Kvalitní herní zpracování si tahle sympatická dvojice zasloužila už v období, kdy byla populární více, nežli tomu je dnes u Pokémonů. Jenže do projektu se stále nikdo moc nehrnul - čekalo se spíše, kde by se dala načerpat nějaká další inspirace pro zpracování temného, dramatického a mystického obsahu. První převedení X-Files na herní scénu bylo poněkud rozpačité. Tvůrci nám naservírovali klasickou adventuru, kde jsme ani nehráli za oba hlavní protagonisty série, ale naopak v roli nějakého nováčka jsme je museli nalézt. Již tato skutečnost odradila spousty fanoušků seriálu a tak hra posléze upadla v zapomnění.
Ovšem doba pokročila a na herní scéně se objevil nový žánr - survival horor, který se stal mimořádně vděčným tématem oblíbeným u nepřehlédnutelného počtu hráčů. Hned zkraje je potřeba říci, že tím, kdo se stal inspirací pro zde recenzovaná Akta X byla velice úspěšná série Silent Hill! Pohříchu je té inspirace až příliš. Pokud pomineme klasickou upoutávku, kterou známe ze seriálu, je zde totiž dosti málo originality. Velké opuštěné město, pocházené nejlépe za noci, s troškou nezbytného mlžného oparu, s kupou podivných znamení, stop krve, přirozeně nechybí ani mrtvoly - a mezi tím vším vy. Chodíte od domu k domu jako pošťák, k zamčeným dveřím potřebujete občas nalézt klíč, a všude okolo pobíhají stovky zombíků a pokoušejí se vás dostat na svou stranu. Atmosféru s přítomností nemrtvých kreatur má dokreslovat detailní kamera zabírající občas obrazy, kdy například zombík ožírá někomu končetiny. Jenže je zde problém nazývající se grafické zpracování. Také na něj dojde...
Standardní vybavení tvoří klasická baterka pro lepší povědomí o situaci v temnotě, nepřátele v ní pak likvidujete docela slušným arzenálem, který - jak jinak - musíte však nejdříve nalézt. Zprvu budete vlastnit pouze služební bouchačku, po níž ke slovu přijde mnohem silnější kalibr. Dočkáte se i standardního nacházení všelijakých dokumentů, které vám postupně a po kouskách poodhalí celý zapeklitý případ. Dočkáte se objevování rozličných lejster obsahujících důležité kódy, které vám pomohou otevřít všelijaké mechanismy a zámky. Zkrátka vše tak typické pro tento žánr je zde obsaženo.
Dokonce i mapa je vyřešena dobře známým způsobem zaškrtávání lokací, do kterých nemůžete a kde jste již byli. Ale aby se neřeklo, že jde jen o prachobyčejnou kopii, mohu zmínit pár skutečně originálních myšlenek - pro změnu obšlehnutých z jiných žánrů. Díky dvěma hratelným postavám se dočkáte i odpovídajících změn v běhu hry. Jedná se o úvodní scény, kdy se ocitnete na různých místech a až po určité době se setkáte se svým kolegou ve zbrani.
Vyšetřování zpočátku probíhá pomalu, procházíte prázdné lokace, ale postupně příběh dostává hlavu a patu. Při prostupu vpřed se přirozeně nedostanete všude - čekají vás mnohá zastavení u zamčených dveří. Záleží též na tom, za kterého agenta právě hrajete - ten druhý je při vzájemném setkání sice ovládán počítačem, ale je vám ku pomoci. Inteligence vašeho kolegy je na
adekvátní úrovni. Rozhodně nijak nehazarduje se svým zdravím a nebojí se vytáhnout střelnou zbraň, následujíc přitom vašeho příkladu. Někdy (ve hře za Muldera) budete muset chránit Scullyovou před hordami zmutovaných trotlů, zatímco ona vám bude hledat vakcínu proti nákaze z nebezpečného pokousání. Za Scullyovou vás pro změnu čeká rutina v podobě pitvy, kdy se pomocí ikon snažíte sžít s prací chirurga. Nejspíše odsud vzalo Nintendo nápad na tu bizarnost pro svůj nový handheld:o)
Ale pojďme dál. Během své cesty za nevyřešitelnou záhadou střetnete staré známé ze seriálu. Tajemný muž s cigárem, nadřízený Skinner anebo velmi oblíbený Alex Krycek. Každá z těchto postav má - stejně jako ve filmu, i ve hře svoji důležitou roli. Řada herních lokací je pak též inspirována předlohou z celuloidového pásku, což je pro fanoušky jistě potěšitelná informace.
Ovládání je v pohodě - vybraná postava přesně reaguje na vaše pokyny, škoda jen slabších animací samotných protagonistů a jejich pohybových aktivit. Ono pokud se postava hýbe stejně co samotný zombík, který na vás útočí, moc důvěry ke schopnostem tvůrců nezískáte, o nějakém sžití se s hlavními hrdiny pak nemůže být ani řeč.
Jenže zatímco výše uvedené může být výtkou podmíněnou osobním vkusem, problém a
kritika směrem k technickému zpracování je objektivně největší ranou do vazu. V době, kdy na trhu kralují vizuální spektákly typu Silent Hill 3 či Project Zero 2 - schválně vybírám ze stejné žánrové škatulky a platformy, se prezentace této hry dá jedním slovem nazvat ostudná. Textury jsou chudé a nevýrazné. Barvy působí, jak kdyby malířům docházela barva. Antialising je patrně sprosté slovo. Modely postav jsou podivné, aspoň, že zde rozeznáte obličeje. A co se týká vizuálních efektů - i první Silent Hill byl v tomto ohledu o mnoho lepší. Světlo z baterky působí velmi nepřesvědčivě a spíše připomíná čmouhu na obrázku od prvnáčka.
Kamerový náhled se mění, jednou je plynulý, jindy má pevně dané úhly, ale vždy se snaží zachovávat přehled o dění. Stran interaktivity prostředí - na některých místech, kde může něco být, lze někoho prohledat, cosi sebrat či použít, se zobrazí ikona. Když jsem u těch ikon, celkem vtipně je pak vyřešen symbol Save, který znázorňuje klasické Mulderovo nalepené X. O zvukové stránce snad jen tolik, že kdo je milovníkem hudby ze seriálu, tak si přijde na své. Samotné zvuky ostudu - na rozdíl od grafiky nedělají.
Celé toto dílko rozhodně nepůsobí marně, fanoušci si zde rozhodně své najdou a nebudou ohrnovat nos nad nepovedenou technickou stránkou věci. Jenže v době, kdy tu spousta titulů se stejnou či podobnou tematikou, lákavější příběhovou linkou, hrůzostrašnější atmosférou a kvalitnějším technickým zpracováním útočí na hráčský trh, působí X-Files jako hra, která pár let zaspala dobu. Není to hra, která se špatně hraje, nicméně nenabízí nic, co by ji vyšvihlo nad šedivý průměr.
|
| The X-Files: Resist or Serve | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
