Neděle 9. srpna 2020, svátek má Roman
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 9. srpna 2020 Roman

Umyvadla pro pucfleky zmizela, byty ale trápí plíseň. Libavá hledá obyvatele

Seriál   19:30aktualizováno  19:30
Ve Městě Libavá na Olomoucku na okraji stejnojmenného vojenského újezdu nebydlí víc než 600 lidí. Přesto tady, uprostřed pastvin a lesů, stojí sídliště. Poté, co paneláky opustili sovětští a pak i čeští vojáci, zejí mnohé byty prázdnotou. Jsou totiž v neobyvatelném stavu.

Zateplené a natřené fasády, skoro nová plastová okna, vchodové dveře a upravené balkony. Navenek vypadá sídliště ve Městě Libavá na Olomoucku jako místo, odkud teprve nedávno odešli řemeslníci. Až pak si všimnete, že v oknech chybí záclony a žaluzie, že je léta nikdo nemyl.

„V obci skoro není nemovitost, která by nepotřebovala investice. V jedněch bytech je zastaralá elektroinstalace, v druhých jsou zase prohnilá umakartová jádra. Hrozí, že když se člověk opře o stěnu, tak na něj spadne,“ vysvětluje Štěpánka Tichá, žena, která ještě loni seděla na přepážce místní pošty. Dnes je tady starostkou.

Sídliště ve Městě Libavá

Město Libavá je jednou z pěti obcí, které přežily sedmdesátileté působení armád ve zdejším vojenském prostoru. Od ledna, po takzvané optimalizaci, je ministerstvo obrany z újezdu vyčlenilo a místní lidé si zvykají na svobodu a samostatnost.

Je sychravý podzimní den, zima zalézá pod nehty, ale Štěpánka Tichá není žádná dáma z cukru. V nedopnutém kabátku a červených lodičkách si to namíří mezi paneláky. Sídliště Domašovská vyrostlo v sedmdesátých letech přímo naproti dnešnímu obecnímu úřadu, jednomu z mála historických domů, které ve Městě Libavá zbyly po odsunutých Němcích.

„V tomhle vchodě je neobydlený jeden byt v horním patře, protože do něj zateklo přes střechu. Vedlejší dům jsme pronajali dělníkům, kteří tady staví vodovod. Třetí bytovka je obydlená celá, ale hned vedle je dům, kam nemůžeme nikoho nastěhovat. Všechny byty jsou prázdné,“ říká Tichá, když odemyká vchod.

V bytech jsou problémy s topením, jinde s plísněmi

Panelák i zevnitř vypadá jako stovky jiných čtyřpatrových bytovek po celém Česku.

Příběhy sídlišť

„Je tu problém s teplovodem, topení se musela neustále odvzdušňovat, aby vůbec topila. Taky teplá voda tu skoro netekla,“ popisuje starostka ještě na chodbě.

Uvnitř prostorného čtyřpokojového bytu je na první pohled všechno v pořádku. Pak ale začnou na povrch vyplouvat detaily. Například ošklivé mapy kolem oken. Nových plastových oken, kterými do bytu zateklo.

„Tohle je náběh na plíseň. Kdybychom tu nevětrali a netemperovali, jak by to tu asi vypadalo za rok, za dva?“ ukazuje Vojtěch Smékal, čtyřiatřicetiletý zastupitel, který ve volném čase dělá ve Městě Libavá správce bytů. Obec si v lednu převzala od armády všechny domky a většinu bytů nejen tady, ale také v sousedních Heroltovicích, které jsou teď místní částí samostatné vesnice.

Příběhy sídlišť

„V Heroltovicích jsme řešili největší problémy. Tam se v bytech objevily plísně až do výšky dvou metrů. Museli jsme udělat drenáže, vyčistit svody, odvětvit stromy, které se opíraly o domy. S kolegy běháme a snažíme se napravit, co se dá. Když někdo řádně platí nájem, tak má přece právo bydlet slušně. Vždyť většina z nás tady se zná,“ podotýká Smékal.

Byt mohl dostat jen zaměstnanec armády nebo lesák

Pak otevře okno v místnosti, která byla nejspíš obývákem. „Plíseň už je i uvnitř oken. Bývalí správci tvrdí, že příčinou je špatné větrání. Ale z padesáti lidí padesát špatně nevětrá. A tady je většina oken chycená,“ zlobí se správce.

