Dobrodruh Martin Strouhal ze Zábřehu se vydal na Sibiř po stopách jiného...

Dobrodruh Martin Strouhal ze Zábřehu se vydal na Sibiř po stopách jiného slavného rodáka, Jana Eskymo Welzla. | foto: archiv Martina Strouhala

Věřím, že tam byl, říká dobrodruh po cestě na Sibiř ve stopách Welzla

  • 0
Ještě dál a severněji pronikl na dalekém severu dobrodruh a pravděpodobně světově nejznámější welzlolog Martin Strouhal ze Zábřehu. Na Sibiř se vydal znovu po dvou letech, aby získal další důkazy nebo stopy, že sem skutečně jeho světoznámý krajan, cestovatel a polárník Jan Eskymo Welzl kdysi dorazil.

„Tentokrát jsem jel sám. Mohl se spolehnout jen na pomoc dvou odolných obyvatel žijících v arktické části Sibiře u řeky Jany, kde se živí lovem ryb a sbíráním mamutoviny,“ vypráví Martin Strouhal.

Odletěl zhruba 300 kilometrů za severní polární kruh, aby potom s kamarády ze Sibiře absolvoval v malém motorovém člunu cestu, na niž si troufne jen málokdo z místních a cizinec vůbec.

„Jen po řece Janě jsme ujeli směrem na sever 240 kilometrů na cestě do Kazačí a Ust-Jany. Místa jsou spojena s objevováním severu a výzkumnými výpravami. Welzl tudy musel na své cestě projít,“ říká dobrodruh.

Na vlastní oči viděl předměty potvrzující obchodní spojení Novosibiřských ostrovů a Kazačí s Amerikou tak, jak to popisoval Welzl.

„Mají tam například krabici na americká cigára, která je z doby, kdy se tady pohyboval Welzl. Držel jsem v rukou staré americké zbraně, které se našly na ostrově Ljachovský. Ty mohly klidně patřit Welzlovi,“ nastínil Strouhal.

Dobrodruh už myslí na zimní cestu na Novou Sibiř

Ve vratkém člunu pokračovala výprava dál na sever do Moře Laptěvů. „Vítr zvedal vysoké vlny. Měl jsem co dělat, abych se ve člunu udržel,“ popisuje. Cestu chtěl absolvovat v létě, kdy je to podle něj daleko těžší a nebezpečnější. Welzl se tam totiž pohyboval ve stejnou dobu.

Na ostrově Makar poznal na vlastní oči, co Welzl popisoval.

„Léto tu trvá dva až tři týdny. Ostrov se tu pod velkými vlnami neustále zmenšuje, ustupuje do moře. Tak vlastně zmizel i ostrov Figurin, o kterém mluvil,“ vypráví Strouhal.

Setkal se i s mužem, jehož pradědeček na ostrově Kostelnyj dobýval uhlí a prodával ho velrybářům. Totéž nějakou dobu, jak popisoval, dělal i Welzl.

„Ještě víc mě to utvrdilo v tom, že tady skutečně byl. Nevím, kde by takovou informaci tehdy získal,“ popisuje welzlolog.

Na člunu urazil na cestě nebezpečným Mořem Laptěvů a korytem řeky Jany tam a zpět celkem tisíc kilometrů. V uplynulých dnech se po měsíční expedici vrátil domů, ale už teď zase začíná přemýšlet o další výpravě.

„Mám pozvání od jakutských přátel, absolvovat s nimi zimní cestu na Novou Sibiř, která je daleko bezpečnější než letní. Jenom je tam v tu dobu ukrutná zima,“ podotkl.

Jan Eskymo Welzl

Welzlovy příběhy si ve světě přečetly miliony lidí. Přesto je osobou záhadnou a o pravdivosti jeho dobrodružství se vedou spory. Poprvé se vyučený kovář, narozený 1868 v Zábřehu, vydal do světa v šestnácti – pěšky na tovaryšskou cestu po Rakousku, Itálii, Srbsku a Rumunsku. Plul do USA, Austrálie i Vladivostoku. Vydal se na Sibiř, usadil se s lovci na Ljachovských ostrovech. Odtud pak pronikl na Aljašku a připojil se k velrybářům. Říkal, že měl obchod s kožkami a bojoval proti distribuci alkoholu domorodcům. Když si ho všimly úřady, nebyl schopný vysvětlit svůj původ, vůbec třeba nevěděl o 1. světové válce. Ve 20. letech jej deportovali do Hamburku. V roce 1928 se vrátil na sever, do Dawson City, kde o 20 let později zemřel.