Nejspíš herec Josef Dvořák, který celý rozhovor absolvoval ve stoje coby hereckou etudu. Ale chápu ho – nejspíš mu po roce zavřených divadel chyběl pohyb.
Máte schopnost přimět hosty k nebývalé autenticitě. Máte tendence zasahovat, aby na sebe váš host nevyzradil před diváky až příliš?
Mám rád western Pro hrst dolarů, kde zazní věta: Člověka nejlíp přinutíš mluvit tím, že mu dáš pohodlí. A tak se jí snažím držet. A pokud se mi povede hosta rozmluvit, tak pak už je zcela na něm, kam až chce ve svém vyprávění zajít.
Kolikery máte doma kšandy? Nedostáváte je teď dárkem ze všech stran?
Kdysi jsem kdesi četl, že sbírka začíná v okamžiku, kdy člověk vlastní tři předměty stejného druhu. V tom případě už kšandy sbírám, protože mám asi patery. Ty ostatní vybírá a půjčuje moje úžasná stylistka Zlata Stolařilová, protože zatím mi je nikdo neposílá. Nevím proč!
Přijal byste nabídku na moderování společenské akce nebo módní přehlídky?
Nepovažuji se za moderátora. Koneckonců v titulcích 7 pádů se označuji za hostitele. Zkrátka si jen sezvu hosty, aby dělali srandu. Moderátorství je náročná profese a člověk by ji měl umět, aby ji dělal dobře. Takže pokud by se taková nabídka někdy objevila a já nakonec přikývl, vysvětloval bych to v případě módní přehlídky poblouzněním z představy všech těch krásných dívek. Jen za výsledek bych neručil. Rozhodně bych se dost bál, abych nedopadl jako modelka, které na mole ujede podpatek.
Stal jste se v poslední době tím, kdo sám poskytuje rozhovory. Jak silná je vaše autocenzura?
Už na základní škole jsem byl poučen, že mám odpovídat, nač jsem tázán. Tak se snažím. Jak se mi daří, však musí posoudit laskavý čtenář sám.
Coby odborník na hudební publicistiku komentujete už několik let přímý přenos udílení cen Grammy. Musel jste někdy hodně improvizovat. Padl z vašich úst i nějaký nezapomenutelný přebrept?
Komentování cen Grammy má řadu velmi striktních pravidel. Například je zapovězeno mluvit do písniček a není žádoucí hodnocení nominovaných či oceněných alb. Po průvodci večerem se očekávají věcné, faktografické informace. I proto dostáváme s překladatelkou Danou Hábovou dopředu scénáře. Ty se ovšem do poslední chvíle mění a občas se mění i v průběhu večera, takže se stane, že oproti očekávání se na pódiu objeví někdo zcela jiný. A pak je třeba začít improvizovat, ale ideálně tak, aby divák nepoznal, že je člověk naprosto vyvedený z míry. Ne vždy se to ovšem podaří.
Při kterém hudebním žánru či současném hitu vypínáte rádio?
Jsem poměrně tolerantní, takže si dokážu vybrat v každém žánru. Vypnout rádio mě proto většinou přinutí spíš mluvené slovo, zejména reportáže z parlamentu.
V minulosti jste pro česká média zpovídal zahraniční hvězdy, za kterými jste často cestoval i po světě. Jak jste přišel k tak dobré angličtině? Stále ji pilujete?
Nemyslím si, že mám dobrou angličtinu. Jsem víceméně samouk, který se vzdělával na textech anglo-amerických kapel. Dnešní generace, která se anglicky učí už od školky, je nesrovnatelně lepší. Jsem proto dodnes přesvědčený, že jsem se k rozhovorům se zahraničními osobnostmi dostal především proto, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě.
Máte stále cédéčka, která vám kdysi speciálně nechal poslat frontman kapely R.E.M. Mike Stipe?
Jsem archivář věcí s emotivním nábojem. Na těch cédéčkach, která mi kdysi zaslal Mike Stipe, samozřejmě není nic výjimečného. Nejsou podepsaná, dnes už by se z nich nedaly sejmout ani jeho otisky prstů. Ale já vím, že jsou od něj a nikdy nezapomenu na ten můj pocit překvapení a radosti, když jsem na poště otevřel krabici z Ameriky, kde byla kolekce starých nahrávek R.E.M.
Takže tyhle disky si nechám i do časů, kdy už jejich obsah nebude na čem přehrávat. Na rozdíl od jiných cédéček, která pomalu rozprodávám, protože hudbu už dávno poslouchám z počítače. Ponechal jsem si jen podepsané nosiče a raritní limitované edice, které vnímám spíš jako artefakty. Ale mezi námi, není to občas snadné loučení se sbírkou čítající přes tři tisíce desek, kterou jsem dával dohromady přes třicet let.
Díky své profesi jste zejména v minulosti navštívil nejatraktivnější světové metropole. Která je místem vašeho srdce a proč?
Těch metropolí bylo opravdu hodně – od Londýna přes Berlín, Brusel, Paříž až po New York. Ale já se nejvíc zamiloval do Vietnamu, kde jsem předloni strávil měsíční dovolenou. Ze Saigonu se mi vůbec nechtělo odjíždět.
Kam plánujete vyrazit, až to opatření dovolí?
Moc rád bych si splnil mnohaletý sen a vyrazil alespoň na měsíc do Indie.
Jak byste naložil s rokem opravdových prázdnin?
Nejspíš bych vzal batoh, do něj pár hadrů, do kapsy platební kartu a mobil a vyrazil do světa. Je tolik míst, která bych chtěl vidět!
Co je vaším životním kompasem, filozofií?
Jak říká Randle McMurphy v románu Vyhoďme ho z kola ven: No co, aspoň jsem to zkusil!
11. února 2021 |
