Česká pole nazývá zemědělskou pouští. A to i ta v Plzeňském kraji, kde se podílí na revitalizaci krajiny Přešticka. V regionu pracuje většinou na vlastní náklady, protože tu má přátele a chce jim pomoci.
Řeč je o učiteli z jindřichohradecké Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Praze Oldřichu Syrovátkovi. Voda je stále důležitější, přitom si jí v Česku podle něj nevážíme.
Žijete dosti daleko. Jak vznikl váš vztah k Plzeňsku?
Na začátku 90. let jsem chtěl s kolegy experimentálně revitalizovat desetihektarové prameniště v České Kanadě. Žádal jsem na tento projekt o granty, ale nikdo mi je nechtěl dát. Nemohl jsem doložit, že revitalizovat umíme, protože to nikdo nikdy nedělal. Po zveřejnění projektu v médiích jsem dostal na projekt deset tisíc korun od jedné babičky, paní Matějkové z Plzně. Nakonec jsme díky výsledkům peníze na výzkum sehnali. Tehdejší pomoc se teď snažím Plzni oplatit.
Co jsou prameniště, která obnovujete?
Prameniště je tam, kde ze země vytéká voda, kde jsou soustředěné prameny. Hlavně je to na úbočích a úpatích kopců, většinou tam vyvěrá několik potůčků, které se následně sbíhají do jednoho.
Jsme u vesnice Oplot, díváme se vpravo od silnice na Skočice, kde je, jak vy říkáte, zemědělská poušť. Proč tu není živá půda, ale jen špinavý písek?
Tady kdysi stoprocentně tekl potůček. Toto pole na úbočí kopce je odvodněné drenážními trubkami. Pole o velikosti zhruba třiceti čtyřicet hektarů je adeptem na revitalizaci prameniště.
Vraťme se ale k prameništi v České Kanadě. Povedla se obnova?
Povedla. Výsledkem je, že v létě jsme v místě dokázali napustit rybník, který tam dříve byl. A to bylo léto a sucho. Nikdo nevěřil, že to dokážeme.
Jaký jste zvolili postup?
Na téměř každém poli v Česku je vybudovaný systém trubek, které z něj odvádějí vodu do struh a dále do řek. Je tam vždycky jeden hlavní drén, který tvoří trubka o průměru 30, 40 i více centimetrů, do něj se sbíhají takzvaná péra, sběrné drény, které jsou umístěny často hodně hustě. Vzniklo to v 70. a 80. letech minulého století. Abychom všechny odvodňovací trubky přerušili, udělali jsme po celém poli po vrstevnicích rypadlem hluboké řezy široké asi půl metru. Pak se tam zemina zase zpátky napěchovala. Je tam nyní louka, spousta motýlů, ptáků, květin, panuje tam úžasná biologická rozmanitost, odstartovala se obnova půdy. Je to i díky tomu, že se tam už nepoužívá chemie. Takto by se dala revitalizovat i další prameniště v Česku.
Například?
Příkladem jsou Krušné hory, kvůli kterým brečí lidé na krajském úřadu, pláče i vláda. Stěžují si, že tam měli v zimě tři metry sněhu, a že když sníh odtaje, voda na místě nezůstane. Navrhují, aby se tam postavily přehrady s cílem vodu zadržet. Začal jsem se oblastí zabývat, zašťoural jsem v různých veřejně dostupných dokumentech a zjistil jsem, že téměř celé bezlesí je v Krušných horách odvodněné podzemní drenáží. A navíc, že i lesy jsou tam odvodněné strouhami. Premiér Andrej Babiš byl v době lamentací v Izraeli a zdůvodňoval to i tím, že se byl poučit, jak zavodňovat polopoušť. Přitom my tu vodu máme a víme, jak ji v krajině zadržet. Pokud nezačneme jednat, opravdu dopadneme jako v Izraeli, kde mají na velké části území polopouště.
Co říkáte návrhu postavit v Krušných horách přehrady?
