Husova cesta vede z Prahy, místa Husova hlavního působení, přes hrad Krakovec, kde pravděpodobně strávil své poslední dny v Čechách. Dále prochází venkovskou krajinou západních Čech až na česko-německou hranici. Od prvního německého města Bärnau pak pokračuje přes Norimberk a Ulm až do samotné Kostnice na německo-švýcarském pomezí, kde byl Hus 6. července 1415 upálen.
„Cesta je rozdělená na tři části, z nichž jedna prochází Českou republikou a další dvě napříč celým Německem. Ta česká měří 250 km a od Prahy pokračuje kolem Berounky. Vede hlavně severním Plzeňskem a Tachovskem. Zatímco na německé straně kopíruje cesta místa, kudy Hus podle jeho korespondence šel, na té české se bohužel dochovalo jen minimum záznamů. Proto jsme hodně dali na názor historiků a místní tradici,“ vysvětlila Lenka Křížková z Regionální rozvojové agentury Plzeňského kraje.
Cesta v létě získá své speciální směrovky, ale využívá i tradiční barevné značení Klubu českých turistů. Od Tachova směrem na Bavorsko navazuje na středověkou obchodní Zlatou cestu a její symbol českého lva.
 |
„Při trasování jsme se snažili o to, aby poutníci šli co nejvíce lesy a poli. Samozřejmě, že většina původních cest, po kterých mohl Hus jít, se už dávno změnila v silnice nebo i dálnice. Jeho stopy tedy následujeme tak trochu symbolicky, ale zato s ohledem na poutníky,“ láká k nevšednímu zážitku Křížková, která si části Husovy cesty už prošla několikrát.
A jak popsala, vícedenní pěší pouť podle jejího názoru ty pravé zážitky, kvůli kterým na ně dnes lidé vyrážejí, přináší už třetí den na cestě. Unavení poutníci se snáze oprostí od každodenních povinností a začnou intenzivně vnímat maličkosti, se kterými se setkávají, krajinu a koloběh přírody kolem i sebe sama.
Výchozím bodem Husovy cesty je pochopitelně Betlémská kaple v Praze, finálním cílem je Husovo muzeum v Kostnici. Trasa v Plzeňsku vede z Krakovce přes Kožlany, Kralovice s Mariánskou Týnicí, Rabštejn nad Střelou, Manětín, Nečtiny, Bezdružice, Planou a Tachov.
Odtud pokračuje Českým lesem na česko-bavorskou hranici. V Kostnici je aktuálně o česko-bavorských částech stezky k vidění výstava. Ta se v polovině prázdnin přesune do muzea v Tachově.
Poutník si užívá klidu, přírody, ticha, maličkostí
Jan Hus bojoval proti mravnímu úpadku církve. Chtěl, aby se církev vrátila pouze k duchovním otázkám a požadoval, aby se vzdala svého majetku. Vzhledem k husitství a dalšímu dějinnému vývoji se z něj stala jedna z nejvýznamnějších osobností českých středověkých dějin.
Velké pozornosti se mu také dostalo po vzniku samostatné republiky. Kdo by však čekal, že na pouti nalezne desítky připomínek na tohoto myslitele, ten se mýlí. „Husovy pomníky v Česku vznikaly především za první republiky, a to jako projev určitého důrazu na národ a češství. Samotných upomínek na Husovu cestu je však po české trase málo,“ vysvětluje Křížková.
„Je zvláštní, že v Bavorsku naopak na informaci, že v některém z historických domů Jan Hus na své cestě do Kostnice přebýval, narazíte hned několikrát. To se samozřejmě snažíme v Čechách napravit,“ dodává.
Na některých místech Husovy cesty jsou proto již nyní instalovány informační cedulky. Na podzim v pravidelných intervalech podél trasy vzniknou drobná dřevěná odpočívadla, která budou odkazovat na středověkou dobu, trasu i Husa samotného. Dalším plánem je vyrobit historizující pamětní desky z odolného materiálu.
Na cestu se může vydat kdokoliv a kdykoliv
Husova cesta navazuje na dřívější iniciativy. Mezi velkými propagátory nápadu reálně se vydat na cestu v Husových šlépějích byla parta středověkých nadšenců, která se po několik let vydávala vždy začátkem července na Husovu pouť. V roce 2015, kdy bylo 600. výročí upálení mistra Jana Husa, s koňskými povozy a v historických kostýmech absolvovali celou trasu z Krakovce až do Kostnice na jeden zátah.
„Stejně tak nám moc pomohli zástupci muzeí, památek i obcí s husitskou tradicí, kteří také již v minulosti hledali, kudy mohl Hus jít a jednotlivá místa popisovali. My na všechny tyto skvělé lidi navazujeme, vyznačujeme trasu skutečně v terénu a vyzýváme všechny, ať prostě vyrazí,“ popisuje vznik stezky.
„Tady člověk nejde s obavami, že se bude protloukat davy lidí, jako třeba při výstupu na šumavské vrcholy. Husova cesta přináší klid, poutník si užívá maličkostí, krásné přírody, klidu, ticha, vnímá hlad, žízeň, únavu a zapomene na všední starosti a úkoly, které život dennodenně přináší. Vypadnete z každodenního stresu a pročistíte hlavu,“ vzpomíná Lenka Křížková a dodává, že Husovu cestu může absolvovat kdokoliv a v každém ročním období. Podrobnější informace nalezete na stránkách www.husovacesta.cz.
Loni se mohli dobrovolníci na Husův svátek zapojit do štafety, kdy se ve dne v noci střídaly většinou dvoučlenné týmy a předávaly si štafetový kolík. Z pražské Betlémské kaple za čtyři dny a tři noci došly do první hlavní zastávky za hranicemi s Německem.
„Letos na úspěch loňské štafety navazujeme výzvou, ať lidé skutečně vyrazí, ideálně hned teď a zkusí ujít alespoň tři etapy z celkových 13 na české straně a 7 na německé. Vydáváme k tomu pas poutníka, do kterého si účastníci po vzoru Svatojakubské stezky do Santiaga de Compostela mohou sbírat razítka z jednotlivých míst na trase. Ti, kteří na jeden zátah ujdou pěšky minimálně 100 km, odměníme,“ uzavřela.
