Část zaměstnanců je nyní doma se 70 procenty platu, jak dlouho se to dá ekonomicky udržet?
Ocelářství se pohybuje ve vlnách, my už vidíme určité zlepšení, které musíme využít. Situaci, jaká tady byla na podzim, se musíme umět přizpůsobit. Upravit náklady, uzpůsobit množství vyráběné oceli a železa. To je pro mnoho firem v ocelářství složité. Musíme se stát flexibilnějšími.
Budete propouštět?
Ne, u kmenových zaměstnanců tak nyní neuvažujeme. Cesta je ve školeních, v jejich vzdělávání, aby byli schopni pracovat na více pozicích. Naší cestou je redukce počtu externích zaměstnanců, což je i jeden z důvodů, proč je tady máme. V současnosti nepočítáme s propouštěním kmenových zaměstnanců, do budoucna ale nemůžeme nic vyloučit. Ve smlouvě s odbory máme zaneseno, že se počet zaměstnanců může pohybovat i podle investic a zlepšování produktivity práce. Každopádně hledáme řešení pro všechny.
Co taková možná řešení obsahují?
Jsme schopni i zprostředkovat naše zaměstnance pro projekty mimo firmu.
To znamená, že byste je půjčovali jiným firmám?
Ano, jsou velmi šikovní, i to by byla cesta. Ale takový požadavek tady nyní není, jen se musíme připravit na budoucnost.
Co jste věděl o Nové huti, než jste přišel do Ostravy?
Ostravu znám už delší dobu, v ocelářství se o Ostravě všeobecně ví. Poprvé jsem o ní slyšel někdy v roce 2004. Poprvé jsem tady byl v polovině července, krátce po akvizici, kdy mě sem pozval Sanjeev Gupta (majitel společnosti Liberty, pozn. red.)
Co je nejslabším místem Nové huti? Je to ocelárna, která potřebuje modernizaci, nebo třeba nedostatek elektrického proudu pro takovou modernizaci?
Technologie ocelárny není špatná, dá se pro ni využívat jak surové železo, tak železný šrot, což se nyní hodí. Lidé, kteří to kdysi vymýšleli, to nevymysleli špatně.
Ale sama ocelárna už je zastaralá.
Samozřejmě, že technologie pokročily, naši konkurenti už mají zařízení s vyšší výtěžností, s nižšími náklady třeba na vyzdívky, v tomto jsme znevýhodněni. Předchozí vlastník neuměl najít takové vyvážení výroby, aby ty náklady byly konkurenceschopné.
Co konkrétně chcete změnit?
Jako skupina Liberty jsme přišli s technologickým řešením, které by se dalo postavit, říkáme tomu hybridní pec, která využívá jak kyslíku v konvertoru, tak šrotu pro elektrickou obloukovou pec. Už jsme požádali tři dodavatele takových technologií, aby nám zpracovali nabídku. Podobná technologie už se vyrábí pro menší pece, my bychom byli prvními, kdo by to využil ve větším měřítku.
Do kolika let by to bylo hotovo?
V listopadu jsme zadali studie, v únoru chceme mít jejich výsledky, pak chceme požádat o EIA (posouzení vlivu na životní prostředí, pozn. red.), jakmile ji budeme mít, můžeme zahájit výběrové řízení a podepsat smlouvu. Co do harmonogramu máme velice ambiciózní cíl, kontrakt bychom chtěli podepsat už v průběhu příštího roku.
To je dost odvážné, vypracování studie EIA trvá dost dlouho.
My už studii EIA na podobnou technologii máme, takže ji chceme upravit a částečně využít. Vzhledem k tomu, že se jedná o zvýšení efektivity a snížení vlivu na životní prostředí, neměl by to být problém. Už jsem se sešel se starosty Ostravy i okolních obcí a měst a všichni to vnímají jako dobrou příležitost a pokud tady bude politická vůle a z naší strany budou vyřešeny technologické záležitosti, mělo by to být uskutečnitelné.
Bude na takovou stavbu dost elektřiny?
