V roce 2023 smažila palačinky i Kate, princezna z Walesu. Moc se jí ovšem nedařilo.
Nacpat se, dokud to jde
Masopust následovaný čtyřicetidenním půstem je starobylou záležitostí. Zmiňován je už v 6. století, ale nejspíš navazuje na starší římské oslavy nadcházejícího jara. U nás pohltil staré slovanské rituály a tradice.
Masopust není jen o obžerství. Jeden z divů Česka má na seznamu UNESCO |
V Anglii se udržel i po tom, co král Jindřich VIII. v 16. století odtrhl církev od Říma a papeže, jakožto nejvyššího představitele, nahradil svou maličkostí. Angličané se tak v úterý před začátkem půstu nadále cpali tučným a mastným jídlem, jak byli zvyklí. První recepty určené pro Masopustní úterý bychom našli už v kuchařce z roku 1439.
V raném novověku se rozšířil zvyk jíst palačinky či lívance, na které se dalo „vyplácat“ ohromné množství vajec, mléka a tuku. Tyto potraviny totiž ve skromné postní kuchyni neměly místo a bylo třeba je spotřebovat, aby se nezkazily.
Dnes se na Masopustní úterý jí převážně lívance, jak je známe i v tuzemsku – hrubé, hutné, malé placičky. Ty dávné bychom označili spíš jako palačinky, bývaly totiž tenké a jemné jako pavučinka.
Umění obratně je přetáčet v pánvi bylo ceněné tehdy stejně jako dnes. Už v básni z roku 1619, která je součástí díla Pasquils Palinodia, se píše: „A každý muž a dívka se střídají a vyhazují své lívance [palačinky] do vzduchu ze strachu, že shoří.“
Britští poslanci ze sněmovny lordů na tradičním palačinkovém běhu v roce 2017
Palačinkami házejí i poslanci
Pečení lívanců či palačinek není jediným zvykem, který se váže k Masopustnímu úterý. Žádný Angličan si jej v minulosti nedokázal představit bez úderů zvonu, který svolával lidi ke zpovědi. Říká se mu Pancake Bell, tedy Lívancový zvon. Dodnes vyzvání na mnoha místech v jedenáct hodin dopoledne. Místo cesty do kostela však nabádá ke smažení.
O něco méně běžný, ale zato hojně navštěvovaný je palačinkový běh (Pancake Run). Davy lidí ve slavnostních šatech při něm běží ulicemi s pánvemi v rukou a horečně vyhazují do vzduchu palačinky. Záměrem je doběhnout do cíle, kterým jsou obvykle dveře kostela, jako první a neztratit v průběhu palačinku.
Palačinkový běh v Olney, rok 1926
Nejslavnější palačinkový běh se koná ve městečku Olney v hrabství Buckinghamshire. Právě tady má prý událost své kořeny, podle tradice v roce 1445. Jistá místní žena tehdy pekla palačinky, když uslyšela vyzvánět zvon zvoucí ke zpovědi. V panice, aby nepřišla pozdě, vyběhla z domu i s palačinkou v pánvi.
Vychutnejte si Masopust a zapomeňte na diety. Mastná pusa to jistí |
Podle současných pravidel musí být účastnice obyvatelka Olney, oblečená do zástěry a šátku, a během závodu vyhodit palačinku do vzduchu aspoň třikrát. Trasa měří 415 yardů (379 metrů). První žena, která doběhne ke kostelu, předá palačinku zvoníkovi a dostane od něho polibek, je vítězkou.
Jiný slavný běh se koná v Londýně. Účastní se ho zástupci obou sněmoven britského parlamentu a novináři. Všichni závodí v kuchařské čepce a v zástěře. Výtěžek akce jde na charitu Rehab, která pomáhá lidem s tělesným postižením. Dokážete si představit, že by se něco podobného pořádalo u nás?
Britové rozšířili své tradice po světě. Lívance se na Masopustní úterý těší obrovské popularitě zejména v Kanadě.
Lívancový souboj i koleda
Jiný zvyk mají ve škole Westminster School v Londýně. Tamní žáci se shromáždí v aule, kde školní kuchař přehodí palačinku přes tyč zavěšenou šest metrů nad zemí. Pak nastane mumraj, který připomíná rvačku. Student, který z palačinky utrhne největší kus, je vítěz a získá finanční odměnu.
V městečku Whitechapel v hrabství Lincolnshire chodí děti koledovat. U dveří prosí o lívanec a na oplátku dostanou sladkosti či ovoce. Pokud se tak nestane, provedou lakomci nějakou neplechu. Za tímto účelem si v minulosti nosily střepy keramiky či skla, které pak házely na dům či dokonce na jeho majitele. Dřív byl tento zvyk rozšířený po celé zemi podobně jako koledování na Halloween.
Přišli jsme koledovat o díl lívance či o kus slaniny či o drobet sýra, který jste sami vyrobili
Stará anglická koleda, odříkávaná na Masopustní úterý
Na ulicích se v tento den také hrával fotbal, který v Anglii znali už ve 12. století. I ten byl během půstu zakázaný. Hřebíčkem do rakve se tradici stal tzv. Highway Act z roku 1835, který zakázal hrát fotbal na silnici.
Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že i dnes v pošmourné únorové (někdy březnové) úterý většina Britů pilně smaží a hoduje. Někteří doma, jiní zajdou do restaurace, které lívance nabízejí v tento den v mnoha variantách. Velké přízni se těší zejména v kombinaci s ovocem, karamelovým či citronovým topingem.
Britové si zvyk odvezli i do svých kolonií. Lívance tak k Masopustnímu úterý neodmyslitelně patří v různých koutech světa včetně Kanady a Austrálie.
