Není to její zdaleka jediná silná ženská postava, kterou na jevišti ztvárnila. Předvedla se třeba jako prvorepubliková ikona Adina Mandlová, objeví se i jako Markétka v právě připravované adaptaci slavného románu Mistr a Markétka.
Jaké pro vás bylo stát na prknech pražského Divadla pod Palmovkou, kde jste si převzala uznávané ocenění?
V Divadle pod Palmovkou jsem na prknech stála poprvé. Celý večer byl plný zajímavých a inspirativních osobností a vůbec nebyl prkenný. Měla jsem štěstí, že mě jela podpořit i režisérka Maryši Janka Ryšánek Schmidtová s mými kolegy a pochopitelně část rodiny. Atmosféra byla milá už jen díky tomu, že ceremoniál vtipně a velmi divadelně moderovali Jakub Albrecht s Tomem Dianiškou. Automat s živou králicí, skvělá kapela, vtipná animace a řečnický pult, za kterým se mi dost třepala kolena.
Jak jste slavila?
Velkolepě (směje se), myslím si.
Co pro vás znamená ocenění za nejlepší herecký výkon roku?
Ceny kritiky si skutečně velmi vážím, největším poděkováním ale je být na jevišti společně s diváky. Popravdě řečeno cítila jsem se dost nesvá. Většinou, když jsem na jevišti, tak v lepším případě vím, co mám říct a jak jednat. Myslela jsem si, že si z Maryši odnesu milou vrásku na čele, recept, jak se nemá připravovat káva, a kupu skvělých vzpomínek. Samotná cena je příjemný bonus. Snad to znamená, že to má smysl. Bojovat a neztrácet naděje.
Herečka Pavla Gajdošíková s Cenou divadelní kritiky za nejlepší ženský výkon roku (17. března 2019).
Co je vám na Maryše nejbližší?
Mám ráda její sílu a respekt ke všemu a ke všem.
Máte k ní blízko i tím, že pocházíte z Valašska?
Možná. Co se týče jazyka, jímž je Maryša psána, to mohla být výhoda. Samozřejmě je cítit v postavě i jistá zemitost a syrovost, které v Ostravě pociťuji hodně.
Blíží se vaše další role, tentokrát v adaptaci Bulgakovova klasického románu Mistr a Markétka. Jaká bude vaše Markétka?
Nevím, zatím jsme u čtených zkoušek. Rozhodně to ale není hlavní role. Myslím, že hlavní jsou v tomto díle snad všechny role. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a je to vážně pekelná jízda. Mám radost, že můžeme Mistra a Markétku zkoušet s ruským režisérem Alexandrem Minajevem. Vidí a cítí ty věci zase o něco jinak, než jsme zvyklí.
Mrštíci a Maryša, Bulgakov a Mistr a Markétka, obojí je klasická literatura. Svědčí vám to?
Mám ráda klasické divadlo, ale fandím i nejrůznějším moderním interpretacím her, když ve mně něco zanechají. Současné hry jsou taky potřeba. Vlastně je mi docela jedno, zda je hra současná, či klasičtější. Důležité pro mě je, když mám co hrát, mám režiséra a dobrý tvůrčí tým. A samozřejmě kolegy. Těch si u Bezručů moc vážím.
A co zatím poslední autorský kus Transky, body, vteřiny, jehož tvůrce Tomáš Dianiška vám ostatně předával hlavní cenu?
Tomáš Dianiška má od nás všech obrovskou poklonu. Nejen jako autor hry, ale i jako režisér a zároveň herec. Přiznám se, že do té chvíle jsem o sportovkyni Zdeně Koubkové, o níž Transky jsou, nevěděla. Myslím, že nejsem jediná. To je právě to, oč tu běží, a proč tento příběh stojí za to rozhodně vidět.
Je to případ i Adiny Mandlové, kterou jste hrála v inscenaci Spolu od Tomáše Vůjtka?
Tu jsem pochopitelně znala a dodnes je to pro mě velká ikona prvorepublikové kinematografie. Má můj neskutečný obdiv. K téhle roli jsem proto přistupovala s velkým respektem. Se Zuzkou Truplovou jsme ale nehrály přímo Adinu Mandlovou a Lídu Baarovou. Bylo to smyšlené setkání těchto hvězd a hra byla spíše o lidech, kteří je odsoudili a poplivali jejich filmy a je samotné nekompromisně zatratili.
Pojí vás něco s Mandlovou?
Blízká mi byla svojí upřímností a drzostí. Taky si někdy říkám, že nemusím říct vše, co si myslím. (směje se) Měla ohromující eleganci, krásu, důvtip a bystrost. To jsou vlastnosti, na které by herec neměl zapomenout.
Jak se vám hrál tento typ „podzemního“ představení uváděného ve sklepení klubu Les?
Byly to hezké časy. Večerní spíše... (znovu se směje)
Večery teď ale spíše trávíte s kapelou Tamala, kde zpíváte a skládáte písně, že?
Ano, snažíme se hrát, jak nejvíce to jde. Není lehké skloubit hraní v divadle s koncertováním. Kluci nemají z mého časového harmonogramu někdy radost, ale lepíme to, jak se dá. Teď zrovna pracujeme na albu. Doufám, že bude brzy venku.
Neplánujete odejít, třeba do Prahy?
Mám ráda Ostravu, jsem tu spokojená. O něco míň raději ji mám v zimě. Je to velmi inspirativní, klidné a čím dál více kulturní město. Navíc se tu dá hezky zašít. Nebráním se však ničemu. Změny mám ráda. Nebo spíše mi nic jiného nezbývá, nejsem totiž plánovací typ. Žiju ze dne na den, takže většinou čekám, co se stane. Aspoň se nenudím a stále mě něco překvapuje.
Kde hledáte inspiraci?
Často v hudbě a ve filmech. Vím, že to může znít trochu lenivě, ale já prostě miluju být v posteli a koukat na seriály nebo filmy, obzvlášť ty severské. Nevím proč, ale nějak mi to připomíná Ostravu. Hlavu pak čistím jednoduše přírodou. Ráda chodím, běhám, pozoruji a vůbec nic neříkám.
