V každé hospodské debatě či při hovorech ve firemní kuchyňce v Praze časem dojde na srovnávání, odkud kdo je. A vždy se najde někdo, kdo se hrdě bije do prsou se slovy: „Já jsem rodilý Pražan, vy náplavy.“ A po něm někdo, kdo ho trumfuje, že je ještě opravdovější Pražan, protože jeho rodina žije v metropoli po víc generací nebo pochází z „pravé Prahy“ – Starého Města nebo Malé Strany.
Ovšem když si MF DNES položila otázku, kdo je „pravý Pražan“, ukázalo se, že za něj lidé mnohem víc považují toho, kdo se jím sám cítí být. A to ať už se v hlavním městě narodil, nebo se před dvaceti lety přistěhoval.
„Být Pražanem je spíše o mentalitě velkoměstského člověka, o jeho návycích. Já se taky považuji za Pražana. Znám svou čtvrť, okolní hospůdky, kde se setkávám s kamarády. To je důležitější než to, jestli váš pradědeček přišel z Bosny a Hercegoviny,“ říká slovenský sociolog Fedor Gál, který v české metropoli bydlí od rozpadu federace.
Jedna generace a stav mysli
S tím souhlasí i oslovení Pražané, kteří se v metropoli narodili. „Beru to jako stav mysli. Pražan klidně podle mě může být z Brna nebo z Košic, spíš jde o to, jaké má názory a vyjadřování. Typicky třeba neřekne jistým místům jinak než Ipák nebo Jiřák,“ míní třiadvacetiletá studentka Kristina Roháčková. Sociolog Jan Spousta dodává, že mentalitu člověka formuje především jeho okolí. Třeba místo, kam chodil každý den do školy.
Genealog Jan Čech také podotýká, že se Pražanem nemusí stát ani ten, který ve městě žije celý život, pokud se s městem nesžije. Upozorňuje navíc, že Pražané s „čistokrevným rodokmenem“ už jsou ve městě ohroženou skupinou. „Z vlastní zkušenosti, když si někdo přijde nechat sestavit rodokmen, nejpozději ve čtvrté generaci najdeme předka, který do Prahy odněkud přišel. Ale spíše z Čech než z Moravy, protože Moravané odcházeli do Vídně, což platí i o Jihočeších. Dnes už je v metropoli naprosté minimum původních Pražanů, určitě méně než deset procent,“ odhaduje genealog.
Pravými Pražany se tak dnes stávají především ti, kteří mají rodný list z některé pražské porodnice, ať už jsou jejich rodiče odkudkoli. „Já jsem Pražák, mí rodiče také a jeden z dědů rovněž. Podle mě je jím každý, kdo se tu narodí, takže jich vlastně neubývá. Lidé, kteří se sem přistěhují, tu pak totiž mají děti. A ty už jsou zase Pražáci,“ míní šestadvacetiletý Ondřej Novák.
Hrdý Žižkov byl vždy jiný
Genealog Čech vysvětluje, že nejvíce se lidé z venkova do Prahy stěhovali s rozvojem železnice zhruba od druhé poloviny 19. století a stará Praha se postupem času rozšiřovala o nové čtvrti. Jednou z nich byl i Žižkov, který oslovení odborníci shodně považují za vůbec „nejpražštější“ místo současnosti.
„Žiju v Praze už od rozpadu Československa, ale až když jsem se přestěhoval na Žižkov, poprvé jsem získal pocit, že je tady subkultura hrdá na místo, kde žije. Na to své žižkováctví,“ uvádí Gál a Spousta jej doplňuje tím, že na Žižkov si lidé jako první vzpomenou i v Brně, když mají popsat typického „Pražáka“.
Chudinská dělnická povaha Žižkova podle něj tamní obyvatele od počátku odlišovala od ostatních a lidé byli hrdí na to, že jsou jiní. A zatímco na Žižkově lidé stále běžně bydlí, stará Praha už podle sociologů připomíná spíše skanzen. „Dnes už třeba málokdo bydlí v domech kolem Hradu, přitom před padesáti lety to bylo běžné. V historickém centru jsou zase jen hotely a kanceláře,“ poukazuje Spousta.
Podle jeho názoru už je ostatně upozorňování na svůj původ spíš jen zoufalá snaha najít něco, v čem je dotyčný lepší než ostatní. „Metropole si totiž vytahuje ty nejlepší z ostatních měst, takže starousedlíci na ně pak trochu žárlí,“ míní Spousta.
Z druhé strany zase zní, že rodilí Pražané dostanou spoustu věcí zadarmo, kdežto přistěhovalci se musí o to více snažit. „Manžel třeba zdědil byt, s jiným mužem bychom si ho museli koupit. Já lidem odjinud velmi věřím, mají těžší startovní pozici,“ říká Jihočeška Lenka Brdková, která v metropoli žije osmadvacet let.
Podle Čecha by to však s hrdostí neměli přehánět ani noví příchozí. „Dnes to má i politologické konsekvence. Praha se zbytku republiky odcizuje a ani si to sama neuvědomuje. Ale dělají si to samy náplavy, těch je tady nejvíc a právě ony bývají nejhorší. Přijdou po škole, udělají kariéru a najednou jsou největší Pražané,“ uzavírá genealog.
