Lidé bez střechy nad hlavou zažívají nyní zřejmě nejkrušnější dny roku, noční teploty v Plzni klesají i pod minus dvanáct stupňů Celsia, a to může mít pro bezdomovce až fatální následky. Strážníci i terénní pracovníci charity proto stále častěji objíždějí místa, kde tito lidé přespávají.
Zjišťují, jak jsou na tom, zda nemají zdravotní problémy. Připomínají jim i možnosti ohřát se nebo osprchovat v charitních zařízeních. Radí jim, kde mohou získat teplé oblečení nebo boty. „Kontroly jsou nyní intenzivnější,“ potvrzuje mluvčí plzeňských strážníků Jana Pužmanová.
Jedním z bezdomovců, kteří v Plzni přespávají venku, je osmačtyřicetiletý Rosťa. Pochází ze Slezska, na ulici žije patnáct let. Teď je jeho domovem dřevěná bouda mezi pár stromy na okraji Plzně. V pondělí dopoledne si na ohništi ohříval vodu v očouzené plechové konvici.
Vousatý muž ohnutý u ohně měl rozepnutou zimní bundu a pod ní několik mikin. „Sníh nás trochu překvapil. Slyšel jsem, že by v noci teď mělo být až 15 stupňů pod nulou. V noci si vezmu dvě nebo tři deky, pod nima je to dobrý. Zima vás vzbudí tak v sedm hodin ráno. Na charitě otevírají nejdřív v devět. Takže buď pod dekou zůstanete, nebo vylezete ven a uděláte si ohýnek. Musíte se nějak zahřát. Uděláte si na ohništi čaj nebo kafe,“ dělí se o zkušenosti Rosťa.
Zároveň říká, že za patnáct let života na ulici je na zimu zvyklý.
„Když jste třeba na charitě v teple hodinu nebo dvě, jde to. Ale když jste tam delší dobu, tělo si odvyká na zimu a zvyká na teplo. Je těžké se pak do zimy zase vracet. Když se dlouhodobě pohybujete v prostředí, kde jsou nižší teploty, tělo si zvykne. Otuží se,“ objasňuje Rosťa, proč zatím neuvažuje o hledání nocleháren nebo charitních zařízení.
Do Plzně přijel před pár dny. K sobě ho vzal kamarád, který bydlí na dohled dalších bezdomoveckých obydlí už asi dva roky. „Teď si boudu nepostavíte, není materiál. Kamarád mi říkal, že sem chodí i policisti, ale zatím jsem je tu neviděl. Jsem tu krátce,“ vysvětluje Rosťa.
Do charity se podle svých slov chodí osprchovat, na chvíli ohřát, s díky vezme i balíček s jídlem. V něm bývá chleba a třeba instantní čínská polévka, kterou stačí zalít horkou vodou.
„Jenže hromada bezdomovců říká, že si nemá kde vodu na zalití polévky uvařit. Plzeň je dobrá, ale v Praze je to o něco lepší, tam dostanete rovnou teplou polévku,“ přidává další zkušenost.
Plzeňská městská charita nabízí i letos bezdomovcům přespání v Domově svatého Františka, ale postele jsou obsazené. Poslední dva týdny přibývají podle vedoucího charitního domu Džemala Gërbaniho zájemci o takzvanou teplou židli. Ti mohou noc strávit vsedě ve vyhřáté místnosti.
Šéfová sociálního odboru plzeňského magistrátu Alena Hynková říká, že lidé bez domova mají od terénních pracovníků dostatek informací, kde najít pomoc. „Neexistuje, že by byl ve městě člověk bez domova, který neví, kam se má obrátit,“ říká Hynková.
Dispečerka Lenka Ptáčková v úterý uvedla, že krajští záchranáři zatím nezaznamenali žádný případ podchlazení.
V Německu policisté bezdomovcům nalévají teplý čaj
V Plzni žijí podle různých odhadů desítky bezdomovců všech věkových kategorií. Řada z nich má zkušenosti s pobytem ve vězení. Rosťa je podle svých slov jedním z nich. Za mřížemi prý skončil už koncem 80. let, když se pokoušel nelegálně dostat na Západ.
„Z patnácti let na ulici jsem byl posledních deset v zahraničí, v řadě zemí. Nejlepší to je v Německu, ale byl jsem i ve Vatikánu. V Německu je jednoduché získat peníze, všechny láhve, i plastové nebo plechovky, jsou zálohované. Pár jich najdete, vrátíte a máte peníze. Když jsem byl v Mnichově a večer přijel třeba vlak z Francie, prošel jsem ho, i když se to nemá. Nacházel jsem kromě lahví i tašky, oblečení, ruksaky. Jakmile jsem našel doklady, vhodil jsem je do schránky, nebo jsem je v supermarketu šupnul tak, aby je prodavačky našly,“ vypráví Rosťa a přidává ještě jednu zkušenost z Německa.
„Když tam jako bezdomovec spíte na lavičce, policisté tam v noci chodí a budí vás. Zjišťují, jestli nejste podchlazený, z velké termosky vám na zahřátí dají čaj nebo kafe. Ale také tam nejsou jednom dobří,“ říká Rosťa, kterého prý hned po nuceném příjezdu do Čech v Praze okradli o vše včetně dokladů. Jakmile bude mít občanku, chce začít pracovat. „Ale stejně bych chtěl - co nejdřív to půjde - zase do Německa,“ doufá muž.
