Vstoupit do těchto prostor bylo v letech 1968 až 1990 zapovězeno - možná kromě pár vyvolených - všem obyvatelům tehdejšího Československa. V bunkru ukrytém v Brdech poblíž Míšova sídlili sovětští vojáci. Jejich úkol byl velmi nebezpečný. Hlídali jadernou munici.
„Svého času šlo o nejutajovanější a nejhlídanější místo v republice. Byla tu bezletová zóna, takže kdyby se nějaký letoun přiblížil, hned by jej sestřelili. Bavil jsem se s piloty, kteří v té době sloužili, a ti se lokality báli jako čert kříže,“ říká Václav Vítovec z Nadace Železné opony, díky které je v areálu od roku 2013 Atommuzeum.
Depoty byly střeženy čtyřmi perimetry. V jednom z nich se nacházelo osm kulometných hnízd. Jejich osazenstvo mělo za úkol zlikvidovat kohokoli nepovolaného, kdo by se v okolí ocitl.
„Přímo do skladu jaderných zbraní smělo vstoupit jen osm specialistů, zbytek osazenstva, které tvořilo kolem 170 lidí, vůbec nevěděl, co střeží,“ dodává Vítovec.
Tajná základna se nachází čtyři metry pod zemí.
„Není to tak hluboko. Vybudovali ji tak kvůli jednoduššímu převozu jaderných hlavic. Vlastní betonový sklad měří třicet krát třicet metrů. Betonové stěny jsou široké dva a půl metru. Drží se zde trvalá teplota mezi šesti až osmi stupni Celsia. Umístěny zde jsou čtyři kóje, kde dříve byly jaderné hlavice. Nyní v nich máme tématické expozice,“ konstatuje Vítovec.
Atommuzeum v Brdech |
Návštěvníci si mohou prohlédnout fotografie a dokumenty z období studené války, nahlédnout do tajů sovětského i amerického jaderného programu a také zjistit, jaké je mírové využití atomové energie.
„To je jediný smysluplný způsob. Jakékoliv použití ve vojenství je šílenství a lidé se touhle cestou nikdy dát neměli,“ podotýká správce.
Další místností je manipulační hala, která je široká i vysoká šest metrů a dlouhá šestadvacet metrů. Tady posádka udržovala hlavice v bojové pohotovosti. V technickém zázemí nechybí náhradní diesel agregát v podobě šestiválcového lodního motoru Škoda a generátor o výkonu šedesát kilowattů.
„Dále se zde nachází nouzový východ pro případ jakékoli havárie a laboratoř, kde se skladovaly neutronové zdroje,“ prozrazuje Václav Vítovec.
Jeho první návštěvu na tomto místě provázely před lety rozporuplné pocity. Jako první na něj dýchla maximální záhadnost. Vždyť šlo o nejstřeženější a nejutajovanější objekt v zemi.
„Celé to bylo až na hranici mystiky. Když se otevřely místní šestiapůltunové dveře a vy jste věděl, že před vámi tam žádný Čech nejspíš ještě nebyl, bylo to zvláštní. Hlavně na mě zapůsobilo uvědomění, že tam byly opravdu uložené jaderné zbraně. Ve Škodovce jsem pracoval na jaderném programu, takže to pro mě byl speciální zážitek. Hlavně jsem ale cítil děs a hrůzu. Člověk o podobném arzenálu čte v knihách a sleduje ho ve filmech a pak zjistí, že ho měl kousek od sebe. Později, když jsme tam chodili častěji a připravovali otevření muzea, stal se pro mě prostor důvěrnějším. Stejně ale i dnes po pěti letech, kdy jsem tu byl tisíckrát, když dole otevřu dveře a jsem za nimi sám, pořád mám zvláštní pocity,“ svěřuje se.
Pro návštěvníky, kteří do bunkru zamíří, je připraven velmi nevšední a silný zážitek.
„Snažili jsme se, aby vše bylo autentické. Věci jsou původní a kromě jednoho zadřeného motoru i provozuschopné. Genius loci je tak zachovaný. Měli jsme dva případy, kdy nám tu ženy omdlely. My ale nic nezastíráme, naopak se snažíme říkat, že takový byl svět a vlastně pořád ještě je. Je třeba se dívat pravdě do očí, nemít z toho strach, a bojovat za to, aby nikdy nedošlo k válce, natož jaderné. Zkáza by měla apokalyptické rozměry,“ sděluje Vítovec.
Návštěvnost tady neustále roste. Přibývají také pochvalné zápisy do kroniky.
„Lidé, kteří se zajímají o historii, jadernou fyziku nebo o zbraně obecně nám v ní sděluji, že prožili obrovský technický i emotivní zážitek. Ještě nahoře dělají návštěvníci třeba i vtípky, ale jak přijdou dolů, všichni zvážní. Uvědomují si, že to nebyla žádná sranda. V každém případě mají možnost vidět jediné dochované přístupné místo tohoto druhu na světě. Jde o unikát. Nikde jinde není žádný bývalý ani současný sklad jaderných zbraní veřejnosti přístupný,“ konstatuje.
Stále ještě existují skupiny lidí, kteří tvrdí, že na území Československa se nikdy žádná atomová munice nenacházela.
„My ale máme spoustu důkazů, že nemají pravdu. Opíráme se o autentické výpovědi ruské osádky bunkru i o zprávu americké CIA,“ dodává.
Do muzea míří hosté z celého světa. Byla tu například delegace z japonské Hirošimy. Vzácnou návštěvou byl i vnuk generála Pattona.
„Ten, když zde všechno viděl, nám do kroniky napsal: ‚Bůh nikdy nesmí dopustit, aby tohle bylo použito.‘ Jde, myslím, o velmi hezkou formulaci. Lidstvo je poprvé ve své historii v situaci, kdy může během pár hodin zničit veškerý život na planetě. Povinně bych sem vodil všechny lidi, kteří usilují o vstup do vysoké politiky nebo do armády. Musí vidět, jakou odpovědnost mají. Mám pocit, že v mnoha případech si ji vůbec neuvědomují,“ říká zakladatel nadace, která má prostory pronajaté od armády.
„Jen díky tomu, že zde pracujeme ve volném čase a investujeme svoje peníze, se podařilo toto místo jako jediné svého druhu v Evropě zachránit. Stále usilujeme o to, aby prostory přešly do našeho vlastnictví. Jenom tak můžeme uskutečnit záměr, kterým je vybudování evropského památníku varování před válečným využitím jaderné energie. Něco podobného nemá ve světě obdoby,“ prozrazuje Vítovec, kterému s provozem pomáhají ještě Milan Skočovský a Milan Linhart.
Muzeum před nedávnem získalo do svých sbírek další unikátní exponáty.
„První novinkou je model plutoniové implozivní pumy v měřítku jedna ku jedné, včetně neutronového zdroje s 6,19 kg plutonia použitého v atomové bombě svržené na Nagasaki. Tyto modely jsou pouze tři na světě. Jeden je v Los Alamos, druhý ukázal před dvěma lety severokorejský vůdce Kim a třetí je díky profesoru Kottovi u nás v muzeu. Tento exponát mnozí návštěvníci obdivují. A nechtějí ani věřit, že plutonium, které vážilo 6,19 kilogramů vyhodilo do vzduchu celé město. Dále jsme získali cvičnou jadernou minu. Je kopií americké a vojáci Varšavské smlouvy se na ní učili, jak ji rozebrat, aby byla nepoužitelná. V České republice se zachovaly se pouze dva exempláře,“ informuje.
