Dosavadní shromáždění se zatím obešla bez větších projevů agrese a násilí. Podle odborníka na extremismus Jana Charváta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je ale možné, že se to v budoucnosti změní.
Čím si vysvětlujete tak vysoký počet demonstrací v jeden den?
Je to způsobeno tím, že jde o celoevropsky koordinované akce, které probíhají napříč celým kontinentem. Obě názorové strany chtějí dokázat, že jejich snahy nejsou jen místní záležitostí, ale mají jaksi širší charakter. Jejich počet ale naznačuje ještě jednu důležitou věc. Ta série demonstrací je sérií i proto, že na obou stranách jsou skupiny, které se spolu neshodnou. Místo toho, aby udělaly jednu společnou akci, dělá každá svoji vlastní. Například Blok proti islámu se snaží zavést jako akceptovatelná politická síla a odmítá kvůli tomu spolupracovat například s Dělnickou stranou nebo Národní demokracií.
Politolog Jan Charvát
|
Zdá se, že se demonstrací zúčastňuje víc lidí, než tomu bylo dřív.
V minulosti podobné demonstrace pořádali téměř výlučně členové krajní pravice pro členy krajní pravice. První změna se v tomto ohledu začala ukazovat až v roce 2008. Tehdy proběhly protiromské demonstrace, které sice také iniciovali extremisté, ale přidala se k nim i řada normálních lidí, kteří nespadají do žádné podobné kategorie. To byl takový první náznak, že se něco mění. Postupem času se ukázalo, že tyto demonstrace přestávají být výhradní doménou krajní pravice, a tento trend pokračuje dodnes.
Takže se v tom krajní pravice již neangažuje?
Ne že by se o to nesnažila, ale na její demonstrace proti islámu většinou nikdo nechodí. Tím, že to po ní převzaly skupiny, které s ní historicky nijak spojeny nejsou, se otevřel prostor pro víc lidí, kteří jsou ochotní se nechat mobilizovat. Proč by někdo chodil na demonstraci pořádanou Dělnickou stranou, která bývá spojována s neonacismem? Může přece jít na tu samou demonstraci, kterou svolá hnutí Blok proti islámu, a nikdo ho s nacismem dávat dohromady nebude.
Proč jsou lidé ochotnější účastnit se demonstrací?
Když se podíváte na agendu skupin, které u nás tyto akce pořádají, zjistíte, že se rozhodně nesoustředí jen na islám, ale zahrnuje podstatně širší pole témat. Vždy se mluví o vládě a o establishmentu. Jejich rétorika je založená na tom, že zastupují všechny lidi, které nikdo jiný mluvit nenechá a jež všichni utlačují. Má to klasické rysy populismu. Ten pracuje s představou, že společnost je rozdělena na dvě části. Na ty takzvaně hodné, dobré, utlačované, kterých je většina, a na ty druhé, ty zlé nahoře, kteří těm prvním ubližují. To spoustu lidí osloví.
Proč na to lidé slyší?
Obávám se, že je to spojené obecně s frustrací a zejména frustrací střední třídy. Její členové se cítí nespokojeni, mají pocit ohrožení a nenaplnění, někdy oprávněný, jindy méně, a současně i pocit, že je nikdo neposlouchá a jejich slovo nic nezmůže. Antiislamisté jim dávají možnost socializovat se do skupin, které se tváří, že stojí na té správné straně.
Kde se takové pocity berou?
Domnívám se, že je to důsledek toho, že v současné době je nejsilnější generace, která byla kolem roku 1989 poměrně mladá a do nového systému vstupovala s velkou nadějí. Ta očekávání se ale nenaplnila všem a spousta lidí před sebou nemá ani naději, že by to mohlo být lepší. Je tu velká podobnost s náladou ve společnosti ve třicátých letech minulého století. Obrovská míra frustrace, nedůvěra v zaběhlé státní instituce, v běžné parlamentní strany a důraz na populistickou politiku. Stejně tak antiislamismus nápadně připomíná tehdejší antisemitismus, respektive antijudaismus.
Praze se zatím vyloženě násilné demonstrace vyhýbají. Může se to změnit?
Rozhodně se to změnit může. Stačí, aby došlo k rychlé sérii několika událostí, jako byly útoky v Paříži nebo v Kolíně nad Rýnem, doplněných o incident přímo v Čechách, a situace může velmi rychle eskalovat. Nebo stačí, aby se na nějaké akci objevil větší počet lidí, kteří nemají s násilím problém, a dojde-li k setkání s odpůrci, nemusí být ke konfliktu daleko. Může dojít ke kombinaci vnějších i vnitřních vlivů, která spustí řetězec nešťastných událostí. Chování davu se nedá nikdy zcela předvídat.
Takže se Praha násilí v ulicích nevyhne?
To, že se něco může stát, neznamená, že se to stane určitě. V okolních zemích, jako třeba v Německu, je toho násilí poměrně dost. My si to ani neuvědomujeme, ale pravidelně se tam odehrávají velké demonstrace, na kterých dochází ke srážkám s policií. Za poslední rok tam také bylo téměř tisíc útoků na ubytovny pro uprchlíky. Takové věci tady vůbec nemáme. Česká švejkovská povaha má naštěstí v tomhle směru poměrně významný tlumící charakter. My nejsme zvyklí se rvát. Vždycky to u nás byla doména menšiny. Špičkám těch zastřešujících skupin jde navíc i o politiku a dobře si uvědomují, že na ně jakékoliv násilí vrhne špatné světlo. Proto se ho budou snažit držet na uzdě.
