„Nové klienty nepřijímám. Žádostí je hodně a není kapacita to zvládat. Zájem je určitě větší než dřív, i z doslechu od kolegů ale mohu potvrdit, že na něj prostě nejsou kapacity,“ nastínil třeba olomoucký psychoterapeut Michal Růžička.
„Snažím se, aby mí klienti měli termín co nejdřív, proto jim občas raději dám kontakt na jiného psychologa, než abych je k sobě objednala až na říjen,“ potvrzuje trend i olomoucká psycholožka Marie Linhartová s tím, že lidé se nyní víc osmělují k vyhledání psychologické pomoci.
„Myslím, že tomu pomáhá její medializace. Lidé o tom též častěji mluví mezi sebou a předávají si zkušenosti s psychology, což může být i motivační. Dobře také fungují příspěvky pojišťoven v rámci preventivních programů,“ shrnula Linhartová, jež má aktuálně rovněž plno a nové klienty nepřijímá.
Dlouhé čekací doby či plné kapacity ale těm, kteří se rozhodli odbornou pomoc vyhledat, dál přitěžují.
„Je to další stresový moment, jenž člověk zažívá, a přidává se to do takové, obrazně řečeno, skládačky stresu, která na člověka působí. Může to vyvolat pocit bezmoci. To je něco, co doprovází úzkostné či depresivní stavy,“ upozornil olomoucký psycholog Lubomír Smékal.
Do léčby se občas musí pouštět i praktici
Nejčastějšími potížemi jsou panické ataky, úzkostné stavy nebo depresivní ladění. Mnozí se na psychology také obrací kvůli nespavosti.
„Lidi v poslední době trápí problémy s usínáním nebo udržením spánku, protože jsou zahlceni problémy, které nemají jednoduché řešení a s nimiž často nemohou nic udělat. Člověk je pak zaplaven problémy, a to ve spánkové době mozek aktivizuje,“ vysvětlil Smékal.
Zda je za nárůstem počtu lidí hlásících psychické obtíže větší ochota vyhledat pomoc, nebo jde o důsledek náročné doby, se podle odborníků nedá jednoznačně určit. Zvýšený počet pacientů se somatickými potížemi, které jsou spojeny především s psychologickými faktory, nicméně ve svých ordinacích zaznamenávají rovněž praktičtí lékaři z celého regionu.
„Úzkostných a depresivních poruch máme opravdu více, a to u mladší i starší generace. Mezi nejčastější somatické obtíže patří bolesti páteře, závratě, bolesti hlavy, nespavost, tíseň na hrudníku a úzkosti,“ přiblížila zástupkyně Sdružení praktických lékařů ČR za Olomoucký kraj Jarmila Ševčíková.
Kvůli dlouhým objednacím lhůtám k psychologům navíc praktici musí často stav pacienta řešit sami.
„Objednat se do psychologické poradny nebo k psychiatrovi je běh na dlouhou trať, a tak to nemůže být základní cesta řešení problému. Doporučujeme tedy relaxační techniky, pracovní terapii, případně pokud se stav pacienta zhoršuje, zahajujeme léčbu sami,“ nastínila Ševčíková.
Pomoc dál vyhledává zlomek lidí s problémy
Paradoxem je, že poradny hlásí plno i přesto, že podle průzkumů odbornou pomoc stále vyhledává jen malá část lidí s problémy. Například podle nedávného průzkumu pro projekt Nevypusť duši a T-Mobile a z analýzy datové žurnalistiky Česko v datech vyplývá, že tak činí pouhých šest procent obyvatel s psychickými poruchami.
„V Česku je významná mezera mezi potřebou léčby a její skutečnou konzumací. Podle analýzy dat z populační studie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) není léčeno až 83 procent lidí, kteří splňují kritéria duševní poruchy,“ komentoval to náměstek pro léčebnou péči v NÚDZ Pavel Mohr.
„Tato mezera v léčbě se sice díky osvětě a destigmatizaci duševních nemocí zmenšuje, potřeba odborné péče ale mnohdy naráží na omezené kapacity psychiatrů a psychologů,“ doplnil.
Podle odborníků se lidé často bojí si přiznat, že mají nějaký problém. „Obávají se označení za blázna, někoho nekompetentního, neschopného a podobně. Samozřejmě to není pravda a mnozí to i vnitřně vědí. Ale stejně je ten strach blokuje,“ podotkl sociolog Vojtěch Bednář.
„Je to poměrně specifická věc pro evropskou kulturu, neboť ji nenajdete třeba v anglosaském prostředí, kde mít psychologa je úplně normální,“ dodal.
Sebevražd přibylo loni o víc než polovinu
Většímu psychickému tlaku doby nasvědčuje i to, že se už loni v Olomouckém kraji zvýšil počet sebevražd. Bylo jich 55, což je o 20 více než v roce 2020. Sáhlo k ní 32 mužů a 13 žen.
„Existuje několik různých důvodů, proč lidé sebevraždu páchají. Mohou to být bilanční činy, kdy člověk není spokojen se životem, nebo situační případy, kdy se člověku stane něco, co nedokáže unést,“ přiblížil Bednář a jako další zmiňuje sebevraždy způsobené nedostatkem perspektivy či bídou. Morální bída je přitom daleko horší než fyzická.
„Člověk může být chudý, nemocný, ale přesto bude stále pracovat na tom, aby to zvládl. Jakmile ale nemá perspektivu a nepociťuje, že kolem něj platí nějaká pravidla, tak se dostane do stavu sociální anomie, která sebevraždy vyvolává. Příčinou tedy není, že by lidé byli chudí a nemocní, ale to, že nevidí perspektivu a pravidla, jichž by se mohli držet,“ dodal.
Vyšší počet sebevražd mužů je podle něj způsoben i tím, že o sebe oproti ženám méně pečují.
„Jsou ke svému životu a zdraví méně citliví, což ale vychází i z biologického nastavení. Žena dává život, takže rovněž pečuje, a to i o sebe. Ženy se též dožívají vyššího věku obecně, nejen z biologických důvodů, ale právě také díky této péči. Víc sledují své zdraví a méně podceňují zdravotní rizika,“ uvedl Bednář.
