V žaláři na okraji Plzně ovšem představitelé komunistického režimu nechávali uvěznit politické odpůrce totalitního systému už krátce po svém nástupu k moci v roce 1948. Ve věznici na Borech nechali například po zinscenovaném procesu v roce 1949 popravit generála Heliodora Píku.
Václav Havel byl v plzeňském žaláři vězněný od konce července 1981 do konce ledna 1983, kdy byl odsud s těžkým zápalem plic převezen do vězeňské nemocnice.
Protože měl Havel jako disident zkušenosti s horšími podmínkami a zacházením ve věznici v Heřmanicích u Ostravy, po převezení na Bory pro něho zdejší poměry znamenaly změnu k lepšímu. Dokládá to jeho korespondence v knize Dopisy Olze.
„… A tak jsem od čtvrtka 30. 7. na Borech. Je samozřejmě trochu brzo na to, abych tuto změnu nějak celkově hodnotil, hodně záleží například na tom, na jaké pracoviště budu zařazen, přesto však musím říct, že zatím tu změnu považuju za naprosto vynikající a přesahující všechna očekávání. Jeví se mi to tu po všech stránkách lepší než v Heřmanicích ...,“ napsal své manželce.
Zmiňoval se dokonce o tom, že jej přestěhování do plzeňského vězení uvedlo do jakési mírné euforie. Vzpomínal, že v minulosti už na Borech byl, před desítkami let při návštěvě svého strýce. A později sem vezl několikrát manželky známých na návštěvu. „… působilo to na mě vždycky dost depresívně a věru jsem si nemyslel, že jednou se budu tak radovat z toho, že tu sám jsem. Inu, jsou to paradoxy!“ napsal.
Později se Olze ale svěřil s tím, že například psaní dopisů je pro něho obtížnější kvůli nedostatku soukromí a mnoha příliš upovídaným vězňům.
Na Borech se Václav Havel sblížil s Dominikem Dukou, který zde byl zavřený za narušování státního dohledu nad církvemi. Duka se totiž i po tom, co mu v roce 1975 odebrali státní souhlas k práci pro církev, dál věnoval působení v duchovní oblasti. Havel s Dukou čas v žaláři využívali k debatám o filozofických otázkách nebo o víře a úloze církve. Oba dva pak na to po pádu komunistického režimu občas vzpomínali.
Při návštěvě Plzně v březnu 2011 si Dominik Duka vybavoval, jak se ve vězení setkal s vedením Charty 77 a dalšími aktivisty. Tvrdil, že se přitom na Borech podílel na jmenování stínové vlády Československa.
„Na to nezapomenu. Bylo to v létě. Jiří Dientsbier nás ujistil, že zanedlouho dojde k velkým změnám. To byl důvod, proč jsme spekulovali o stínové vládě. Debatovali jsme o roli, kterou by měl hrát Václav Havel. Někteří ho chtěli za ministra kultury a moje vize byla, že musí být prezidentem. A v případě Jiřího Dientsbiera jsem se také strefil, když jsem ho navrhl do stínové vlády na funkci ministra zahraničí. Samozřejmě, že vězení nemůže být příjemná záležitost, ale v mé generaci a v generaci mých rodičů bylo politické vězení do jisté míry vyznamenání. Kdo byl ve vězení z politických důvodů, měl tehdy nejvyšší politickou prestiž,“ uvedl.
Dominik Duka s Václavem Havlem na dobu strávenou v borské věznici vzpomínali při svém posledním setkání při natáčení rozhovoru Společný výslech, který Česká televize odvysílala v listopadu 2011.
Václav Havel vymyslel ve vězení neobyčejný růženec
Václav Havel v pořadu připomenul tajné mše, které ve vězení pořádali. „To bylo v neděli, kdy bylo povoleno, aby vězňové hráli šachy. A my jsme pod rouškou šachu absolvovali mši svatou. Vzpomínám, jak při povinné gymnastice na dvorku jsi k nám měl drobná kázání.“
Dominik Duka v televizním rozhovoru upozornil, že Havel ve vězení vymyslel neobyčejný růženec. „Kdy jsme si udělali kuličky - uzlíky - na kožených šněrovadlech... Ani jako arcibiskup dnes nemám tolik času hovořit o skutečně ryze filozoficko-teologických otázkách, o budoucnosti. A že bylo mnoho velkých debat. Během těch nedělních odpolední, kdy se k nám dostali na vycházku i vězni z jiných oddělení. Jiří Dienstbier, pan inženýr Valeš, Albert Černý... To byla nezapomenutelná setkání, kdy pan Valeš vyprávěl o hospodářské situaci Varšavské smlouvy,“ vzpomínal.
V rámci oslav osvobození Plzně se Havel do vězení zašel podívat
Václav Havel se do vězení na Borech vrátil, když už jako prezident v květnu 1990 přijel na první oslavy osvobození Plzně americkou armádou na konci druhé světové války. Prezident si ve věznici 6. května prohlédl dvě cely, ve kterých kdysi pobýval. Ve stejný den se potom na radnici Plzně stal čestným občanem města.
Další významné ocenění, Cenu 1. června, kterou Plzeň uděluje osobnostem, které přispěly k šíření ideálů demokracie, Václav Havel převzal 1. června 2009. I tehdy připomenul, že byl ve městě vězněný:
„Nejsem dobrodruh, nejsem člověk s dobrodružnými sklony, a přesto jsem měl velmi dobrodružný život. Pravděpodobně proto, že tomu chtěly dějiny, a nikoliv proto, že jsem to chtěl já. Uvedu jenom jeden paradox. Já jsem určitou část svého života prožil zde v Plzni na Borech za to, že jsem se zasazoval za lidská práva. A nyní za totéž zde dostávám cenu,“ prohlásil tehdy při slavnostním ceremoniálu v Měšťanské besedě.
Pobyt Václava Havla na Borech připomíná pamětní deska na zdi věznice. Za myšlenkou desku instalovat stál plzeňský senátor Lumír Aschenbrenner. Už v roce 2014 připevnil menší cedulku připomínající věznění bývalého prezidenta na sloup plotu před budovou. Ceduli vedení věznice záhy odstranilo kvůli chybějícímu povolení.
V roce 2014 byla pak 5. října v den Havlových nedožitých 80. narozenin na budově odhalena už oficiálně povolená a větší pamětní deska.
„Havel pro mě nebyl nějakou figurkou z voskového muzea. Ani naivním fantastou, i když některé jeho názory naivní byly. Byl to politik vyvolávající vášnivé diskuse a někdy sáhl i ke hrám v zákulisí. Jenže zatímco Václav Havel volal po diskusi, po střetu názorů, což by byl v politice stav spíše ideální, tak dnes se už většinou o ničem nediskutuje. Rovnou někoho někdo zostudí, ostrakizuje, napadá,“ uvedl tehdy Lumír Aschenbrenner.