Problém je, že když se někde v údolí postaví přehrada, údolí se zničí. V přehradě sice bude voda, ale nebude v povodí, to znamená ve studnách lidí. Opravdu je jediná cesta, a to vrátit se k hospodaření našich předků, kteří si vody vážili a pole neodvodňovali obřími drény.
Vaše návrhy jsou založené na obnově plodnosti půdy. Proč je půda tak důležitá?
Na obrovských územích v Česku je mrtvá půda. V Českých Budějovicích je Výzkumný ústav půdní biologie AV ČR. Je to obrovská budova, kde vědci zkoumají, co vše v půdě žije. Půda je veledůležitý ekosystém. Uvádí se, že hektar louky uživí tři krávy, ale ve zdravé půdě bychom měli najít biomasu, která by odpovídala třiceti kravám. Museli bychom ale všechna ta zvířátka a další biomasu v půdě, jako jsou želvušky, roztoči, chvostoskoci, larvy hmyzu, bakterie či houby, vyextrahovat. Bohužel to vše už v půdě není, je to z velké části vybité chemií, jako jsou umělá hnojiva a postřiky. Chybí organická složka a půda nezadrží tolik vody jako dřív. Pokud se voda vsákne, propadne tím pískem do podloží a odtéká. Organická složka, která v normální půdě převládá, totiž funguje jako houba. Vědci se nyní diví, že z krajiny mizí hmyz – opylovači a potrava pro ptáky. Nic divného, když většina druhů toho hmyzu se vyvíjí v půdě, která je nyní mrtvá.
A proč jste přijel z Jindřichova Hradce na Přešticko?
Moji přátelé se před lety odstěhovali do Plzně a já jsem za nimi jezdil. Psal se rok 2011 nebo 2012 a já jsem si všiml, že v Plzni, kde žije na 200 tisíc lidí, pijete vodu, v níž je desetkrát více pesticidů, než povoluje norma. Aby se voda mohla pít, existovala výjimka. Já jsem se strašně naštval, hlavně kvůli malým dětem, chtěl jsem to řešit třeba i obnovou místních pramenišť, ale zjistil jsem, že žádný orgán státní správy ani samospráva o moje návrhy nemá zájem. Říkal jsem si – žije tu tolik lidí, je tu největší výskyt rakoviny v republice a nikoho to nezajímá. Hodně lidí problém zlehčovalo. Výjimku z normy prodloužili do roku 2014, pak ještě do roku 2015, od té doby máte v Plzni novou čističku a pesticidy v normě. To ale neznamená, že ve vodě nejsou.
Připravujete v Plzeňském kraji konkrétní projekty?
Od roku 2013 jsem v kraji hledal pro své návrhy spojence. V Přešticích jsem našel spřízněnou duši, tajemnici Evu Česákovou, která mě spojila s odborníkem Stanislavem Duchkem, s kterým od té doby spolupracuji. Na své náklady jsme vypracovali projekt pro obce Kucíny a Dolce. Základem jsou zásahy, díky kterým by neutíkala voda z krajiny a omezila se její kontaminace. Zatím ale nemáme projekt schválený, nemáme kulaté razítko. S kolegou Duchkem bychom nyní chtěli pracovat na pozemkových úpravách obcí Oplot a Žerovice. Součástí bude i osada Zastávka, místní část Přeštic, kam z velkého povodí voda teče strouhami do rybníku a dál trubkou asi o průměru půl metru. Ta trubka ale nápor vody nezvládá a při povodni se jim rozleje do domů. Kdyby voda zůstala v krajině, lidem by se ulevilo. Pro zachycení povodňové vody by stačily obnovené potůčky a nějaké tůně, mokřady. Nad Zastávkou navrhujeme poldr s tůněmi a olšinou, tedy plochu, do které by se voda mohla rozlít.
Sucho bylo tématem pořadu Rozstřel s rektorem České zemědělské univerzity:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
