Žena se proti rozsudku na místě odvolala. To přesto, že soudce volil mírnější sazbu. Za vraždu jí hrozil trest v rozmezí od patnácti do dvaceti let.
Soudce přihlédl například k tomu, že žena v minulosti nebyla trestaná, i k tomu, že čin spáchala ve věku blízkém mladistvým.
Žena v soudní síni nevypovídala, jen vyjádřila lítost. Už předtím ale při policejním výslechu uvedla, že se bála doktorů, reakce přítele na její těhotenství a že chtěla dostudovat.
Proto těhotenství do poslední chvíle tajila a rostoucí břicho svému okolí odůvodňovala problémy se štítnou žlázou.
Soud: Dítě po porodu nebylo mrtvé
Dítě porodila doma ve vaně. „Mělo zavřené oči, nekřičelo, nehýbalo se. Ani nevím, jestli to byla holka nebo kluk. Myslela jsem si, že je mrtvé,“ řekla policejním vyšetřovatelům.
Tělíčko pak zabalila do ručníku, vložila do několika tašek a uschovala dozadu do skříně. Počítala prý s tím, že dítě pak někde pohřbí. Krev v koupelně uklidila a šla spát.
Druhý den ještě s odkazem na bolesti zůstala doma, ale v úterý už šla do školy.
Mrtvé dítě rodina ve skříni objevila až po deseti dnech, když začal balíček ve skříni zapáchat (více o případu jsme psali zde).
Soud na základě znaleckých posudků a důkazů vyvrátil tvrzení, že se dítě narodilo mrtvé.
Žena dětství strávila v nedaleké Čeladné. Poté, co se v jejích čtrnácti letech matka rozvedla, přestěhovala se s ní k nevlastnímu otci do Frýdlantu nad Ostravicí. Pak si našla přítele a žila s ním u jeho rodičů. Od nich se po činu oba odstěhovali, přítel ji však neopustil.
