Ačkoliv těžba pod Ostravou skončila už před pětadvaceti roky, voda se musí čerpat stále. „Je to proto, aby se nepřelila do karvinské části revíru, kde se uhlí stále těží,“ vysvětluje Radovan Rudický, vedoucí oddělení větrání a degazace společnosti Diamo.
Shodou okolností byl i u posledních okamžiků těžby uhlí na Ostravsku. Od konce osmdesátých let pracoval na Dole Odra, kde bylo 30. června 1994 poslední ostravské uhlí vytěženo.
„Nebyla to veselá doba. Hlavně proto, že jsme museli postupně, jak se snižovala těžba a později jak postupoval útlum, vybírat kamarády, se kterými člověk dlouho fáral, byl dlouhé roky v jednom kolektivu, aby jim pak řekl, že na šachtě končí. Postupně se počet zaměstnanců snižoval, až nás zůstalo jen pár,“ vzpomínal na konec těžby uhlí v Ostravě Radovan Rudický.
Ještě na začátku devadesátých let pracovalo v ostravské části revíru na dvacet tisíc lidí.
„V ostravské části revíru bylo v roce 1990 36 důlních jam, v nichž těžily čtyři podniky. V ostravské části revíru v té době pracovalo zhruba 20 tisíc zaměstnanců,“ vzpomíná na dobu před třiceti lety další pamětník konce těžby uhlí pod Ostravou, Libor Jalůvka.
I on u hornické práce zůstal, v současnosti pracuje jako vedoucí odboru přípravy a realizace útlumu společnosti Diamo.
Za konec těžby mohla její ztrátovost
V té v současnosti pracuje 290 zaměstnanců, kteří zajišťují kompletní chod závodu, zaměřeného na prakticky vše, co v kraji po hornické činnosti zůstalo. Od čerpání vody, přes zahlazování následků hornické činnosti až po výplaty sociálních dávek, které horníci dostávají.
„Hlavním důvodem ukončení těžby pod Ostravou v devadesátých letech byla nerentabilita těžby,“ vysvětluje Libor Jalůvka. „Dobývaly se zde sloje od mocnosti 40 centimetrů, tedy takové, na jaké by se v karvinské části revíru ‚ani nepodívali‘. Tehdejší cena uhlí byla okolo 1300 korun, náklady na těžbu byly zhruba 1 800 korun, těžba tedy byla ztrátová. Ale na druhou stranu se tady těžilo velice kvalitní uhlí.“
Přes konec těžby už před čtvrt stoletím zůstává pod Ostravou stále hodně uhlí. Částečně v nevytěžených a nízkých slojích, částečně ale také v ohradnících jednotlivých šachet (chráněné území okolo těžních jam, kde se uhlí netěžilo, aby se například „nepropadla“ těžní věž, pozn. red.), které se v devadesátých letech, přes původní záměr, nevytěžily.
V podzemí zůstalo odhadem 200 milionů tun uhlí
„Za tu dobu, co se na Ostravsku uhlí těžilo, se tady vytěžilo na 450 milionů tun uhlí, odhaduje se, že tady zůstalo zhruba 200 milionů tun,“ popisuje současnost Libor Jalůvka. Zbývající uhlí už v ostravském podzemí zřejmě zůstane navždy, obnovení těžby v současnosti z mnoha důvodů, hlavně ekonomických, nepřipadá v úvahu.
Pro Ostravu bylo ukončení těžby uhlí obrovskou změnou. A ne vždy k horšímu.„Když tady před 25 lety skončila těžba uhlí a na Dole Odra zahrála 30. června 1994 smuteční hudba, obyvatelé Ostravy ani netušili, jak se za těch následujících 25 let město promění. Z hornického sídla se Ostrava stala městem kultury a sportu a také jedním z nejzelenějších míst České republiky,“ řekl náměstek ostravského primátora Radim Babinec.
„Konec těžby na Ostravsku a plánované uzavření posledních dolů na Karvinsku mělo a bude mít pro celý náš kraj velký dopad a význam. Lidé si život bez uhlí mnohdy neuměli představit, já to vnímám jako velkou příležitost, která náš region posune dál,“ řekl hejtman Ivo Vondrák.
