Ondřej Smékal na farmě poblíž vesnice Kutamale na okraji národního parku Leuser na Sumatře, kde se nachází téměř 8 000 km čtverečních lidmi nedotčeného pralesa. Z natáčení filmu The kukang movie.
| foto: Vít Kanyza
Na Sumatře běžně kopnou do psa a nemocné zvíře zabijí, říká dokumentarista
Ochrana zvířat v Česku i ve světě, boj proti pytlákům a také role zoologických zahrad při záchraně ohrožených druhů. To jsou hlavní témata dokumentů Na chvíli na Zemi, které ve spolupráci s ostravskou zoologickou zahradou natočil režisér Ondřej Smékal. „Pohybovat se pralesem je pro mě něco jako exotická pohádka. Horší bylo srovnat se s tím, jak se lidé v Indonésii ke zvířatům chovají,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
V dokumentech se snažíte měnit pohled na zoologické zahrady. Představujete je jako instituce bojující za záchranu zvířat ve světě a boříte tak dlouhodobé představy, v nichž lidé nahlíželi na zoo jako na místa, která vystavují zvířata za mřížemi jako atrakci. Co vás k tomu přivedlo? Byl to vlastně nápad Františka Příbrského, koordinátora mezinárodních ochranářských projektů při Zoo Ostrava, který dlouhodobě žije v Indonésii a na Filipínách, kde založil záchranný program The Kukang Rescue Program zaměřený na potírání nelegálního obchodu se zvířaty a ochranu outloňů na Sumatře. O programu jsem se dozvěděl před několika lety, když hledal dobrovolníky, kteří by mu v Indonésii pomáhali. Nevěděl jsem sice, co vše to bude obnášet, ale rozhodl jsem se, že by to mohla být příležitost vyjet i někam dál než do Olomouce, nedaleko které jsem se narodil. Oprášit si angličtinu a natočit i nějaký dokument o zvířatech. Téhle výzvě jsem nedokázal odolat, a tak jsem přesvědčil ještě svého kolegu ze školy Víta Kanyzu a přihlásili jsme se. Vybrali nás a my odjeli na Sumatru, kde vlastně vše začalo.
V Indonésii věří, že rozemleté šupiny luskouna zesilují účinek pervitinu, který místní tajně vaří ve velkém.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
