Šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný. (22. 12. 2017)

Šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný. (22. 12. 2017) | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Chceme, aby lidé našli cestu k tanci, říká šéf plzeňského baletu

  • 0
Plzeňský baletní soubor se v posledních letech velkoryse rozmáchl. Využívá tři scény a obměnili se jeho členové. „Lidé, kteří tančí v Plzni, jsou známi po celé republice spíše než jejich kolegové z velkých scén,“ říká pro MF DNES šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný.

Po otevření Nového divadla přibyla Malá scéna a plzeňský baletní soubor může místo dřívějších dvou využívat scény tři, z toho dvě velké. Navíc Malá scéna až tak malá není, důkazem toho byla mimo jiné inscenace Obraz Doriana Graye či v současné době Malá mořská víla.

Co do počtu premiér v sezoně se mu žádný baletní soubor nemůže rovnat. Tanečníkům se výrazně rozšířily možnosti, je více sólových rolí, více příležitostí. Pro diváky to znamená totéž – více tanečních představení. A ačkoliv tanečníci stále obohacují svým účinkováním i inscenace operní a muzikálové, vycházejí vstříc publiku i netradiční aktivitou - baletními ateliéry.

Jak potvrzuje šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný, tato novinka se velmi osvědčila. „V prostorách baletního sálu děláme rozbory jednotlivých tanečních prvků interaktivní formou. Naposledy jsme velmi detailně rozebírali prvky z Labutího jezera. Chceme, aby lidé dokázali proniknout do baletu, aby našli cestu k tanci a k nám. Do divadla.“

Baletní soubor má na svém kontě řadu ocenění. Uměleckou cenu města Plzně získala Jarmila Hruškociová.
Úspěch je to pro Jarmilu Hruškociovou, dříve Dyckovou, více než zasloužený. Na plzeňské scéně je už deset let a stala se neodmyslitelnou tváří souboru a divadla. Tím, že je bezprostřední a její přístup je velmi lidský, je oblíbená mezi širokou veřejností i mezi odborníky, kteří se v divadle pohybují. Její úspěch je i úspěchem celého souboru. Již dříve dostal podobné ceny města Richard Ševčík, Jiří Žalud.

A také vy.
Ano, já také. Vždycky to vnímám jako ocenění pro celek. Jednotlivec vynikne, má-li pevné zázemí v kolektivu.

Balet má na svém kontě také dosti požehnané množství Cen Thálie.
Thálie jsou skvělá ocenění, ale jsou také tak trochu o štěstí. Někdy jsou silnější ročníky, někdy tak zvaně slabší. Osobně Thálii vnímám jako takzvané vysoké všimné. Je to ale velký motor a pobídka pro umělce. Je to možná paradoxní, ale lidé, kteří tančí v Plzni, jsou známi po celé republice spíše než jejich kolegové z velkých scén. V tak velkém souboru, jaký je například v Praze, jsou velmi kvalitní tanečníci, ale nikdo o nich vlastně pořádně neví.

Z Národního divadla přišli do Plzně v letošní sezoně hned dva sóloví tanečníci - Karel Audy a Kryštof Šimek. O nich se sice vědělo – ale přece jen, mohla i tato skutečnost hrát roli při jejich rozhodování o změně angažmá?
Myslím, že to je několik důvodů najednou. Tanečníci vnímají, co všechno v Plzni hrajeme. Jakou máme dramaturgii. Profilujeme se všestranně na třech typově zcela odlišných scénách, z nichž dvě jsou velké. Hrajeme klasické i neoklasické balety ve Velkém divadle, v Novém divadle se snažíme dělat nový inscenační tvar velkých titulů nebo naopak odlehčenější, Malá scéna nám umožňuje inscenovat věci, které jsme si dříve nemohli dovolit. A to včetně inscenací pro náročnějšího diváka i inscenací experimentálnějšího ražení. Hrajeme inscenace takové, které typově odpovídají danému prostoru a není to zkrátka tak, že děláme najednou všechno moderní a experimentální. Uvádíme věci různého charakteru a jejich vzájemný odraz je o to větší. Další věcí je, že plzeňský balet má dopad na početné publikum. Pokrývá nejen celý Západočeský kraj, ale i jižní Čechy. A na naše představení přijíždí stále více německých návštěvníků, a to nejen o premiérách.

