K historii švédské ambasády patří hrdinství i pohnuté osudy majitelů

Palácovou vilu v ulici Úvoz na Hradčanech, ve které sídlí švédská ambasáda, si nechal v roce 1928 postavit významný advokát Josef Růžička. Stavební povolení pro velkolepý dům v těsné blízkosti Strahovského kláštera získal Růžička i díky svým kontaktům. Byl vedoucím právního oddělení v bance a zároveň správcem obchodních aktivit Strahovského kláštera.

Svůj vysněný dům si advokát dlouho neužil. V roce 1939 se do vily nastěhovali nacisté, kteří Růžičku zatkli. Jako honorární konzul Panamy totiž vydával víza mnoha československým Židům, čímž jim zachránil život. Sám Růžička o ten svůj přišel v koncentračním táboře Mauthausen.

„Od jeho ženy Anny si Švédsko začalo část budovy pronajímat v roce 1945,“ říká současná švédská velvyslankyně Viktoria Li, která je v Praze pracovně již dva roky. Do konce války sídlila švédská ambasáda v paláci Lažanských na Starém Městě. Dům advokáta Růžičky, který navrhl architekt Tomáš Šašek, v roce 1948 sebrali komunisté, kteří Švédsku nabídli, že si budovu může koupit. 

„Stát odmítl s tím, že zkonfiskovaný majetek nekupuje, ale že si budovu bude pronajímat,“ popisuje historii ambasády velvyslankyně. Annu Růžičkovou tehdy Švédsko nechalo v domě bydlet, čímž jí zajistilo i ochranu před režimem, který celou rodinu pronásledoval.

Bydlela tu Eliška Junková

Po privatizaci, kdy budovu získala zpět rodina původních majitelů, věnovala dcera Anny Růžičkové Tatiana svoji polovinu domu švédskému státu jako poděkování za to, jak se velvyslanectví staralo o její matku, a od roku 1993 je Švédsko majitelem celého domu.

Kromě rodiny Růžičků ve vile bydlela od roku 1930 například také automobilová závodnice Eliška Junková. Historii místa připomíná také plaketa na jedné ze zdí vily s nápisem „Na krásné vyhlídce“. Tak se totiž jmenovala hospoda, která na místě stála až do dvacátých let minulého století.

V současné době je ve vile kromě samotné ambasády také rezidence velvyslankyně, sídlo Švédské obchodní komory a bydlí v ní také další dvě rodiny diplomatů. Rezidence velvyslankyně Viktorie Li se nachází v patře nad kancelářemi ambasády a její balkon nabízí pohled na celou Prahu.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i osobu velvyslance. Příští díl seriálu se bude věnovat indonéské ambasádě v ulici Nad Buďánkami.

Předchozí díly:

• Buquoyský palác francouzské ambasády navštívil před revolucí i Havel
• Práh italské ambasády nevadil kočárům, dnes ho zdolá jen italský vůz

„Veškerý nábytek i umění na ambasádě pochází od švédských designérů a umělců. Nábytek jsme nedávno zařizovali nový. Část toho starého budeme na začátku září nabízet veřejnosti na zahradním prodeji,“ říká Viktoria Li. Švédsko podle ní dodržuje v zahraniční politice například zásady feminismu, a umělecká díla i vybavení vily tak pocházejí stejnou měrou od umělců i umělkyň.

„Snažíme se, aby budova ambasády byla v souladu s tím, co prosazuje celé Švédsko. Používáme tedy hlavně přírodní a ekologicky nezávadné materiály, jezdíme hybridním automobilem a snažíme se být otevření veřejnosti,“ vysvětluje velvyslankyně.

Ambasáda má na zahradě také včelí úl. Z vlastního medu na velvyslanectví vaří a také jej dávají darem návštěvám.

Podoba nábytku ambasády má odkazovat na tradiční švédský design – tedy jednoduchost, funkčnost a minimalismus. „Švédský design je spjat s přírodními materiály a pravidlem, že méně je někdy více,“ říká velvyslankyně.

