Před měsícem válečný veterán asistoval ve svých 98 letech v belgickém Lutychu u odhalování pamětní desky příslušníkům 17. střeleckého praporu, kterou jim jako poděkování věnovalo město Plzeň.
„S velkým zármutkem jsem přijal smutnou zprávu, že nás navždy opustil Valère Gustin, jeden z hrdinů, kteří v druhé světové válce riskovali své životy v boji za naši svobodu. I když už se nikdy nesetkáme, Valère Gustin navždy zůstane v našich srdcích,“ reagoval na úmrtí plzeňský primátor Roman Zarzycký.
Valère Gustin chtěl být veterinářem, ale válka jeho život zcela změnila. V roce 1944 se přidal k odbojářům, když nepřišel na úřad, který ho měl poslat na nucené práce v Německu. „Potkal jsem tam kamaráda, který právě vycházel, a ten mi řekl, že odjíždí pracovat do Německa. V ten moment jsem věděl, že se musím zachránit. Že se tam nemůžu dostavit.“
Valère Gustin tedy předvolání neuposlechl, a tím byly kostky vrženy. „Od té chvíle jsem se musel schovávat. Byl jsem v ilegalitě,“ vyprávěl pro projekt Paměť národa. Přidal se k odbojové skupině, která se skrývala v lese poblíž vesnice Vyle-et-Tharoul. Prozradil je ale padák, na kterém jim z letadel shazovali zbraně. Němci postříleli téměř všechny členy skupiny, když se snažili utéct. Gustin přežil díky náhodě. Měl zraněnou nohu, přežil schovaný v kapradí.
V Belgii veterány nikdo neoslavuje, litoval
Na začátku roku 1945 se přidal jako dobrovolník k belgickému 17. střeleckému praporu, který se formoval na francouzsko-belgických hranicích a pak působil v rámci americké první armády. V dubnu 1945 se americký V. sbor a s ním i belgický prapor přesunul ze Saska do Bavorska a přešel od první ke třetí americké armádě generála George S. Pattona. S ní se Valère účastnil osvobozování Československa.
Jako jedenadvacetiletý došel až do Plzně, kde se vojska generála Pattona zastavila, jak stanovila dohoda se Sověty. „Já jsem to úplně neprožíval jako osvobození Československa,“ podotkl Valère Gustin k příjezdu do západočeské metropole, když svůj příběh vyprávěl pro Paměť národa. „Pořád jsem měl na mysli, jestli válka už skončila, nebo ne. Nebylo to úplně evidentní. Nezažil jsem okamžik, že by se řeklo: To je osvobození Československa.“
V Plzni oznámil konec války. Česky. Vnuk vypráví příběh amerického veterána |
V Plzni se prý jeho prapor skoro nezdržel. „Vzpomínám si jenom, že jsme se vraceli tou samou cestou domů. A když jsme se vrátili do Belgie, byli jsme šťastní, že jsme doma.“
Na oslavy osvobození jezdil do Plzně pravidelně. Říkal, že v belgickém Lutychu, odkud pochází, se žádné podobné oslavy nekonají a sám tam byl jako veterán neznámý. „Když vidím rodiny s malými dětmi, které i navzdory zimě přicházejí v Plzni na oslavy, zdá se mi to obdivuhodné. Byl bych rád, kdyby se něco takového dělo i v Belgii,“ svěřil se v Plzni v roce 2019.
Nejen na Valèra Gustina, ale i na další už nežijící veterány, kteří měli vztah k Plzni, budou v pátek 11. listopadu vzpomínat představitelé města, armády i historických spolků u památníku při Dnu válečných veteránů.