Soubor se od letošní sezony obměnil velmi výrazně. 
Letošní sezona je ve znamení přívalu nové energie, i když se takové obměny vyvíjejí a připravují s předstihem. Z Plzně ale odešla poměrně silná garnitura tanečníků – Martina Diblíková, Monika Mašterová, Petr Laštovka. Mirku Hradilovi přibývá práce jako tajemníkovi souboru a své role bude dohrávat, stejně tak Zuzana Hradilová už bude baletním mistrem na celý úvazek. Museli jsme velmi rychlým způsobem stav doplnit a myslím, že se podařilo kvalitní tanečníky získat. Přišla i velmi nadaná mladá italská tanečnice Carolina Cortesi, Francouz Gaëtan Pires přišel se svojí partnerkou Kristýnou Kodedovou, absolventkou pražské taneční konzervatoře. A rovněž absolvent Miroslav Suda, kterého si všichni pamatujeme. Je z Plzně, chodil do Baletní školy DJKT, účinkoval například v Coppélii, Faustovi, Othellovi a Sestře Angelice. Je to připomínka toho, jak rychlý je taneční život. Každý chce jít dál, vyvíjet se. Naši tanečníci odcházejí do zahraničí na zkušenou, zahraniční tanečníci pro změnu k nám. A stává se, že čeští tanečníci se po zahraničních angažmá vracejí zpět domů.

Miroslav Suda tancoval v Baletní škole DJKT, jako malý kluk v řadě inscenací, teď je členem souboru. I Adam Zvonař, hostující v roli Prince v Labutím jezeře, chodil do baletní školy. V celé řadě inscenací balet myslel a myslí na dětského diváka a nejen tito dva tanečníci jsou důkazem toho, že se to vyplácí.
Když dětský divák přichází na velkou scénu na Olivera Twista a vidí na ní tančit své vlastní vrstevníky, kteří dokážou skvěle zapadnout mezi dospělé profesionální tanečníky, je to velké povzbuzení. Děti také pochopí, že se nemusí bát projevit své emoce a city. Přijde-li dítě na Labutí jezero, má z inscenace jiný vjem. Vidí samozřejmě tu krásnou baletní sukýnku, určitý symbol baletu, vnímá estetiku tance. Zažije zviditelnění hudby. I v novém hávu Labutí jezero tyto prvky splňuje. Divák si zapamatuje celkový dojem, a pokud všechny prvky souzní, zprostředkují estetickou hodnotu a i malý divák si ji uvědomí. Když si zvyknou na různé jevištní tvary – od bezprostředního Olivera Twista k až nedotknutelnosti Labutího jezera, zvyknou si prožívat emoce skrze hudbu. A tanec se pro ně stane přirozeným vyjádřením, ztvárněním hudby.

Soubor má nové tanečníky i choreografy. Co přinese rok 2018?
S novým rokem přijde Proměna. A to doslova i do písmene. Na Malé scéně budeme hrát Kafkovu Proměnu. Myslím, že společnost už dokáže vnímat Kafku z více úhlů. Kafka je až kontroverzní osobou, a tak mi přišlo přirozené, že jsme se na něm shodli se souborem DekkaDancers. Zhruba hodinovou produkci připravuje trojice choreografů Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar a Štěpán Benyoszký. Už jen absurdita toho příběhu je provokativní a celá inscenace bude pojata velmi originálním způsobem, využívat bude řadu alternativních prvků, pro které je právě Malá scéna vhodná. Další premiérou bude v březnu titul Charlie Chaplin.

O Chaplinovi jste uvažoval už před několika lety.
Ano, byl to dlouhodobý plán, chtěl jsem titul dávat už před čtyřmi lety, ale došlo k tomu až nyní. Uvedeme jej v české premiéře. Na scéně se promítne celý Chaplinův život, inscenace by měla být sondou do jeho života ale i určitým protiválečným apelem. V hlavní roli budou alternovat Karel Audy a Richard Ševčík.