Soudní pře se vlekla od roku 2015, dostala se až k Nejvyššímu soudu. A odvolací soud napodruhé žalobu zamítl, neboť léčbu shledal lege artis, tedy v souladu s postupem na náležité odborné úrovni.
Poslední rozhodnutí padlo letos 24. července, vyplývá z rozsudku, který si ČTK vyžádala.
Vdovec a dcera zemřelé ženy tvrdili, že lékař Orlickoústecké nemocnice určil původně chybnou diagnózu Crohnovy choroby a stanovil nesprávný postup léčby.
V létě roku 2008 provedl u pacientky postupně dvě kolonoskopická vyšetření, v odebraných vzorcích tkáně se však nádor tlustého střeva neprokázal.
Přitom ale postupně rostly hodnoty pomocných indikátorů, takzvaných markerů, které ukazovaly na zhoubné onemocnění. Počítačová tomografie břicha ale nic takového nepotvrdila.
Lékař však ženu jasně nepoučil, že by bylo namístě nechat udělat následné cílené gynekologické vyšetření. Podle znaleckého posudku pacientka trpěla agresivním a rychle se vyvíjejícím nádorem, který měl vzácný a neobvyklý průběh.
Správná a včasná léčba jí mohla život nanejvýš o něco prodloužit. Okresní soud nejdříve požadavek na odškodnění zamítl, odvolací soud v Pardubicích v prosinci 2015 jej pozůstalým přiznal.
Výše požadovaného odškodnění byla stanovena podle staré právní úpravy, nový občanský zákoník umožňuje pozůstalým žádat víc.
„Mamka byla vystudovaná právnička, myslím si, že by si přála, abychom se domohli spravedlnosti. Je to kvůli našemu vnitřnímu pocitu i kvůli ostatním lidem, aby se takové chyby už nestávaly,“ řekla dcera zemřelé.
Soud měl k dispozici několik obsáhlých lékařských posudků, jejich závěry by ale možná šlo shrnout do jedné věty: Lékař orlickoústecké nemocnice asi mohl udělat více, nicméně jeho postup byl lege artis, tedy v pořádku.
Právnička Nemocnice Pardubického kraje Eva Tončíková uvedla, že u ženy byla vysoká agresivita maligního tumoru. Nádor byl podle ní v místech, kde jej bylo těžké diagnostikovat. „Byla tu objektivní nesnadnost stanovit správnou diagnózu,“ uvedla Tončíková.
