O zvonící stromky je opět zájem, andělské tóny ladí v Rožmitále

  • 7
Před pěti lety nemohl Zdeněk Ševčík kovovou zvonkohru v podobě zlatého stromečku sehnat. Proto se rozhodl tradiční vánoční doplněk znovu vrátit do domácností a začal ho vyrábět. Nejvíce práce prý zabralo zvonění správně vyladit.

Poklidnou atmosférou rožmitálské retrocukrárny Nostalgie se nese slabounké vyzvánění. „Lidé vejdou a říkají, že nám tu něco cinká. Už to ani nevnímám, pouze když se soustředím. Doma mám jeden, ale ne nový, je po babičce,“ upozorňuje provozovatelka podniku Miroslava Bahenská. Zároveň má na starosti přilehlou dílnu, kde se kompletuje česká varianta andělského zvonění, takzvaný zvonící stromek.

„Původně se dělaly v domácích dílnách v německém Porúří, později se dostaly do Švédska, kde na kovovém mechanismu přibyla postava anděla,“ říká Zdeněk Ševčík ze společnosti Logimax o zhruba dvaceticentimetrové kovové zvonkohře. 

Svrchní „vrtulku“ ověšenou řetízky zakončené korálkem pohání horký vzduch hořících svíček. „Jsou to klasické svíčky, jaké se používají na vánoční stromek. Jsou součástí balení, aby je lidé nemuseli shánět a mohli si ihned zvonění zprovoznit,“ podotýká Miroslava Bahenská, které s prací v cukrárně i ve výrobně stromků pomáhá dcera Eva.

Stromečky zmizely z obchodů

Po sametové revoluci jako by libě vyzvánějící stromečky vymizely ze světa. Kdo jej neměl doma, nový už nesehnal. „Naposledy je vyráběli na Slovensku a odtamtud jsme získali nejen postup, ale také nástroje,“ líčí Zdeněk Ševčík, jak se dostal k nápadu vrátit adventní kratochvíli do domácností.

Zvonící stromek

  • Je tuzemskou variantou ve světě oblíbeného andělského zvonění. S jeho výrobou začala německá společnost Adrian & Stock ze Solingenu. V roce 1905 si nechala princip zvonění patentovat. 
  • V Česku se varianta „zvonícího stromku“ začala vyrábět v 50. letech minulého století v pobočce národního podniku ELITEX Liberec. 
  • V 70. letech pak kompletní výrobní program převzalo Výrobné družstvo invalidov (VDI) Zvolen. Ve vesničce Horná Štubňa nedaleko Kremnice a Turčianských Teplic se zvonění vyrábělo do roku 1989.

Téměř zapomenutý doplněk vánoční atmosféry tam objevil před pěti lety. „Sháněl jsem ho nejprve pro dcery a podařilo se mi jeden koupit na Aukru. Jenže byl poměrně poškozený, tak mě napadlo začít zvonění vyrábět,“ vrací se do doby před cestou k východním sousedům Ševčík. Následně odkoupil technologii a odvezl si ze Slovenska i původní zrezavělé nástroje.

Nejvíc práce ale prý dalo vyladit vyzvánění. Zdeněk Ševčík se proto obrátil na specialisty, kteří mají se zvukem tvořícím se „v kovu“ velké zkušenosti. „Kloboučky zvonění jsou z mosazi. Oslovil jsem výrobce hudebních nástrojů v Amati Kraslice,“ vzpomíná na začátky projektu. Zároveň připomíná, že k výrobě zvonění je třeba 27 nástrojů a stejný počet operací na lisech, teprve potom lze začít s kompletací.

Do zázemí podniku, kde nabízejí kromě sladkostí a kávy ke koupi právě i zvonící stromky, se dílna přesunula teprve letos na jaře. Prostory v areálu bývalých rožmitálských kasáren už nevyhovovaly. Nyní mají zaměstnanci v novém k dispozici světlou a prostornou dílnu, která sousedí se skladovacím prostorem. Právě tam se člověk ocitne ve světě beden naplněných polotovary a lesklými částmi budoucí zvonkohry.

Z Rožmitálu až za oceán

Z výrobny se ozývají rytmické údery na kov, s nimiž kontrastuje jemné cinkání plechu. O zvukovou kulisu se starají jen dva zaměstnanci, jde ale spíše o výjimku. „Pokud je třeba, pracuje tu až patnáct lidí najednou,“ konstatuje Bahenská.

V Rožmitále vznikají dvě varianty – stříbrná a zlatá. Záleží na vkusu budoucího majitele, většina komponentů se rovněž vyrábí ve městě na úpatí Brd. „Jde převážně o ruční práci. Jak při lisování a kování dílů, tak při sestavování výrobku. Jeden stromek kompletujeme 50 minut,“ podotýká Miroslava Bahenská.

Za pět let zájem o nostalgické vyzvánění z dob našich babiček prudce stoupl. „První rok jsme dělali zhruba tisíc kusů, letos se zastavíme na nějakých 11 tisících,“ líčí Miroslava Bahenská. Zároveň si sedá za stůl s rovnými pláty kartonu a v několika málo vteřinách složí korpus krabice, do níž pak její kolegové vloží jednotlivé části kovového stromku.

Přestože jde o sezonní záležitost a obdobím největšího zájmu zákazníků je adventní čas, lidé prý zvonící stromečky objednávají celoročně. „A také třeba jen krátce po Vánocích. Důvody mají různé, například jedou navštívit příbuzné do ciziny a chtějí jim přivézt originální dárek,“ upozorňuje Eva Bahenská s tím, že letos začala poptávka po stromcích ověšených perlami z jablonecké bižuterie už koncem srpna.

Cestou zpět do útulného prostředí mezi cukrárenskými stolečky je možné spatřit předchůdce nablýskaných stromečků, které úhledně zabalené v krabicích čekají na cestu za zákazníky. Ve vitríně u jedné ze stěn podniku je vystaveno několik exemplářů, jež dělaly radost lidem o svátečních dnech před mnoha desítkami let. „Jde o různé typy, většinou německého původu. Jsou mezi nimi také zmiňované švédské výrobky. Ty nejstarší jsou z dvacátých let minulého století,“ odhaduje Zdeněk Ševčík. A nyní je posílají třeba i do USA či Kanady. „Mají o ně zájem krajané po celém světě. Probouzí v lidech vzpomínky na dětství, Vánoce prožité třeba u prarodičů,“ říká.