Svého prvního hrabáče, který bude patřit k obyvatelům nového pavilonu Kalahari, získala zahrada na konci března ze zoo v ruském Jekatěrinburgu. Mělo jít o samce, stoprocentně jisté to ale nebylo.
„Pohlaví je u hrabáčů obtížně rozpoznatelné, neboť mají pohlavní orgány zatažené dovnitř do těla. Pouhým pohledem se tak nedají rozpoznat a podrobné zkoumání by je stresovalo,“ nastínila Libuše Veselá, která má v Olomouci odbornou péči o tohoto živočicha na starosti.
Potvrzení pohlaví přitom bylo podmínkou pro to, aby koordinátorka evropského chovu hrabáčů poslala na Hanou samici k vytvoření chovného páru. Zoologické zahrady totiž tato původem africká zvířata chovají spíše výjimečně, a tak je možnost získat vhodného mladého jedince omezená.
Testy DNA provedla plzeňská laboratoř, jež se jimi zabývá dlouhodobě. V minulosti už pro tamní zoo například určovala pohlaví několika bodlínů – madagaskarských savců, kteří vnějším vzhledem připomínají ježky či ježury australské.
Určení pohlaví hrabáčů ovšem nebylo jednoduché ani genetickými testy.
„Hrabáč ještě vůbec neměl svoji DNA popsanou, nebyly známy pohlavní chromozomy, podle nichž by se dalo jeho pohlaví poznat,“ vysvětlila ředitelka laboratoře Genomia Markéta Dajbychová.
K samci z Ruska nakonec poputuje samice z Prahy
Odborníci proto sáhli k tomu, že extrahovali DNA z kořenové cibulky chlupů už známého a potvrzeného páru hrabáčů ze zoo ve Dvoře Králové, a poté je pečlivě porovnali.
„Práce trvala asi měsíc. Zkoušeli jsme různé metody, až se nám podařilo srovnáváním sekvencí DNA objevit typické rozdíly, jimiž se sameček a samička od sebe liší. Tímto způsobem jsme našli geny, které jsou spjaty s pohlavními chromozomy savců. Podle toho jsme pak poznali, že jedinec z Olomouce je samec,“ shrnula Dajbychová.
Zoo na Svatém Kopečku nyní díky tomu už dojednává příjezd samice, která sem na základě rozhodnutí koordinátorky evropského chovu poputuje ze zahrady v Praze.
