Prvně jsem ji ochutnal v práci, když ji někde dostal šéf a velitelka domácnosti ji odmítla upéci. A tak nám ji udělal kuchař restaurace, kam jsme chodili na oběd.
A poté jednou se domlouvali kamarádi z nichž jeden je choval na kůže a nabídl je druhému jako úhradu dluhu s tím, že kupoval drahé dárky a nezbyly mu peníze. Jenže druhý prohlásil "Fuj, myši nežeru", a tak jsem zareagoval, drobný dluh jsem za něho uhradil já s tím, že nabízené nutrie si vezmu sám.
Tenkrát, ještě jako svobodný kluk, jsem musel dlouho přemlouvat svou matku, která se k tomu stavěla záporně podobně jako šéfova manželka. Nakonec jsem ale mamku přemluvil s tím, že ona je udělá, ale rozhodně neochutná.
Další šok přišel když se rozhodla, že je tedy jako pokrm připraví. Já jsem to odpoledne spokojeně odpočíval v obýváku a z kuchyně se ozval výkřik. Myslel jsem že mamka se nějak zranila, či co. Tak jsem běžel do kuchyně. Jenže ona vyndala nutrie z mrazáku a ty byly kompletní i s hlavou a obrovskými oranžovými zuby.
A nastal znovu problém a přemlouvání. Když jsem hlavy odřízl, tak jsem je ani nesměl odnést do popelnice aby je, nedej Bůh zde nezahlédl někdo ze sousedů. "Co by si o nás pomysleli, kdyby zjistili že jíme myši" prohlásila matka a tak já s tím odpadem musel až na nedaleké sídliště do kontejnerů.
Pak je sice mamka udělala, a docela se povedly, ale doma je ani neochutnala. Jenže se zmínila v práci a někdo z kolegů požádal, zda by kousek nepřinesla, že slyšel, že mají moc dobré maso.
A tak se mě ptala, zda by mohla kousek vzít do práce, s čímž jsem pochopitelně souhlasil. A teprve v práci ji někdo přemluvil a ona přes všechny dřívější její postoje to masíčko také ochutnala.
A od té doby kdykoliv se (sice ne příliš často) naskytla příležitost a já se zmínil, že bych měl možnost sehnat, či koupit nutrii, tak vždy souhlasila s tím abych ji vzal a vždy ji výborně připravila a upekla a spolu jsme si na ní pochutnali, ba i známým nabídli.
