K dopisu, který zatěžkali kaštany, přidali ještě sušenky a bonbony. Není tedy divu, že si Ježíšek odnesl psaní během pár minut. Dělá to tak prý každý rok. Proto letos, když po uložení dopisu šli kluci do koupelny, ani se pořádně neusušili a nedočkavě vyběhli na balkon panelového bytu na Vinicích, aby se přesvědčili, jestli byl Ježíšek opět neuvěřitelně rychlý.
„Dopis si odnesl i s kaštany,“ vzpomínal Vojta a Matyáš doplnil, že i když se pokaždé dívá nahoru do nebe, nikdy neměl to štěstí, aby ho spatřil. Vyprávění brášků poslouchal Jakub a rozjel po koleji dlouhý vlak složený z lega, který školáci dostali 10. prosince k osmým narozeninám.
Původně se Petře Kučerové a Janu Galuszkovi měla po umělém oplodnění narodit dvojčata. Jenže se jedno z vajíček rozdělilo a najednou byli tři. Počáteční mírný šok vystřídala radost.
Vojtovi, Matyášovi a Jakubovi už je osm let
Dnes už z miminek, která vážila 1,6 kg, 1,7 kg a 2,1 kg, jsou chlapáci. „Vojta, který vážil nejmíň, je teď největší,“ neskrývá radost z trojčat jejich maminka. Kluci odmalička dobře prospívají a kromě klasických viróz jsou zdraví jako řípa.
„S nimi je výhoda, že všechno v lednici vyluxují, tady se nic nezkazí,“ chválí apetit vnoučat jejich dědeček Petr Kučera. Ten od počátku zastával roli náhradního otce, protože ten pravý byl a je kvůli zaměstnání přes týden v zahraničí a domů se vrací jen na prodloužené víkendy.
Dodnes dědeček vzpomíná, jak s tankem, tak říkával kočárku pro vícerčata, najezdil denně po Plzni až deset kilometrů. „Byl to zápřah, ale mě to bavilo. Člověk aspoň nemá čas stárnout,“ přiznává senior z Tlučné, který je jedenáctým rokem v důchodu a od druhé dcery má další dvě už dospělá vnoučata. Trojčatům je k dispozici i nyní, jakmile potřebují. Například, když jejich maminka jde na noční či odpolední směnu do nemocnice, kde pracuje jako sanitářka na ORL oddělení.
Kvůli dětem bylo nutné byt předělat na 3 + kk, aby se pětičlenná rodina do něj vešla. Kluci mají společný pokoj. Matyáš a Vojta, kteří jsou z rozděleného vajíčka, spí nad sebou, Jakub vedle nich. Pod ním je klec pro dvě morčata, takzvané americké teddy. Jmenují se Hurvínek a Kebab. „Několikrát mě už počůral i pokakal,“ smál se Vojta, když si hladil chlupatého mazlíčka. Na otázku, proč nemají tři morčata, když jsou tři děti, byla odpověď paní Petry jasná: větší klec by se do bytu už zkrátka nevešla.
Pereme se určitě, přiznávají kluci
Vojta s Matyášem, kteří se vyklubali původně z jednoho vajíčka, jsou si více podobní, mají světlejší vlasy, stejné záliby a také si spolu více hrají. Jakub má kadeře spíše tmavší a je sportovnější typ. Všichni chodí do skauta, na florbal a plavání. A to by nebyli kluci, aby se nehádali, nepošťuchovali, žalují na sebe a nechtějí jeden druhému půjčovat hračky. „Pereme se určitě,“ přiznal Matyáš a jejich děda dodal, že se vnoučata sice hádají, ale když jde do tuhého, stojí při sobě.
Když jim zadá nějakou duchaplnou práci například u něj na zahradě, pracují bez odmlouvání a s chutí. Přiznání chlapců o zlobení potvrdila i jejich maminka: „Když byli malí, bylo to jednodušší. Na nic jsem se jich neptala, strčila je do kočárku, tři hodiny spali a byl klid,“ vzpomínala paní Petra, která se po předčasném porodu císařským řezem ve 33. týdnu těhotenství nehroutila, ale díky své klidné povaze zvládla péči o kojence skvěle a zvládá rošťáky i dnes. I když jedním dechem přiznala, že jí saze někdy v kamnech zkrátka bouchnou.
Kromě pomoci příbuzných využila zpočátku trojnásobná maminka nabídky pomoci pečovatelské služby, která jí poskytla chůvu. „Zhruba dva roky k nám chodila chůva. První měsíce se poměrně dost střídaly, pak začala třikrát v týdnu chodit jedna. Jsme s ní stále v kontaktu a stala se součástí naší rodiny,“ přiznala.
Zatímco pro ni jsou trojčata první a poslední děti, kluci by dalšího bratříčka klidně přivítali s otevřenou náručí. „Sestřičku ale ne,“ shodli se druháci jednotně.
Matka v Plzni porodila trojčata (14. 12. 2015)
