„Pokud jíte jídlo, jste součástí systému, který ovlivňuje změny v životním prostředí,“ píše The New York Times. Americký server připravil přehled toho, jak se jednotlivé složky našeho jídelníčku podílejí na klimatických změnách, a jak každý z nás může ubrat na vlastní uhlíkové stopě. A neznamená to, že se hned musíme stát vegany.
Jak souvisí jídlo a globální oteplování
Spojení je celá řada. Čtyři nejškodlivější, aspoň podle odborníků? Kácení lesů a pralesů, které mají uvolnit místo farmám a chovu dobytka: při tom se do atmosféry uvolňuje velké množství uhlíku a planeta se tak ohřívá. Vylučování skleníkového plynu metanu z úst krav, ovcí a koz, které tráví potravu. Další vylučování metanu z hnojiva a rýžových polí. A také emise z fosilních paliv, která se používají na farmách a velkochovech, při výrobě hnojiv a při dopravování jídla z jednoho místa na druhé.
„Konzumace jídla tvoří jen část uhlíkové stopy každého z nás. Spolutvoří ji třeba používání auta, létání nebo spotřeba energie v domácnosti. Ale právě u jídelníčku můžeme snadno a rychle začít, když chceme zmírnit svůj dopad na planetu,“ uvádí The New York Times. Jíst samozřejmě musíme a ne každý je ochotný přejít pouze na rostlinnou stravu. Problém je spíš ve zbytečně velké spotřebě a ve výběru toho, co si kupujeme.
Co s tím? Čtěte dál.
Není hovězí jako kuřecí
Masa se tato problematika týká nejvíc. A zdaleka největší negativní dopad má maso hovězí. Analýza Světového institutu pro výzkum zdrojů ukázala, že kdyby průměrný Američan vyměnil pouhou třetinu hovězího, které sní, za vepřové, kuřecí nebo za luštěniny, jeho emise spojené s jídlem by se snížily o třináct procent.
Proč je zrovna hovězí maso nejhorší? Zejména krávy, ale třeba i ovce, mají v žaludku bakterie, které při trávení tvoří metan. Ten se vylučuje a ve velkém množství přispívá k takzvanému skleníkovému efektu. Celkově je navíc chov velkého dobytka náročný kvůli pěstování a zpracování krmiva.
Na druhou stranu dobytek spořádá spoustu zemědělských zbytků, které lidé nejedí. Jeho exkrementy se zase dají přeměnit na hnojiva. Mnoho farem navíc už dává přednost tomu, aby krávy jedly přímo trávu z pastvin. Navíc je chovají na půdě, která by se k ničemu jinému ani využít nedala. Horší je to třeba v Bolívii nebo Brazílii – obě země patří mezi největší světové exportéry hovězího a v obou už lidé kvůli chovu spálili miliony akrů deštného pralesa.
Nic o tom, z jakých podmínek vaše hovězí pochází, se bohužel na etiketách nepíše. Pokud tedy chcete k výběru přistupovat opravdu eticky, nezbývá vám než pátrat. Popřípadě hovězí v jídelníčku aspoň zčásti vyměnit za ekologicky šetrnější vepřové či drůbeží. Pokud možno z malých farem, velkochovy mají pořád relativně velkou spotřebu vody a energie, navíc často čelí kritice ochránců zvířat.
Úplně nejvhodnější by pak bylo osobní spotřebu masa omezit. Americký lékařský časopis The Lancet nedávno vydal zprávu o tom, že miliony lidí po celém světě jedí mnohem více masa, než by zdravý jídelníček vyžadoval. Nepřekvapivě to platí hlavně pro Spojené státy, Austrálii a Evropu.
Jak je to s rybami? Přečtěte si na další stránce.
Ryby a plody moře: ano, nebo ne?
To je oblast, o které se odborná veřejnost dlouhodobě pře. Ryby a mořské plody jsou pro lidi zdravé, někdo dokonce říká nezbytné. Jenže jejich chov i lov mají dopad na stav naší planety. A některé druhy rychle vymírají. Podle údajů Světového fondu na ochranu přírody se například populace tuňáků a makrel od sedmdesátých let snížila o alarmujících 75 procent. Je to vlivem obřího rybářského byznysu, ale i zničených korálových útesů a mangrovů, znečištění ovzduší i oceánů a klimatických změn obecně.
Co by měl udělat někdo, kdo si ryby rád dopřeje, ale chce být co nejšetrnější k planetě? Průvodce The New York Times nabízí několik tipů. Omezte konzumaci divokých ryb, jejichž lov už je v dnešní době na hranici udržitelnosti. Raději si dávejte ryby pěstované na farmách.
Tady je ovšem dobré mít na paměti, že i takzvaná akvakultura je pro životní prostředí náročná. Lepší je to třeba v Norsku, kde se drží přísných ekologických regulí, horší v některých částech Asie, kde se ryby a mořské plody chovají bez ohledu na přírodní rovnováhu.
Kvůli krevetovým farmám se například kácejí mangrovové pralesy. Rybí farmy v Číně zase produkují obrovskou masu metanu. Ani o těchto podmínkách se bohužel na obalech zatím nic moc nedočteme, ale vodítkem můžou být certifikáty udržitelnosti.
Podle The New York Times odborníci radí zařadit do jídelníčku více měkkýšů. Mušle a škeble u nás nejsou tak rozšířené, přitom jde o velmi zdravý zdroj proteinů, který se navíc snadno připravuje. A zcela nejvhodnější volbou jsou pro nás samozřejmě ryby z lokálních zdrojů – českých rybníků a řek.
Zajímá vás mléko a výrobky z něj? Listujte dál.
Jak je to s mlékem a mléčnými výrobky
„Studie ukazují, že produkce mléka má na životní prostředí menší negativní vliv než v případě kuřecího, vepřového nebo vajíček,“ vysvětluje The New York Times. „S jogurtem, tvarohy nebo krémovými sýry se to má podobně. Ale mnoho dalších druhů sýra, například čedar nebo mozzarella, můžou zanechat ještě větší stopu než některé druhy masa.“
Ani vegetariánská dieta tedy nemusí být samospásná, zvlášť pokud se maso rozhodnete nahrazovat právě sýry náročnými na výrobu. Mnohem šetrnější variantou jsou podle odborných výzkumů rostlinné náhražky masa a mléčných výrobků, například tofu.
U samotného mléka zase nelze předpokládat, že když budete kupovat to s nálepkou BIO, bude „ekologičtější“. Své výhody má: bio certifikát znamená, že krávy měly možnost se pást venku, nedostávaly antibiotika ani hormony a jedly krmivo vypěstované bez chemických hnojiv a pesticidů. Na uhlíkové stopě se to nicméně nepodepíše; zejména velké bio farmy vypouštějí obdobné množství skleníkových plynů jako ty ostatní.
Vhodnou variantou, po které stále častěji sahají i běžní konzumenti, jsou rostlinná mléka nebo přesněji rostlinné nápoje. Výroba kteréhokoli z nich je k přírodě mnohem šetrnější než získávání kravského mléka. Emise jsou výrazně nižší, navíc zabírají méně půdy. Pozor jen u nápoje mandlového a rýžového, ty jsou velmi náročné na spotřebu vody. Nejvíc „eko“ varianty jsou sojové a ovesné.
