Po téměř 75 letech se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který má ve vile jedno ze svých pracovišť, rozhodl jednu z historicky nejcennějších staveb ve Svitavách opustit a přestěhovat se do menšího.
Roli hraje úspora peněz i snaha o vyšší efektivitu. Už řadu let se totiž státním úředníkům nabízí možnost využít sousední budovu Státního pozemkového úřadu, v níž je řada kanceláří neobsazených.
„Nyní probíhají jednání se Státním pozemkovým úřadem o možnosti převzetí jejich budovy v ulici Milady Horákové, kam by se úředníci ÚZSVM mohli přestěhovat. Přemístění úředníků do této budovy by bylo z hlediska využití administrativních prostor efektivnější. Naším cílem je sledovat evropský trend tak, aby plocha na jednoho zaměstnance činila 12 m², přestěhováním se podaří tomuto cíli přiblížit,“ sdělila referentka oddělení komunikace Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Adéla Janů.
Stát však budovu na stavební parcele o výměře 910 m² dražit s velkou pravděpodobností nebude. S velkým předstihem o vilu projevilo zájem samotné město. Stát bude s budovou zacházet jako s nepotřebným majetkem v druhé polovině příštího roku.
„Uvědomujeme si, že vila je jednou z krásných dominant města. Představa, že ji od státu koupí někdo na zbudování něčeho, co by se Svitavanům nemuselo líbit, nás dovedla k žádosti o odkoupení pozemku s vilou už dnes,“ řekl starosta Svitav David Šimek k již podané žádosti schválené na posledním jednání zastupitelstvem.
Než se úředníci z vily s kdysi romantickou zahradou s umělou krápníkovou jeskyní a dodnes zachovalou miniaturou hradu odstěhují, má vedení města dostatek času na vyjednávání o ceně.
Zda to bude za odhadní cenu nebo za symbolickou korunu není podle starosty Šimka v tuto chvíli jasné. „Jednání jsou teprve na začátku. Chtěli bychom ji pořídit co nejlevněji, ale chápeme, že všechno má své limity a pravidla, proto další postup bude věcí vyjednávání,“ netroufá si starosta postup státu odhadovat.
Úředníky vystřídají žáci základní umělecké školy
Město ale už dnes státu předem deklaruje, že historickou budovu s reprezentačním sálem využije k bohulibé činnosti. Chce sem totiž přemístit základní uměleckou školu z budovy za městským úřadem.
Sponerova a Ettlova vila Sponerova, posléze Ettlova vila na historické pohlednici Rodinnou rezidenci si nechal postavit továrník Karl Sponer. O tom, že stavba ve své době představovala nadstandardní bydlení, svědčí fakt, že stavební plány vily z pera architektů H. Clause a M. Hinträgera otiskl v roce 1877 vídeňský časopis Allgemeine Bauzeitung. Sponerova vila byla naprojektována s romantickou zahradou v parkové úpravě, jejíž výsledná podoba byla z let 1897 - 1906. Vila v roce 1909 změnila majitele, kterým se stal textilní velkopodnikatel Johann Ettl. Poblíž vyrostly tovární haly komplexu bratří Ettlů. Rodině Ettlů sídlo zůstalo až do konfiskace po skončení druhé světové války. V letech 1952 až 1957 stavba patřila zdejšímu podniku Vigona a od roku 1956 sem bylo přestěhováno sídlo okresního národního výboru a vila se stala majetkem státu. V německém archivu v Göppingenu se dochovaly i vzpomínky rodiny Sponerů. Fasády domů byly vyzdobeny sochami čtyř ročních období, v parku rodina chovala medvědy a na vchodové bráně byla zasazena pamětní deska jako upomínka na vyjednávání příměří v prusko-rakouské válce roku 1866. Deska nakonec posloužila jako střelecký terč vojákům Rudé armády v roce 1945. Zdroj: Radoslav Fikejz - Kronika města Svitavy |
Podle ředitelky školy Renaty Pechancové by změna adresy znamenala pro školu velký posun. „Je to krásný prostor, navazující park je velmi inspirativní. Vůbec celá vila působí úžasným dojmem, je tam krásný velký sál, klavíristé určitě zajásají. Přesunem školy by se její provoz určitě zklidnil, chodí k nám přes 700 dětí a v současnosti sídlíme u silnice a parkoviště,“ říká ředitelka, podle níž bude nutné nové prostory pro potřeby školy upravit.
Vila disponuje nejen reprezentativní místností, ve které by mohla být specializovaná třída pro taneční obor, ale i obrovským sklepem, který v minulosti sloužil jako protiatomový kryt. Z něj by mohla vzniknout zkušebna pro bubeníky nebo nahrávací studio.
„Potřebujeme v rámci rozvoje další taneční sál, prostor ve věžičce se nabízí jako výtvarný ateliér. Všechny tyto věci bychom chtěli do úprav zapojit, je to však běh na dlouhou trať. Bavíme se o horizontu několika příštích let,“ dodala Pechancová.
Zároveň by zamýšlený přesun vytrhl městu trn z paty a učebny po „zušce“ by využilo jako kanceláře pro úředníky.
„Kvůli větší agendě ze strany státu se nám nedostává kanceláří. V jedné nám sedí třeba tři úředníci určené pro jednoho až dva lidi. Už teď to řešíme pronájmem náhradních prostor. V příštím roce přibudou další úředníci na přestupky,“ říká o plánu, jak využít do budoucna prázdnou budovu, místostarosta města Pavel Čížek.