Její pracovna se nachází v místnosti, která dříve sloužila jako ložnice Růžičkových. Připomíná to klenuté obložení dvojkřídlých dveří vedoucí do pracovny. Na jeho nejvyšším bodě je ze dřeva vyřezaná postava ženy shlížející na příchozí. Předlohou pro sošku byla s největší pravděpodobností právě Anna Růžičková, manželka prvního majitele. 

K vile patří také zahrada, na které ambasáda pořádá akce pro diplomaty i veřejnost. Během léta se tam například několikrát konalo promítání filmů se slavnou švédskou herečkou Ingrid Bergmanovou. V září tam zase budou moci švédští občané volit ve volbách do švédského parlamentu. „Nechceme, aby zahrada působila nějak škrobeně. Máme tu proto třeba i dětské hřiště nebo umělecká díla od pražských studentů středních škol,“ dodává Viktoria Li.

Spojuje nás třeba hokej, ve kterém vás porážíme, říká švédská velvyslankyně Viktoria Li

V Praze je švédská velvyslankyně Viktoria Li dva roky a další dva ji na ambasádě ještě čekají. V metropoli si oblíbila některá skrytá zákoutí. „Zaujalo mě, že se dá centrum města procházet pasážemi a průchody,“ říká.

Viktoria Li působila v Belgii, Chorvatsku nebo Itálii a naposledy strávila čtyři roky jako generální konzulka v Šanghaji.

Máte na ambasádě nějaký nábytek z IKEA?
Nemáme. Ale máme tu několik menších doplňků z IKEA, které jsou velmi užitečné. V kancelářích a rezidenci máme nábytek od švédských designérů.

Jaké je vaše oblíbené místo v Praze?
Miluji budovu ambasády. Je to krásný dům s úžasným výhledem na celé město. Mám ráda také Petřín a Vyšehrad. Také se mi líbí Žižkov a samozřejmě centrum. Jednou mi někdo ukázal, kolik je v centru pasáží a průchodů, a že nemusíte jít po velkých ulicích, ale skrz domy a průchody. To mi přijde zajímavé.

Kam zamíříte, když si chcete připadat jako ve Švédsku?
Mám pocit, že v Praze není žádná opravdu švédská restaurace. Ale třeba příroda v Česku a Švédsku jsou si velmi podobné. Takže se mi po švédské přírodě tolik nestýská. IKEA je samozřejmě místem pro každého Švéda, který chce pocítit trochu své země.

Máte nějaké oblíbené místo přímo na ambasádě?
Ano, můj balkon. Je z něj snad ten nejúžasnější výhled na Prahu. Celá ta budova je velkolepá. Má atmosféru, historii, líbí se mi její umístění i to, jak komunikuje s okolními budovami a parkem.

Jak podle vás Češi vnímají Švédsko a jeho obyvatele?
Řekla bych, že Češi mají na naši zemi pozitivní pohled a že oceňují náš sociální systém a otevřenost. Také si myslím, že spolu sdílíme lásku k přírodě a pobytu venku. Oba národy jsou poměrně sportovně založené a jak Švédi, tak Češi mají rádi zimní sporty, především lední hokej, ve kterém vás mimochodem stále porážíme. Z historického pohledu je třeba zmínit rok 1968, kdy spousta Čechů do Švédska emigrovala. Podobně jsme na tom i se zájmem o knihy a filmy.

Učíte se česky?
Moje čeština je strašná, řekla bych, že téměř neexistující. Stydím se za to. Začala jsem se trochu učit, ale pak jsem to vzdala. Po šesti letech v Číně, kdy jsem se učila místní jazyk, jsem se totiž rozhodla si od toho trochu odpočinout. Ale je to opravdu ostuda.

Co vás na Praze překvapilo?
Zaujalo mě, že je Česko obecně velmi homogenní společnost. Byla jsem zvyklá žít ve více rozmanitých společnostech. Ne že by mě to tedy přímo překvapilo, ale je to jiné. Příjemné bylo dostat se do tak krásného města s velkým množstvím zeleně a „lidskými“ rozměry.