„Pólo hrají dvakrát čtyři hráči, hlavním pravidlem je zachovat linii míčku, a nikdo nesmí křížit jeho dráhu, to by byl faul. Je to kvůli bezpečnosti koní,“ říká Achim Jähnke, zakladatel koňského póla v Čechách.
Jedinou možností, jak bránit hráči, který oranžový míček odehrává, je hákování. Je povoleno strčit hůl do té soupeřovy nebo vytlačit koně koněm.
Třetí možností, jak odehrát míček, je být u něj rychleji. Po každé čtvrtině si musí hráči póla vyměnit koně, je to zejména kvůli bezpečnosti, aby se předešlo zranění při tomto kontaktním sportu. I proto mají koně zapletené ocasy, zcela vystříhané hřívy a na nohou chránící bandáže.
„Oficiálně se hraje na hřišti o rozměrech 270 x 146 metrů,“ říká propagátorka koňského póla Michaela Palasová.
Tento sport se do povědomí lidí dostává pomalu.
„Pólo tady vzniklo v roce 2010, dneska jsou v Česku čtyři kluby, tři u Prahy, jeden u Brna. Ve světě má však tento sport daleko bohatší historii. Datuje se od 6. století před naším letopočtem v Persii, odtud se dostalo do Indie a Japonska a stalo se zábavou urozených. Nyní je rozšířeno ve více než 40 zemích světa.
Strany si soupeři mění po obdrženém gólu. „Tato tradice vznikla v Argentině, když tam hráli pólo navečer. Bylo to kvůli tomu, aby nesvítilo zapadající slunce do očí jedné straně,“ řekla Palasová.
Pro tento sport užívají jezdci speciálního plemene koní vyšlechtěného v Argentině. To vzniklo křížením argentinských pracovních koní a polokrevníků. „Takže mají v sobě jednak poslušnost a pak také velkou rychlost,“ uvedla Palasová.
Tito koně mají ve svém nejvyšším bodě (v kohoutku) 150 centimetrů, z této výšky hráči pohodlně dostanou pálkou na zem a míček odehrají. Pro pólo se však výborně hodí i bývalí dostihoví koně, kteří se do tohoto nového sportu začínají zapojovat.
