Mezi lídry kandidátek v Praze jste nejzkušenější, neboť jdete do voleb v této roli už potřetí za sebou. Dokážete voličům nabídnout ještě něco nového?
Prvním důvodem, proč do voleb znovu jdu, je ten, že v době, kdy jsem byl primátor (2010 až 2013, pozn. red.), jsme rozjeli řadu věcí. Některé z nich jsme ale už nestihli prosadit a spadly pod stůl. Chceme v nich pokračovat, protože máme jasnou představu o tom, jak by město mělo fungovat a rozvíjet se.
O které projekty se například jedná?
Jde třeba o nový koncertní sál v Praze. Tento záměr až teď na konci volebního období vytahují i další strany, aby oslovily voliče.
Jaký je ten druhý důvod vaší opětovné kandidatury?
Ten je možná ještě zásadnější. Za posledních pět let došlo v Praze k obrovské stagnaci. Když se zeptáte představitelů města, co za ty roky udělali, zjistíte, že se nestalo nic. Praha se zasekla, doprava přestala fungovat, není kde parkovat, byty nejsou a tak dále. Těch problémů je mnoho a je potřeba udělat změnu. Máme tým, který to dovede, což jsme už předtím prokázali.
Takže se neobáváte, že budete pro voliče okoukaný?
Nemohu vyloučit, že moje podoba je okoukaná, ale to, co chceme dělat, rozhodně okoukané není. Náš současný program je jediný možný, aby se město začalo konečně rozvíjet. Naopak je pro nás výhodou, že jsme to už jednou dokázali.
Pražský vrchní soud v polovině září zrušil vám a dalším bývalým členům rady města podmínečný trest v případu Opencard. Přestože verdikt ještě není definitivní, je to pro vás satisfakce?
Vnímám to jako zásadní věc, protože celou dobu říkám, že obžalobě nerozumím. Říct, že jsme nespáchali žádný trestný čin, ale že se soudci hlasování tehdejších radních nelíbilo, není možné. Byli jsme zvoleni s tím, že budeme hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, to jsme všechno splnili. Rozhodli jsme na základě znaleckých posudků a analýzy. V okamžiku, že by se za to trestalo, přestává demokracie a nastává soudcovská justokracie. Nevidím to jako satisfakci osobní, ale satisfakci pro celý systém fungování naší demokracie.
Kolik procent hlasů získá ODS v říjnových volbách do zastupitelstva hlavního města?
Predikovat výsledek v komunálních volbách je vůbec to nejsložitější. Jestli se někde výzkumy agentur mýlí, je to právě v tomto případě. Chtěli bychom volby v hlavním městě vyhrát. K tomu bychom měli dosáhnout výsledku přes dvacet procent.
Podle některých názorů se v průběhu končícího volebního období sblížilo pražské ANO a ODS. Mohlo se to zdát zejména při hlasování v zastupitelstvu, kdy jste z opozičních řad několikrát hnutí podrželi, když neměli dostatečnou podporu koaličních partnerů. Souhlasíte?
Tuto myšlenku musím absolutně odmítnout, protože vychází z něčeho, co má úplně jinou genezi. Praha stojí a zásadní záležitosti se neprohlasovaly, protože to v koalici rozbili Zelení, nebo křesťani (součástí Trojkoalice jsou Zelení, KDU-ČSL a STAN). Proto jsme nabídli, že když budou důležité návrhy předloženy bez dostatečné podpory koalice, dáme v těchto konkrétních případech své hlasy. To není o vztahu k ANO, ale o vztahu k Praze, nic jiného.
Takže podle vás k žádnému spojenectví nedochází?
Určitě nic takového neexistuje. Vyplývá to i z toho, co všechno děláme a říkáme. Chápu, že pro ANO je mediálně zajímavé takto mluvit, ale opak je pravdou.
S ANO nechcete skládat koalici ani po volbách? S kým tedy?
Na to skutečně neumím odpovědět. Síla jednotlivých stran bude jasná právě až po zveřejnění výsledků voleb, v tuto chvíli se pokoušet namíchat nějakou koalici ani nejde. Není nikdo, s kým bychom dopředu jednali, a nikdo, o němž bychom říkali, že s ním naopak nebudeme dělat koalici - s výjimkou KSČM a SPD.
ODS často dává současnou krizi dostupného bydlení v metropoli za vinu Zeleným, neboť ti prý blokují novou výstavbu. Neprojevuje se však tady negativně i masivní privatizace městských bytů, kterou občanští demokraté od 90. let prosazují? Dnes se tyto byty dále přeprodávají za vyšší a vyšší částky, naopak město už nemůže prosazovat svoji vlastní bytovou politiku a ceny nájmů nějakým způsobem korigovat.
