Nedávno jste oslavil padesátiny. Je to pro vás depresivní? Přiznáte to?
Já jsem si od toho nic nesliboval. Ale tím, jak se mě všichni ptají, jestli jsem v depresi, bilancuji, už mám vymyšlený epitaf a jestli už jsem napsal závěť, tak to na mě začíná trochu doléhat. Ale do té doby jsem měl pocit, že tak jako čtyřicet osmička šla do čtyřicet devítky, nic se potom nestalo. Normálně si jdeš večer lehnout, ráno se probudíš. Ale tím, jak se mě všichni ptají, tak si říkám, jestli něco nezanedbávám. Jestli bych neměl opravdu začít bilancovat a neběžet za notářem kvůli té závěti.
Na druhou stranu jste teď relativně čerstvě ve vztahu, můžete plánovat to hezké a všechno máte ještě před sebou…
Dobře, nebudu truchlit, že mi vylítly děti z rodného hnízda. Budu naopak očekávat, zda děti do rodného hnízda přiletí.
Přejete si, aby přiletěl ten čáp nebo vrána?
Zcela určitě. Já bych preferoval vránu, ale beru i čápa.
Po jak dlouhé době zabředla vaše komunikace ve vztahu na děti?
Já se zeptám partnerky, jestli jsme to řešili po sedmatřiceti dnech, nebo dvaačtyřiceti. Ne, bavili jsme se o tom samozřejmě. Je nám, kolik nám je, takže tam není úplně na co čekat. Bavili jsme se o tom, ale pojďme se nestresovat. Stačí ta padesátka, že se stresuji já.
Karla a Vanilka. Díky těmto dvěma fenkám se poznali Honza Dědek s Terezou.
Seznámili jste se přes někoho třetího, nebo jste se nakontaktovali díky seznamovací aplikaci v mobilu?
Nás seznámili naši dva psi. Ona má černou fenu jménem Vanilka, já mám bílou fenu jménem Karla. Loni v únoru na Valentýna šel jsem po Náplavce po smíchovské straně a měl psa puštěného na volno. Ona měla také psa na volno a psi se tam spolu začali kočkovat a dovádět, což každého páníčka trochu vyděsí, aby se něco nestalo. Tak jsme je začali volat a navzájem jsme se sobě omlouvali s tím, že naši psi jsou trošku divoši. Tak jsme se seznámili.
Nefungují předpřipravené vtipy, hrané scénky, říká moderátor Honza Dědek |
Věříte tím pádem na osud?
Na psí osud rozhodně.
Kdo z Čechů, žijících dlouhodobě v zahraničí, by byl perfektním hostem do vaší talkshow? Co třeba Ivana Trumpová?
Určitě by mi bylo ctí mít ji jako hosta, ta by mě zajímala. Akorát nevím, jak ji na to křeslo dostat. Ale jo, ta by mě zajímala!
Bylo by to asi nákladnější…
Určitě. Ale klidně jí zaplatíme taxíka z letiště.
Jste letitý hudební publicista. Zajímalo by mě, kolik máte doma vinylových desek a cédéček.
Těžká otázka. Já jsem začínal na kazetách, což už vaše generace moc nepamatuje. Kupoval jsem kazety do walkmanů, protože vinyly nebyly. Pak jsem začal kupovat vinyly, ale někdy na začátku devadesátých let přišla éra cédéček. Člověk si říkal, čert vem vinyly, které praskají každou chvilku a přeskakují. Budeme mít všechno na cédéčkách a nemusíme to obracet. Tak jsem nasbíral, nevím, třeba tři tisíce cédéček. Pak přestali prodávat CD přehrávače a vrací se do módy vinyly.
Že bych se vrátil k těm nahrávkám, co mám na cédéčkách, a začal to skupovat na vinylech? To neudělám. Dneska máme všechno vlastně v počítači. Mám tedy doma vinyly z doby, které jsem kupoval na přelomu osmdesátých, devadesátých let, a z následující etapy mám cédéčka. Ale přiznám se, že v poslední době už fyzické nosiče nesbírám. Poslouchám hudbu digitálně přes placené služby jako Spotify a iTunes.
Teď je módní vlna devadesátých let, jak byste popsal tu svoji dekádu?
To byla naprosto báječná dekáda, to se ještě směly dělat rozhovory s lidmi, kteří už je dneska neposkytují. Za tu dobu mám obrovskou sbírku rozhovorů. Paul McCartney, Rolling Stones, Pink Floyd… Spousta lidí, ke kterým už se dneska asi nedá dostat, nebo aspoň z českých poměrů. Byly to neuvěřitelné zážitky. Cestovalo se na rozhovory do Londýna… nebo letět do New Yorku na natáčení klipu R.E.M. a pak si udělat rozhovor s Mikem Stipem! Letět za Alanis Morissette nebo za Enyou do Paříže… do Berlína se také hodně jezdilo. Po hudební stránce pro hudebního publicistu zlatá devadesátá.
Nepovažuji se za moderátora. Jen zvu hosty, aby dělali srandu, říká Dědek |
Myslíte si, že divácký úspěch Pádů tkví v tom, že se nevysmíváte svým hostům do tváře a neponižujete je před obecenstvem? Na nikoho nenarážím.
Nevím, v čem spočívá úspěch 7 pádů, ze kterého mám samozřejmě radost. Ale mám pocit, že k tomu přispělo, že jsme nevznikli pro televizi. Televize to koupila po nějaké deseti-, jedenáctileté existenci toho pořadu na YouTube. V Malostranské besedě jsem měl možnost se naučit nebo vyzkoušet si všechny ty případné chyby, které je dobře, že viděli lidi jen na YouTube, kde nejsou možná tak přísní diváci. Myslím, že na YouTube se také podařilo nabalovat postupně diváky.
Je to podobný příklad jako u kapel. Říká se, že na první koncert skupiny Lucie přišlo… někdo říká šest, někdo říká devět diváků. A na pódiu v té době byla šestičlenná kapela Lucie, takže to byla přesilovka. Ale pak se to nabalovalo. Já si myslím, že v tom je možná ten úspěch Pádů. A asi se u mě lidi cítí příjemně, když jsou ochotny přijít i takové osobnosti, jako je pan Svěrák.
Když přijde host, poznáte, že je to typ člověka, který je slavný a už leckdy třeba nestojí nohama na zemi?
Asi ano, poznám. Ale já jsem dělal v životě rozhovory s kdysi velmi slavnými lidmi a dnes už je třeba ani skoro nikdo nezná. Měl jsem možnost dělat rozhovory s lidmi, kteří prodávali desítky milionů desek a byli na obálkách a na televizních obrazovkách nejluxusnějších médií, a dnes se o nich opravdu už neví. A ty skutečné osobnosti? Ty stojí nohama pevně na zemi.
31. ledna 2022 |