Tu pec můžeme provozovat mícháním surového železa a šrotu, na to máme elektřiny dost, jakmile budeme mít nový přívod vysokého napětí...
... což může trvat dlouho, pět let není v takovém případě nic...
...doufám, že se mýlíte. Ale víme, že to hrozí. Ale jakmile budeme mít nový přívod elektrického napětí, tak můžeme vyrábět ze sta procent ze šrotu.
Kdy tedy chcete mít postaveno?
Chtěli bychom tuto část ocelárny uvádět do provozu v prosinci roku 2022. Samozřejmě, že pokud by byla nějaká administrativní zdržení, jak ze strany EIA, nebo evropských fondů, mohlo by se to opozdit.
Jak může tyto plány ovlivnit současná situace v Liberty Ostrava a v evropském ocelářství, které prochází recesí?
My naopak současnou krizi vnímáme jako dobrý čas pro investování, abychom byli co nejvíce připraveni až krize odezní, až se situace na trhu zlepší, připraveni vytěžit z toho co nejvíce.
A kde na to chcete vít peníze?
To bude výzva. Je to věc, kterou nyní řešíme. Ale máme vlastníka, který už do Ostravy investoval spoustu peněz, protože to bylo potřeba. Měli bychom by si být schopni s dodavateli, kteří teď mají méně práce, dojednat lepší ceny. Tento podnik je v centru Evropy, náš hlavní trh je do 500 kilometrů, takže by to mělo být zajímavé i pro Evropu, zvláště pak k našemu vyhlášení uhlíkové neutrality, kterou bychom chtěli do roku 2030 zvládnout. A vzhledem k tomu, že jsme silná firma, by nám měly s financováním pomoci i banky.
Dá se uhlíkové neutrality ostravské Liberty dosáhnout i při fungování vysokých pecí a koksovny?
To, co jsem teď říkal, bylo hlavně z pohledu ocelárny. Ale samozřejmě se uhlíková neutralita týká celé firmy. Myslím, že v Evropě přežije, právě kvůli snaze o dosažení uhlíkové neutrality, jen málo vysokých pecí. A možná to přijde rychleji, než očekáváme. My už se o snížení produkce CO2 snažíme, zahájili jsme výzkum, jak jej snížit, zachytávat a ukládat. Měli jsme už například schůzku se zástupci OKD, VŠB a s dalšími experty, kde jsme tuto problematiku řešili. Ale zatím jsme skutečně v počáteční fázi.
Mně jde konkrétně o to, zda bude, při současných technologiích možné, při zachování provozu koksovny a vysokých pecí, dosáhnout uhlíkové neutrality.
Technologie na zachytávání a ukládání CO2 už existují. Ukládat se dá například v nepoužívaných důlních dílech. Možnosti existují, je třeba najít správné geologické prostředí.
Jak je to ekonomicky náročné?
Je to drahé, z ukládání není žádný zisk. Ale existují i jiné cesty, například CO2 vyčistit a prodávat výrobcům sycených nápojů, možností je i injektáž vodíku, místo kyslíku ve vysokých pecích, čímž CO2 nevzniká. CO2 se dá využívat třeba i na Jižní Moravě při těžbě ropy.
Ale to všechno znamená vyšší náklady na výrobu železa. Třeba ve srovnání se státy, kde tyto technologie nepoužívají. Tedy je to ekonomicky nevýhodné.
Musíme být konkurenceschopní globálně a pokud jdou evropští výrobci do takových řešení, nemělo by je to nic stát. Pokud nemáme stejné podmínky s našimi konkurenty mimo Evropu, tak se střílíme do nohy. Realizaci takových kroků by měl podpořit program Evropské unie.
Chystá Unie něco takového?
Ano, Unie tyto inovátorské projekty chce pomocí svých fondů podporovat. Do té doby, než to bude nastaveno, musí evropské výrobce chránit před dovozy, v současnosti tomu tak ale příliš není. Současná cla jsou nastavena tak, že trh neubrání. Chceme, aby nám byly vytvořeny rovné podmínky.
