Pokud patříte k pravidelným návštěvníkům olomouckých kaváren, možná drobnou brunetku právě odtud znáte. Po deseti letech však opustila profesi baristky a vrátila se k hudbě. Poslední čtyři měsíce okusila život pouliční umělkyně v několika evropských městech, těsně před svátky se pak vrátila do Olomouce a dokončuje první album.
„Olomouc je srdeční záležitost. Jsou tu mí nejbližší přátelé, je to město výjimečné kompaktností a komunitním způsobem života. Všichni se tu znají, je radost vyjít si na vánoční nákupy a potkat v centru všechny v oblíbené kavárně či na ulici. Olomouc je místo, kde se lidé potkávají. Město, které žije srdcem,“ srovnává Tothová s francouzským Nice, anglickým Yorkem či Edinburghem a Glasgow ve Skotsku, jež při hraní procestovala.
S Olomoucí přitom byla dřív pevně svázaná, konkrétně s místní kávovou scénou, do níž začala pronikat během studií. Jako baristka pracovala deset let, například v podnicích Jazz Fresh Café či Naše Café.
Jenže se dostavily obavy z vyhoření. A její život se tak začal naplno stáčet k muzice. Blízko k ní měla vždy, od pěti let zpívá a hraje na housle, ve třinácti přidala kytaru.
„Vše spělo k tomu, že se tady pro mě kávové cesty uzavřely. Otevřely se mi ale velké možnosti v hudbě. Bylo třeba vydělat na album, a tak jsem nakonec překonala obavy z neznáma. Začalo neuvěřitelné dobrodružství,“ vypráví.
Dostala se do komunity buskerů – tedy umělců, kteří cestují po světě a živí se pouličním hraním.
„Potkala jsem tu spoustu talentovaných lidí, kteří vydělávají úžasné peníze, jelikož jsou špičkoví profesionálové anebo mají jednoduše srdce na správném místě a jejich energie funguje na lidi velmi přitažlivě,“ usmívá se muzikantka.
O lukrativní místa se v ulicích mezi muzikanty tvrdě soupeří
Před publikum se Terez Wrau postavila s kytarou, pokaždé s sebou na rudlu vezla také ozvučení a další výbavu. Dohromady přes padesát kilo.
„Hraní na ulici není jen romantika a skvělé zážitky. O nejlepší místa se mezi buskery, navzdory četným přátelstvím, tvrdě soupeří. Abych mohla stát tam, kudy chodí nejvíce lidí, musela jsem vstávat o půl páté ráno. I přes zimu, únavu či nachlazení,“ líčí umělkyně.
Při návratu k hudbě jí pomohl i přítel Matthew Lennox, kanadský kytarista a perkusivní umělec, jenž cestuje a hraje na ulici už několik let. A také olomoucký muzikant Robin Lefner, s nímž nyní dokončuje album se starými keltskými a skandinávskými písněmi i její vlastní tvorbou.
„Sbírám písně z celého světa, zpívám ve třinácti jazycích – keltské, skandinávské i slovanské písně,“ popisuje Tothová, která vystupuje pod uměleckým jménem Terez Wrau. „Kdysi z legrace mi kamarádka napsala na botu slůvko Wrau. Už mi to zůstalo. Takhle vidí moji energii, nespoutanou a odvážnou,“ říká.
Terez Wrau při hraní v Yorku v Anglii
Své posluchače si v zahraničí našla. V Anglii dokonce dostala několik nabídek na koncerty. „A čeká mě také interview v rádiu v Manchesteru, chtějí propagovat moji hudbu,“ dodává.
Má-li ze zážitků z cest vybrat nejsilnější, vybaví si francouzské Nice. Lidé jsou tam stále zasaženi tragédií z letošního července, kdy terorista nákladním autem vjel do davu lidí oslavujících státní svátek a desítky jich zabil.
„Ovšem v dnešní době, kdy převládá panika a strach z lidí, byl pro mě nejsilnější a nejcennější moment, kdy jsem v Nice hrála na náměstí. Kolem mě neustále rostl hlouček lidí, tiše poslouchali staré melodie v polozapomenutých jazycích. Stáli tu příslušníci všech možných národností a náboženství, spojovala nás hudba. Všichni jsme se na sebe usmívali,“ vybavuje si Tothová.
V Česku plánuje strávit dva až tři měsíce. Na jaře pravděpodobně vyrazí do Kanady, znovu ji láká Francie a na léto Skotsko a Irsko. „Vzhledem k tomu, že už bude vydané i naše album, chystáme se na festivaly a hraní venku. Toho všeho je nyní součástí spousta lidí, za jejich pomoc jsem jim vděčná,“ uzavírá muzikantka.
