Ústavní soud se zabýval otázkou, na koho se měli squatteři obracet kvůli postupu policie, zda na státní zastupitelství, nebo na správní soudy. Podle tehdejších obyvatel Cibulky policie neměla pravomoc k vyklizení nemovitosti.
Nejvyšší správní soud loni žalobu čtyř squatterů proti postupu policie a ministerstva vnitra odmítl. Kroky, které žaloba označila za nezákonné, učinila policie podle soudu v trestním řízení. Proto je nemohou přezkoumávat správní soudy, je to prý v působnosti státního zástupce.
Podnět k dohledu v minulosti dostala městské, následně i vrchní státní zastupitelství, ovšem z hlediska squatterů taktéž bez výsledku. Pisatelé ústavní stížnosti se domnívali, že své nároky uplatnili ve dvou odlišných systémech ochrany práv, přičemž každý je odkázal na ten druhý. Uvedli, že se tak stali „obětí negativního kompetenčního sporu“.
„Není možné, aby orgány veřejné moci vzájemně popíraly svou pravomoc, aniž by se jakkoliv věnovaly podstatě tvrzeného zásahu do základních práv a svobod osob, které se na ně se svými podáními obracely,“ uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Pro squattery si přišlo 130 policistů
Zámeček Cibulka chátrá už řadu let. Squatteři, kteří vyhledávají a obývají opuštěné budovy, měli původně smlouvu s majitelem zámečku. Majitel ji ale vypověděl (psali jsme zde) a podal na squattery trestní oznámení.
Předloni 6. května vyklidila Cibulku razie, při které 130 policistů násilně vyvedlo squattery, kteří neuposlechli výzvu a zůstali v budově. Zadrželi deset lidí, tři utrpěli při zásahu zranění (víc o zásahu zde). Jeden člověk byl později odsouzen, další si převzaly přestupkové komise.
Ústavní soud zrušil vyrozumění státních zastupitelství. Podle soudu policie vystupovala jako orgán činný v trestním řízení. „Pravomoc k přezkumu postupů policie jako orgánu činného v trestním řízení tedy měly v dané věci příslušné orgány státního zastupitelství,“ uvedl soudce zpravodaj.
Policie vyvedla sqautery z usedlosti Cibulka (květen 2015):
