Šín se před časem obrátil na londýnskou centrálu a ta mu poslala podrobné propozice, jak zápisu dosáhnout. Sekyrky museli sčítat dva nezávislí odborníci a vše se muselo zaznamenat na video.
Komisaři se nakonec stali archeolog Pavel Šlézar z Národního památkového ústavu v Olomouci, který z Konice pochází, a vystudovaný historik Karel Podhorný, původem rovněž z Konicka.
„Bylo to náročné, počet sekyrek je opravdu velký, ale díky dobré přípravě jsme to zvládli,“ svěřil se Šlézar.
Pavel Šín všechny exempláře nejprve roztřídil a potom přehledně vystavil v konickém zámku ve výstavní síni Muzea sekyrek a na nádvoří. Jednotlivé kusy označil tabulkami po pěti, deseti, padesáti a stovce, a dokonce vyrobil šipky, kudy mají komisaři při sčítání procházet.
„Jedenkrát jsme si to dali cvičně a pak už jsme chodili podle předem připravených směrovek a počítali nahlas. Vše se natáčelo na video,“ popisuje Šlézar.
Hlídali, aby ve sbírce nebyly stejné kusy
Všechny sekyrky z Konice, které budou ve světové knize rekordů zapsané, jsou funkční. Největším problémem samozřejmě bylo pohlídat, aby ve sbírce nebyly dva stejné kusy.
„Sekyrky byly rozdělené podle řemeslníků, kteří je používají, a podle typů. Každá je jiná. Mají třeba vyražené značky, specifický výbrus u ostří, delší toporo nebo větší hlavu. Jsou tam akorát dvě výjimky u sekyrek z pravěku a z doby laténské, kdy se nezachovala topora, která uhnila nebo se rozložila,“ nastínil Šlézar.
Rekordní největší sekyrka |
„Největší sekyrku v České republice, která je zapsaná v knize rekordů, jsme nakonec nezapočítali. Sice je funkční, ale nikdo by ji samozřejmě neuzvedl, takže se nedá použít,“ dodal.
On i historik Podhorný byli vybráni proto, že splňovali požadavky Guinnessovy knihy.
„V požadavcích z Londýna bylo, že sčítání musí provádět odborníci, kteří rozumí artefaktům. Archeologie i historie se studiu artefaktů věnuje,“ vysvětlil.
Sběratel vlastní už více než šest stovek sekyrek
K zápisu do Guinnessovy knihy rekordů už musí Pavel Šín udělat poslední krok - protokoly obou komisařů v angličtině včetně videozáznamu, podrobného seznamu, fotografií a například i kopií článků o sbírce sekyrek v novinách zaslat do londýnské centrály.
„Doufám, že máme velkou šanci. Neoficiálně jsme se dozvěděli, že potřebujeme 515 sekyrek a my jich máme 590. A to jich mohlo být přes šest set, protože mezitím jsem do sbírky získal nové kusy, akorát jsme k nim nestačili vyrobit topora. Číslo 590 má keltská sekyra z doby 250 let před naším letopočtem. Počítám s tím, že do konce roku by zápis mohl být hotový,“ plánuje Šín.
V konickém muzeu lze vidět všechny druhy sekyrek, které existují. Od tesařských přes širočiny, pobíječky, hlavatky, teslice, osekávačky a mlynářské, bednářské, kolářské, kamenické, hasičské, ale i pekařské, řeznické nebo cukrářské sekyrky. Mezi nejstarší exponáty patří pěstní klín z doby kamenné či sekeromlat z doby bronzové. Keltskou sekyrku archeologové objevili u nedalekého Ludéřova.
20. května 2015 |
