Pouhý měsíc stačil primátorovi Prostějova Františku Jurovi na to, aby vyřídil byrokratické formality, jež mu otevřely cestu ke stavbě rodinného domu ve čtvrti Vrahovice.
A to díky takzvané veřejnoprávní smlouvě, kterou uzavřel s prostějovským magistrátem. Posloužila mu jako náhrada klasického územního rozhodnutí. Krajský úřad v Olomouci ovšem nyní potvrdil, že magistrát s Jurou tuto smlouvu uzavírat neměl.
„Zásadním pochybením uzavřené smlouvy o změně umístění stavby, které vedlo k zahájení přezkumného řízení, bylo zjištěno ve skutečnosti, že tato veřejnoprávní smlouva byla uzavřena podjatou úřední osobou,“ konstatovala vedoucí oddělení stavebního řádu na kraji Hana Mazurová.
Prostějovský magistrát tak měl celou věc s primátorem předat na kraj, ten by ji patrně přidělil jinému úřadu.
„Existují důvodné pochyby“
Podle zákona totiž rada města, v jejímž čele primátor stojí, rozděluje pravomoce úřadu, zřizuje a ruší odbory i oddělení, na návrh tajemníka jmenuje a odvolává vedoucí odborů a také se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje a odvolává tajemníka a stanoví jeho plat.
„Magistr František Jura má zájem na kladném výsledku svého řízení a z pozice primátora může současně působit na úřední osoby magistrátu prostřednictvím tajemnice. V daném případě existují důvodné pochyby o nepodjatosti úředních osob magistrátu,“ řekla Mazurová.
První muž prostějovské radnice však na tomto úřadu dokázal vyřídit všechny formality okolo stavby svého rodinného domu během jednoho měsíce.
Jura s manželkou se stali majiteli pozemku ve Vrahovicích koncem července a vzápětí podali návrh na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Jejich plánovaný dům bude mít totiž jinou velikost a dispozici než původně navržený objekt.
Už koncem srpna magistrát smlouvu schválil. Hned o den později Jura podal ohlášení stavebního záměru. A v ten samý den magistrát vydal souhlas, přesně měsíc od vkladu do katastru.
Na postup prostějovského magistrátu upozornil spolek architektů Prostor Prostějov.
„Potvrdilo se, že magistrát je schopen pro privilegované politiky zajistit povolení stavby během několika dnů, přičemž pro obyčejné obyvatele je to problém. Ve stejné lokalitě víme o člověku, který čekal více než půl roku. I když primátor sveřepě odmítal, že by jeho pozice mohla mít vliv na rozhodování úředníků, krajský úřad dal zcela za pravdu naší námitce, že všichni úředníci jsou podjatí a mají být z rozhodování kompletně vyloučeni. Jestliže chtěl primátor ukázat lidem, jak se to nemá dělat, a předvést ukázkový případ papalášství, tak se mu to podařilo na výbornou,“ reagoval člen spolku Jiří Zakopal.
Jura jakékoli pochybení odmítl
Primátor Jura na dotazy MF DNES nereagoval. V minulosti jakékoli pochybení odmítl.
„Uzavření veřejnoprávní smlouvy je jako standardní postup upraveno stavebním zákonem. Podkladem jsou veškeré dokumenty a stanoviska potřebná k vydání povolení,“ hájil se.
Na tom, že smlouvu uzavíral s magistrátem, v jehož čele stojí, nevidí nic divného. „Zákon jasně říká, že pokud má úřad tajemníka, tuto agendu zabezpečuje právě on, nikoli primátor. Navíc je státní správa jednoznačně oddělena od samosprávy, kterou zastupuji já,“ reagoval před časem primátor.
Postup prostějovského magistrátu obhajuje i tajemnice Blanka Vysloužilová. Řekla, že pro podjatost vyloučila šéfa stavebního úřadu a věc přidělila jiné úřední osobě, která nebyla na rozdíl od vedoucího odboru pod možným přímým vlivem primátora.
„Své rozhodnutí opírám o stanovisko ministerstva vnitra, které říká, že v případě, že není shledáno překročení přípustné míry systémového rizika, pak rozhoduje příslušný správní orgán, třebaže se věc dotýká představitele územního samosprávného celku.“
Kraj tento postup v minulosti vyžadoval, jeho rozhodnutí v případě primátora proto tajemnice označila za průlomové.
Smlouva platí dál
Samotnou smlouvu krajský úřad nechal v platnosti. Podle něj je stavba domu v souladu s územním plánem, technickými požadavky a má souhlas všech příslušných úřadů. Proti nebyli ani sousedé.
„Jinými slovy, pokud by byla věc delegována jinému správnímu orgánu, u něhož by nevznikaly pochybnosti o podjatosti, věc by nemohla být rozhodnuta jinak. Nezákonnost nevznikla vinou stavebníků. Újma, která by vznikla stavebníkům (zrušením smlouvy – pozn. red.), kteří nabyli práva umístit stavbu v dobré víře, v tomto případě převyšuje nad újmou, jež vznikla veřejnému zájmu,“ dodala Mazurová.
