„Zastupitelstvo města Louisi Gihoulovi totiž udělilo Cenu města Holýšova. Přesně 15. října jsme mu cenu slavnostně předali v Lutychu, kde jsme to v počtu šest na šest i oslavili,“ vzpomíná starosta Holýšova Libor Schröpfer.
Louis Gihoul, kterému kamarádi říkají Lulu, byl vždy čestným hostem plzeňských květnových Slavností svobody a do Plzně a Holýšova jezdí pravidelně.
„Ale covid tomu udělal přítrž, protože tu byl naposledy v roce 2019. Loni na jaře byla Belgie mezi nejhoršími státy ve výskytu covidu v celé Evropě, proto rodina Louise nikam nepouštěla. Byl zavřený doma, aby nechytil koronavirus,“ popsal Schröpfer, který do Belgie vyrazil například s místostarostkou či šéfem Domu dějin Holýšovska.
V delegaci ale nechyběla ani překladatelka z francouzštiny Pavla Kocourková, která byla v roce 2017 vyznamenaná belgickým králem, od kterého obdržela nejvyšší belgické státní vyznamenání za propagaci belgických veteránů a za to, že jim pomáhá.
„Měli jsme trošku obavy o Louisovo zdraví, protože za několik dnů mu bude 98 let, ale ve svém věku je velmi čilý. Může chodit, ale při delších přesunech se pohybuje na vozíku,“ vylíčil starosta.
A co říkal Ceně města Holýšova, která se uděluje významným osobnostem, kteří se zasloužili o rozvoj města, narodili se tam nebo mají k Holýšovu úzký vztah?
„Děkoval, byl dojatý, strávil s námi celý den. Vypil nějaké pivo i kořalku. Slíbil, že pokud to jen trochu půjde, přijede do Holýšova. Ale je otázka, jaká bude situace v květnu 2022. I proto jsme zvolili tento způsob předání,“ popsal starosta.
Louis Gihoul byl součástí 17. střeleckého praporu belgické armády. Belgičtí vojáci městu nakonec prapor darovali a dnes je v holýšovském muzeu. „Prapor jsme vezli s sebou, aby předání mělo punc oficiality,“ přiblížil starosta.
V Holýšově střežil objekty, které osvobodili
Louis Gihoul nebyl na konci války přímo v bojových jednotkách, ale v týlu a s dalšími vojáky střežil v Holýšově některé objekty, které americká armáda osvobodila. Příkladem byl tamní koncentrační tábor.
„Měli ve městě základnu, zůstali tu několik měsíců. Byli tu i Američané, ale my jsme si k Belgičanům, a možná i oni k nám, vytvořili téměř rodinné pouto. Jezdí k nám i potomci veteránů, kteří zemřeli,“ popsal starosta. Příkladem je Luc Rensonnet, který v Belgii vydává občasník zaměřený na veterány.
Oslavy v Lutychu se účastnila i dcera Louise Gihoulase se svým manželem, oběma je přes 70 let.
„Setkání je vždycky srdečné, nechybějí slzy. Člověka dojme, když vidí brečet stoletého bývalého vojáka, když vzpomíná na Holýšov, na tamní holky... Je to pochopitelné, když u nás na konci války byli, bylo jim 18, 20, 22 let,“ líčí starosta.
S oslavencem byli Holýšovští v Lutychu ve dvou restauracích. „Z fólií tam měli vytvořené kóje, aby byly jednotlivé stoly od sebe oddělené,“ vyprávěl starosta.
