„Jsou dva způsoby, jak docílit toho, aby se města nebo regiony mohly hlásit k přízvisku ‚smart‘,“ vysvětloval Filip Neterda ze společnosti Deloitte.
„Třeba město Seattle, které patří ke špičce mezi inovačními centry, nemuselo dělat nic. Stačilo, že tam kdysi vznikla neznámá společnost, nějaký Microsoft. A na tu se nabalily postupem času další firmy. Ale takové štěstí nemůže mít každé město a nikdo se na něj nemůže spoléhat. Proto je potřeba jít naproti tomu, aby u nás vznikly smart regiony a smart města,“ zmínil Neterda.
Hlavní je podle něj zájem představitelů měst a obcí a jejich snaha chytrá řešení prosazovat. V tom s ním souhlasí i starostka Třince Věra Palkovská.
„Nejtěžší je být první, prorážet cestu. Když už se pak k vám přidají další, jde se lépe. Ale někdy to trvá,“ okomentovala těžkosti, se kterými se města při zavádění smart technologií často potýkají.
„Je to i o penězích. My jsme třeba měli plán zavést wi-fi na dvacet zastávek ve městě. To by ale finančně vyšlo tak draze, že jsme od toho museli ustoupit, a nejprve vše vyzkoušíme jen na dvou vybraných zastávkách. U ostatních budeme muset počkat, až se objeví nějaký vhodný dotační program. Peníze z rozpočtu musíme využívat pro všechny občany, nemůžeme si dovolit dát takovou částku na jednu akci.“
Ve srovnání s jinými zeměmi nevychází Česko nejlépe
Jak se mohou města a obce co nejlépe dostat k informacím o možnostech financování projektů v rámci smart cities, to představila v rámci konference Jana Korytářová z ministerstva pro místní rozvoj.
„Koncept smart cities na ministerstvu řešíme od roku 2014, od té doby jsme zpracovali třeba metodiku financování těchto projektů,“ řekla Korytářová při vystoupení na Smart Region Tour.
„Seznam dokumentů si mohou zástupci měst a obcí prohlédnout na našem webu. Jsme podpůrnou institucí pro koordinaci měst a obcí, organizujeme semináře pro zástupce měst a obcí, nejen těch velkých, ale všech. Představitelé obcí, které mají zájem, u nás najdou vše potřebné.“
Jedním z velkých problémů při zavádění smart programů pro města a obce je dostupnost otevřených dat (informace a data zveřejněná na internetu, která jsou úplná, snadno dostupná, strojově čitelná, například jízdní řády, rozpočty, databáze, seznam poskytovatelů sociálních služeb a podobně – pozn. red.). Ve srovnání s jinými zeměmi západní Evropy nevychází Česko právě nejlépe.
„Když srovnám datovou otevřenost například v Holandsku a v Česku, tak je rozdíl obrovský,“ potvrdil Neterda. „Zatímco v případě Amsterodamu lze hovořit o otevřených datech, v případě Česka jde spíše o datové pevnosti. Taková data a jejich využití přitom mohou městům i obcím výrazně pomoci s plánováním, co a jak dál, jen je důležité umět je správně analyzovat.“
