Když na konci srpna 1904 přišel za Zirmem pětačtyřicetiletý domkář Alois Glogar s tím, že ztratil zrak po poleptání očí nehašeným vápnem, považoval zprvu jeho stav za neléčitelný.
Muž měl obě rohovky zcela zakalené a duhovka nebyla vůbec vidět. O rok později však Glogar získal naději.
„Zirmovi se jako prvnímu podařilo transplantovat lidský orgán, v tomto případě oční rohovku. Jiné pokusy doposud končily neúspěchem. Byla to spíš šťastná náhoda, nicméně ho proslavila,“ nastínil historik Jiří Fiala.
Lékaři se předtím sice pokoušeli transplantovat rohovku od lidí i zvířat, ale marně. Dárcem potřebného orgánu pro Glogara byl teprve jedenáctiletý Karl Bräur, jemuž oko vážně poranila kovová špona. Zirm se ji snažil odstranit magnetem, ale neúspěšně, a tak musel vyjmout celou bulvu.
Jelikož rohovka zůstala nepoškozená, mohl ji použít pro transplantaci, takzvanou keratoplastiku, kterou provedl 7. prosince 1905.
Přišly komplikace
Štěp z dárcovy rohovky přišil Zirm do Glogarových očí za celkové anestezie. Několik hodin po operaci se pak muži vrátil zrak.
Kvůli komplikacím musel sice Zirm štěp z pravého oka po pár týdnech opět odebrat, nicméně na levém oku se dobře přihojil a Glogar tak na něj viděl až do konce svého života.
„V následujících letech uskutečnil Eduard Konrád Zirm v Olomouci řadu keratoplastik, ale žádná nebyla úspěšná. Podnítil však další rozvoj operačních technik, transplantace rohovek získaných i od zemřelých dárců a vznik očních tkáňových bank,“ popsal Fiala v časopise Žurnál Univerzity Palackého v Olomouci.
Paradoxem je, že Zirm se původně po studiu na gymnáziu očnímu lékařství věnovat neplánoval. Zvažoval, zda se stát spisovatelem, nebo sochařem.
Nakonec ovšem vystudoval lékařskou fakultu ve Vídni a poté dva roky pracoval v anatomickém ústavu, kde získal znalosti o lidském těle i všeobecný přehled. Po dokončení studia taktéž působil jako oční lékař na vídeňské klinice.
Jméno lékaře nese slepá ulice
V roce 1892, kdy Zirmovi ještě nebylo ani třicet let, přišla nabídka nastoupit na místo profesora na očním oddělení Zemské nemocnice v Olomouci, která byla tehdy umístěna v prostorách zrušeného kláštera minoritů v ulici Křížkovského.
Tamní hygienické podmínky ale nebyly dostačující, a proto se rakouský lékař rozhodl umístit oční oddělení do městského chudobince.
O dva roky později pak byla oční klinika začleněna do plánů na výstavbu nových Zemských ústavů na Tabulovém vrchu, na místě nynějšího očního oddělení fakultní nemocnice.
„Na základě jeho úsilí získala oftalmologie vlastní pavilon se 165 lůžky, a stala se tak na řadu dalších let největší a nejmodernější oční klinikou v německojazyčných zemích,“ podotkl historik.
Zirmův přínos pacientům ilustruje například fakt, že během svého působení na Hané provedl celkem 7 886 operací šedého zákalu.
Nezapřel ovšem ani své tvůrčí sklony, když si sám navrhl vilu, kterou si nechal postavit na svahu Tabulového vrchu.
Poté, co v dubnu 1928 odešel do důchodu, trávil lékař svůj čas především zvelebováním zahrady u své vily a chovem včel. Zemřel v Olomouci 15. března 1944.
„Přál si, aby urna s jeho popelem byla uložena v milované zahradě. V roce 1945 byla ale převezena do Štýrského Hradce v Rakousku, kde žili jeho vdova Irena a dva synové, lékař Konrád a právník Eduard,“ přiblížil Fiala.
Úspěšnou práci významného, avšak zapomenutého lékaře připomíná v Olomouci pamětní deska, jež je umístěna na budově oční kliniky fakultní nemocnice. Též mu byla věnována i ulice na Tabulovém vrchu.
„Nikdo, kdo tam bydlí, neví, po kom je pojmenovaná. Paradox ale je, že je Zirmova ulice slepá,“ uzavřel historik.
Zirmovi následovníciLedviny se podařilo poprvé transplantovat v roce 1954 týmu amerických chirurgů Josepha Murraye a Hartwella Harrisona. První transplantaci plic provedl roku 1963 americký chirurg James Hardy z Mississippské univerzity. V roce 1966 se poprvé podařilo chirurgům Richardu Kellymu a Williamu Lilleheiovi v Minneapolis transplantovat slinivku břišní, a to v kombinované operaci s ledvinou. Lidské srdce jako první transplantoval v roce 1967 jihoafrický chirurg Christiaan Barnard. Ve stejném roce se týmu Thomase Starzla v Denveru podařilo úspěšně transplantovat játra. Německý chirurg Eberhard Deltz v roce 1988 provedl první úspěšnou transplantaci tenkého střeva. |
