V dokumentech se snažíte měnit pohled na zoologické zahrady. Představujete je jako instituce bojující za záchranu zvířat ve světě a boříte tak dlouhodobé představy, v nichž lidé nahlíželi na zoo jako na místa, která vystavují zvířata za mřížemi jako atrakci. Co vás k tomu přivedlo?
Byl to vlastně nápad Františka Příbrského, koordinátora mezinárodních ochranářských projektů při Zoo Ostrava, který dlouhodobě žije v Indonésii a na Filipínách, kde založil záchranný program The Kukang Rescue Program zaměřený na potírání nelegálního obchodu se zvířaty a ochranu outloňů na Sumatře. O programu jsem se dozvěděl před několika lety, když hledal dobrovolníky, kteří by mu v Indonésii pomáhali. Nevěděl jsem sice, co vše to bude obnášet, ale rozhodl jsem se, že by to mohla být příležitost vyjet i někam dál než do Olomouce, nedaleko které jsem se narodil. Oprášit si angličtinu a natočit i nějaký dokument o zvířatech. Téhle výzvě jsem nedokázal odolat, a tak jsem přesvědčil ještě svého kolegu ze školy Víta Kanyzu a přihlásili jsme se. Vybrali nás a my odjeli na Sumatru, kde vlastně vše začalo.
V Indonésii věří, že rozemleté šupiny luskouna zesilují účinek pervitinu, který místní tajně vaří ve velkém.
