„Tehdejší farář ze Žebnice 25. května 1872 naměřil, že mezi 14:00 a 15:30 hodiny spadlo 237 milimetrů srážek, tedy 237 litrů vody na metr čtvereční. Od té doby se podobná událost neopakovala. Množství vody, které tehdy spadlo, je považováno za srážkový rekord pro Česko a střední Evropu,“ řekl během slavnostního otevírání 2,2 kilometru dlouhé stezky po dně bývalého Mladotického rybníka Bohumír Janský.
Hráz rybníka o rozloze 91 hektarů, který byl tehdy největším rybníkem v západních Čechách, příval velkého množství vody nevydržela a na dvou místech se protrhla. Korytem Mladotického potoka se valilo 3,5 milionu metrů krychlových vody.
Po řece Střele se velká voda dostala do nedalekých Plas, kde připravila o život tři lidi. Dál po toku v Nebřezinech měla na svědomí 43 životů. Většina z nich byli Italové, kteří stavěli železnici.
Toto číslo ale zřejmě nebylo konečné, protože jak zjistil bývalý ředitel Státního oblastního archivu v Plasích Petr Hubka, našel záznamy například o dívce, která se šla podívat k řece a voda ji strhla. Nebo o muži s kravským povozem, který chtěl rozvodněnou řeku přejet a silný proud ho strhl s sebou.
Tragické události, ale i fakta o rybníku připomíná sedm infopanelů s QR kódy. Stezka vede od kaple ve vsi až k místu, kde se hráz rybníka protrhla. Po vodní ploše už tady není sebemenší náznak, dodnes má však oblast vlhké podloží.
Do budoucna by Mladotičtí chtěli stezku prodloužit podél celé hráze s návratem do obce. „Byla by zaměřená pro školy,“ přeje si starosta Mladotic Jiří Záhrobský.
Odlezelské jezero vzniklo po protržení hráze
Stezka vznikla také u Odlezelského jezera, které se vytvořilo o dva dny později po protržení hráze Mladotického rybníka. Bohumír Janský, který působí na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity, mu věnuje celý svůj profesní život.
„Když jsem byl v prváku, jeden z profesorů se zeptal, odkud jsme. Když jsem řekl, že z Mladotic, odpověděl mi, že dostanu téma diplomové práce hned v prváku, a to Mladotické jezero. Tehdy jsem mu oponoval, že my v Mladoticích mu říkáme Odlezelské. Řekl mi: Víš co, kdyby ses v něm utopil, bylo by to Janského jezero a bylo by vše vyřešené,“ vyprávěl s úsměvem velký milovník Mladotic, který se stal vůbec prvním čestným občanem této obce.
Protože v jezeře nikdy nikdo nebagroval, je pro vědce cenným zdrojem informací. Nánosy bahna na jeho dně, kterého jsou tam už čtyři metry, slouží jako geoarchiv. Janský spolu se studenty díky tomu zjistil, jak rychle se jezero zanáší. Zatímco po jeho vzniku před 150 lety se zanášelo velmi rychle, bylo to až 10 centimetrů za rok, v současné době je to zhruba centimetr.
Stopy radioaktivního dopadu na dně jezera
Na počátku 70. let, kdy o něm Janský dělal diplomovou práci, mělo jezero hloubku až 7,5 metru, nyní je to jen šest. Existují modely odhadující, jak rychle se úplně zanese. „Příroda jezero vytvořila a ona také rozhodne, kdy zase zanikne,“ uvažuje hydrolog, který objevil prameny Amazonky.
Vědci v něm dokážou najít například stopy po jaderných výbuších. „V hloubce kolem metru od současného dna jsou stopy radioaktivního spadu z ruských jaderných zkoušek v 50. letech 20. století. Je tu odraz francouzských jaderných testů v Tichomoří, 40 centimetrů pod dnem jsou uloženy stopy spadu po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu,“ vyjmenoval zajímavá zjištění.
„Naposledy jsme tato měření dělali v roce 2003, takže nám tam chybí Fukušima (havárie japonské jaderné elektrárny v roce 2011),“ plánuje další výzkum.
V padesátých letech 20. století vznikl projekt na obnovu Mladotického rybníka. Nebyl nikdy zrealizován. Úvahy o jeho obnovení podle ředitelky Muzea a galerie severního Plzeňska Ireny Bukačové však přetrvaly do dnešní doby.
„Projekt vznikl v letech, kdy bylo velké sucho. Rybník už by nebyl tak velký, ale jen zhruba 72hektarový. Sloužil by jako zásobárna vody pro tehdejší chemickou továrnu v Kaznějově, keramické závody v Horní Bříze, jako zdroj pitné vody pro okolní obce i pro rekreaci. Později se ale rozhodlo, že nádrž nebude stát v Mladoticích, ale v Plasích. Jedním z argumentů, proč se nádrž neobnovila, byl ten, že by v lokalitě bylo hodně komárů,“ doplnila informace Bukačová s tím, že tento projekt však ještě na věky neusnul.
