Služební pes Vir, narozený v roce 2012, začal kariéru u městské policie v červenci 2014.
Domů si ho vzal strážník a psovod městské policie Zdeněk Pospíšil, který se čtyřnohým kolegou sloužil od roku 2017. Renta je prý pro něj předčasný vánoční dárek.
„Já bych si ho ale k sobě vzal i bez renty, jsem na něj zvyklý, mám ho rád, jsme zkrátka parťáci na celý život,“ poznamenal strážník. Přítelkyně mu prý záměr schválila.
„I kvůli tomu, abych si ho mohl vzít domů, jsme se stěhovali z plzeňského bytu do rodinného domu u Plzně,“ poznamenal Pospíšil. Službu totiž praktikuje tak, že Vira doma měl, i když s ním sloužil. Nyní má dva kotce, jeden pro devítiletého Vira, druhý pro 18měsíčního Morgana. Toho Pospíšil cvičí, aby mohl co nevidět Vira ve službě nahradit.
Ten ze zdravotních důvodů už sloužit nemůže. Má totiž poškozenou sítnici očí, na jedno oko vůbec nevidí, na druhé z deseti procent. Navíc má poškozenou páteř, což mu způsobuje velkou bolest, bude muset doživotně užívat léky.
„Možná k tomu přispěla služba, možná genetické předpoklady, ale jisté je, že zrak se nedá operovat a bude se jen zhoršovat,“ vylíčil Pospíšil.
Jeho čtyřnohý parťák se s tím prý ale vypořádává dobře i proto, že psi se hodně orientují podle čichu. „Protože je to bojovník, i po úplném oslepnutí, což ho čeká, bude určitě schopný hledat předměty ve stopě podle pachu,“ odhadl Pospíšil.
Bojovníkem prý byl i ve službě. „Když jsme chtěli vykázat jednoho člověka z vlakového nádraží, aktivně se na tom podílel a vyprovodil ho z haly. Dostal na čumák košík a vyšťouchal ho ven. Na to byl cvičený, to byla jeho práce,“ popsal Pospíšil s tím, že kdyby hříšníka vyprovázel strážník, nevzbudil by takový respekt jako pes.
Největší odměnou je drbání
To se osvědčilo i u agresivních výtržníků na fotbalových či hokejových utkáních. Pospíšil je přesvědčený, že vzájemné soužití může člověku pomoci i zdravotně.
„Letos jsem hodně marodil, ale moje tělo si s nemocí i díky Virovi poradilo lépe,“ popsal psovod, který svými zkušenostmi dává záruku, že Vir je v dobrých rukou.
Před ovčákem měl totiž stafforda, který se dožil úctyhodných 17 let. To je po přepočtu na stáří člověka asi 110 roků.
Největší odměnou je prý pro Vira drbání. „Samozřejmě občas dostane i buřta,“ doplnil psovod.
A co obnáší psí důchod? „Chodím s ním na procházky. Baví ho stopovat. Vyšlápnu mu třeba na louce stopu, v ní nechám předmět a on ho i přes svůj zrakový hendikep najde,“ popisuje psovod.
Pak se Vir vrací do svého kotce o velikosti dvakrát tři metry, v němž je umístěná zateplená, vystlaná a útulná bouda.
Vedle má boudu mnohem mladší Morgan. Už dnes je jisté, že až on svoji službu ukončí, zůstane se svým parťákem. Strážník tak má zaděláno na to, že u svého domku bude mít menší útulek pro služební psy.
