Rekonstrukce, která by měla skončit v roce 2021, vyjde na necelých 88 milionů korun. Velkou část z nich pokryje dotace přeshraničního programu Interreg V-A Rakousko - Česká republika.
Projekt návštěvníkům Šumavy zpřístupní soustavu plavebních kanálů i přírodní památku rašeliniště Bavorské nivy na rakouské straně hranice.
Želnavský smyk je dlouhý 3,8 kilometru a byl vybudován ve druhé polovině 19. století po zřízení překladiště v Želnavě. To jej spojovalo se Schwarzenberským plavebním kanálem v místě dnešní křižovatky Klápa na hranici národního parku.
Právě díky Želnavskému smyku si plavební kanál udržel svůj význam i po ukončení Vídeňské plavby na konci 19. století. Umožňoval totiž transport dřeva z lesů k Vltavě, aby mohlo být umístěno na pražském či německém trhu. V provozu tak byl až do roku 1961, kdy jím Vojenské lesy a statky splavily posledních 2 300 kubíků dříví.
Želnavský smyk
|
„Želnavský smyk je stejně jako celá stavba Schwarzenberského plavebního kanálu legendou lesnického hospodaření na Šumavě. Pro Vojenské lesy a statky (VLS) má toto dílo o to větší historickou hodnotu, že příští rok oslaví náš státní podnik 70. výročí od převzetí provozu na kanálu. Jsem rád, že jsme našli společně s našimi českými i rakouskými partnery cestu, jak toto dílo do šumavské krajiny vrátit,“ uvedl Petr Král, ředitel VLS, které rekonstrukci zajišťují společně s rakouskou organizací cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.
Pracovníci v minulých týdnech provedli v okolí Želnavského smyku základní terénní úpravy, v těchto dnech pokračuje pročištění koryta od drnů, sedimentů a kořenů.
„Koryto smyku je tvořeno lichoběžníkovou konstrukcí z kamenných desek usazených na sráz. Po vyčištění nás budou čekat opravy a znovuosazení desek. V polovině příštího roku pak zahájíme obnovu koryta tam, kde zcela chybí. Jde asi o kilometrový úsek,“ informuje projektová manažerka VLS Daniela Růžková s tím, že na projektu se podílí rakouský dodavatel, který je schopen vyrobit repliky desek odpovídající původním parametrům koryta z místní hrubozrnné žuly.
V úsecích, kde v současné době veškeré kameny chybí, ať již kvůli přeložení smyku do Nové Pece, či z důvodu zcizení desek, bude kamenného opevnění pomocí štípaných desek doplněno. K tomu dojde zhruba v polovině příštího roku. Desky přitom budou věrnými kopiemi historických stavebních prvků.
Vedle této vodní cesty by v rámci projektu měl být obnoven také další sedmisetmetrový úsek Schwarzenberského plavebního kanálu od bývalé osady Růžový vrch až po státní hranici.
Poslední významný zásah do soustavy plavebních kanálů byl proveden v roce 1958. Úpravy si vyžádalo budování Lipenské přehrady. Kvůli zvednutí vodní hladiny u Vltavy bylo koncové překladiště přesunuto o zhruba kilometr do míst, kde bylo do nedávné doby společně s dřevoskladem u Nové Pece.
Kvůli změně cílového místa bylo na části smyku odstraněno opevnění koryta ze žulových desek, které bylo použito na novém úseku.
