"Velké překvapení to ale nebylo. Když už bylo známo, že Karel Krejčí odchází, ze všech stran se naznačovalo, že trénovat tým budu já," přiznává téměř 37letý Vyleta.
Hned na začátku své štace musel rozlousknout jeden problém. Z mužstvem převzal i čtyři matadory Sýkoru, Smíška, Nováka a Šimra, kteří toho ve fotbale dosáhli dost.
Jak ho budou poslouchat? "Musí," reaguje s nadsázkou a úsměvem na rtech. "Spolupráce a hlavně vzájemný respekt funguje bez problémů. Měl jsem výhodu, že jsme se znali a věděli, co můžeme jeden od druhého očekávat."
Vyleta se k trénování dostal skoro náhodou. "Začal jsem vodit syna do přípravky ke Zdeňkovi Böhmovi a ten mě přemluvil, abych se do toho zapojil, což mu ani dlouho netrvalo. Následovala spolupráce se Zdeňkem Michálkem, ale nesmím zapomenout ani na ty, kteří mě jako žáčka zasvěcovali do tajů fotbalu na 33. základní škole ve Skvrňanech – Antonína Dvořáka a Vladimíra Vašáka," vzpomíná Vyleta.
I když má nyní v mužstvu zkušené fotbalisty, sám se "pyšní" rovněž pestrým sportovním životem. Mládežnická léta prožil ve Viktorii, vojnu v Karlových Varech a ve Stříbře.
Zkoušela ho ligová Bohemka, v Krči měl za trenéra legendu Karola Dobiáše. Na třetiligovém 1. FC Plzeň ho vedl Jaromír Mysliveček, hrál i v sousedním Německu a dobře zná i fotbalové trávníky v Přešticích a právě na Sencu.
A trenérské povolání? "Mám zatím trenérskou licenci A, ale chci tu nejvyšší, profesionální," vidí svou budoucnost.
Ví, že jeho současným svěřencům k bezproblémové záchraně v divizi chybí více agresivity a hlavně proměňování gólových příležitostí.
"Pro záchranu udělám všechno, ale jaro bude velmi těžké. Jsem však optimista a po hráčích budu chtít maximum," dodává Vyleta, který ctí fotbalovou filozofii kouče Viktorie Pavla Vrby.
"Ten otevřel lidem oči útočným fotbalem. Když dá soupeř jeden gól, my pak musíme dát dva," nastiňuje Vyleta.