To s tím nemá nic společného. Jedná se o dvě rozdílné věci. Privatizují se za jasně definovaných podmínek byty, kde bydlí celé rodiny třeba dvacet třicet let. To je samozřejmě věc pozitivní. Problém, který tady vznikl, není v privatizaci, ale v tom, že se nic nestaví. Podle mého názoru potřebuje Praha postavit každý rok 10 tisíc bytů a za dobu posledních čtyř let se toto číslo ani zdaleka nenaplňovalo. Lidé do Prahy přicházejí a chtějí zde bydlet, ale nemají kde. Nikoliv proto, že by něco před lety zmizelo, ale proto, že nejsou nové byty.
Rozumím, že je problémem stagnující nová bytová výstavba. Ale kdyby dnes Praha vlastnila významnou část bytů, mohla by držet výši nájmů tak, aby tolik nerostly.
Problém v nárůstu ceny bydlení je způsoben zákonem nabídky a poptávky. Jestliže na straně nabídky nemáte nic, tak je jasné, že ceny půjdou nahoru. Jediné řešení krize je, že se nové byty postaví. Ve chvíli, kdy budou v nějakém převisu nad poptávkou, půjdou ceny naopak níže.
Strany se před volbami předhánějí, kolik by za jejich případné vlády vzniklo ročně nových bytů. Jak chcete prudkého nárůstu reálně dosáhnout?
Hlavní komplikace je daná tím, že schválení výstavby bytů je děj, který trvá velmi dlouho. Průměrná doba celého procesu až ke stavebnímu povolení je dnes pět let, což je opravdu moc. Někdy musí investor čekat i deset let.
A co s tím?
Těch opatření musí být víc. Musíme v první řadě začít kontrolovat termíny, které mají dodržovat jednotlivé složky ve schvalovacím procesu. Ten by neměl překročit dva roky. A dále to je i otázka sjednocení. Jak říkáme: jedny dveře, jedny žádosti a výsledek, nikoliv aby stavebník běhal po jednotlivých institucích. Proto musí dojít k digitalizaci úřadů, vše bude na jednom místě a budeme moci kontrolovat, kde se žádost zasekla.
Urychlovat novou výstavbu chcete i na rozvojových územích, v takzvaných brownfieldech. Nevzdá se tak ale město diskuse, jak budou nové čtvrti vypadat a zda v nich bude dostatek občanské vybavenosti?
Samozřejmě to, co na brownfieldu vznikne, je otázka Metropolitního plánu i dalších rozhodovacích procesů. Nebojím se toho, že by investoři stavěli něco, co by bylo nefunkční. Potřebují stavět tak, aby byty byly prodejné a v okolí zázemí vzniklo. Ale kromě toho si město samozřejmě může říct, jestli tam chce školy, školky a další vybavenost. Výstavbu bytů neurychlíme za cenu toho, že bychom zhoršili komfort, který dané území musí pro své obyvatele mít.
Měl by se na budování občanské vybavenosti finančně podílet i developer?
Chceme, aby i tato vybavenost byla součástí projektu investora.
Podporujete aktuálně připravovaný Metropolitní plán, který má rozhodovat o rozvoji města pro příští desetiletí?
Ano, nikoliv proto, že by byl výborný, ale protože představuje jakousi základnu. Tisíce připomínek musí město vypořádat a potom jej přijmout. Kdo tvrdí, že udělá Metropolitní plán znovu, strašlivým způsobem toto město poškozuje. Protože ho vystavuje riziku, že tady za několik let nebudou platit žádná pravidla.
Kritizujete současný systém parkovacích zón. Jak byste jej změnili, aby fungovaly lépe?
V první řadě musíme odstranit příčinu, proč je v Praze tolik aut. Na dvě stě tisíc lidí přijíždí denně ze Středočeského kraje za prací, proto je naprosto zásadní mít dostatečnou kapacitu záchytných parkovišť, odkud by Středočeši mohli pokračovat hromadnou dopravou.
Dobře, a samotná úprava systému modrých zón?
A druhým řešením je, že když jsem občan Prahy, mám nárok v ní parkovat. Proto parkovací zóny rozdělené po jednotlivých městských částech jsou nesprávné. Nejde, abyste si platil parkování v Praze 2 a nemohl ani zavézt oběd babičce v Praze 4. Parkovací systém musí být jednotný pro celou Prahu, možná s výjimkou pro úplné centrum.
Nesníží se ale tímto opatřením efektivnost parkovacích zón? Lidé budou mít znovu větší problém zaparkovat před vlastním bytem.
Zcela zaručeně se to nestane. V okamžiku, kdy dojde k rozvolnění pravidel pro celou Prahu, lokální tlak se zmenší, protože řidiči budou mít více možností, kde zaparkovat.