Tichá se mezitím zastaví před nejmenším pokojem s dost zajímavým zákoutím - ze země tu trčí potrubí.

„Tady bývalo umyvadlo. Když jsme se s manželem na Libavou přistěhovali, taky jsme takový byt dostali. Umyvadlo prý sloužilo pucflekovi, vojínovi, který pomáhal sovětskému důstojníkovi a který měl k dispozici malý pokoj. Většina lidí, kteří se nastěhovali po Rusech, umyvadlo demontovala a dala si sem třeba šatní skříň,“ vypráví.

Až do konce loňského roku mohl na Libavé dostat byt jen voják, vojenský lesák nebo zemědělec. Tedy profesionální a civilní zaměstnanci armády nebo pracovníci Vojenských lesů a statků. Od chvíle, kdy je obec samostatná, se jí podařilo pronajmout už 35 dalších bytů.

Podle Štěpánky Tiché láká nové nájemníky cena - za metr čtvereční se tady platí 24 korun měsíčně - a taky výhody, které s sebou nese trvalé bydliště na hranici vojenského újezdu. Zdejší obyvatelé mají možnost projíždět vojenským prostorem, což značně zkrátí cestu například do Olomouce.

„Když musíte okolo, trvá cesta asi tři čtvrtě hodiny. Prostorem dojedete k Olomouci za dvacet minut,“ počítá Tichá.

Z dvaceti čtyř vesnic zůstalo jen pět

Město Libavá žilo běžným vesnickým životem naposledy před druhou světovou válkou. Obec byla vždycky spádově přirozeným centrem celého regionu. Sídlilo tu několik podniků, významných vývozců hedvábných stuh, byla tu také družstevní mlékárna, sladovna a pazderna spolku pro pěstování lnu.

Také tu byl okresní soud, věznice, četnická stanice, pošta nebo pozemkový a berní úřad. Občanům sloužil lékař, zvěrolékař, zubař či lékárna a svoje kanceláře tu měli notář nebo právník. Podle kronikáře Jindřicha Machaly město dokonce provozovalo kino a patřilo mu také pěkné koupaliště s lázněmi.

Odsunem původních německých obyvatel se život města zastavil. Osudovou ránu celému Libavsku zasadilo rozhodnutí vlády ze 17. září 1946 o zřízení Vojenského výcvikového tábora Moravský Beroun. Z původních 24 vesnic zůstalo ve vojenském prostoru jen pět sídel. Z těch jsou dnes tři nové obce - kromě Města Libavá ještě Kozlov a Luboměř pod Strážnou.

Tvář všech se za desítky pod vládou vojáků značně změnila. Drtivá většina provozoven, průmyslových objektů a rodinných domků zmizela a na jejich místě vyrostla panelová sídliště. Ve Městě Libavá bylo před válkou pět hotelů, hospod, devět obchodů s potravinami a pět pekařství. Dnes tu přežívá jeden obchod a jedna hospoda. Z kdysi honosného náměstí zbylo jen pět domů.

Sejdou-li se tři ruští vojáci, začnou něco stavět

Největší změny zažila obec po osmašedesátém roce, kdy vojenský prostor obsadila sovětská armáda.

„Říkalo se, že pokud se sejdou dva ruští vojáci, rozdělají oheň. Sejdou-li se tři, začnou něco stavět. Na Libavé to platilo beze zbytku,“ poznamenává Machala.

Sovětští vojáci se na Libavou nestěhovali sami, ale i s manželkami a dětmi. Původní domky nestačily, bylo potřeba postavit pro ně panelové domy. I tak žily v jednotlivých bytech dvě až tři rodiny. Podle toho byty také vypadaly - po odsunu Rusů na začátku devadesátých let se místní nestačili divit.

„Byty byly v zoufalém stavu. Na stěnách byly tapety a latexové nátěry v křiklavých barvách a hlavně všude byli švábi. Byty se musely deratizovat,“ vzpomíná kronikář, který v té době pracoval jako bytový správce u Vojenských lesů a statků.

Přednosta újezdu: Jak s tím kdo zachází, tak to vypadá

Bytovky, které spravovala armáda, se poslední rekonstrukce dočkaly před deseti lety. Tehdy domy dostaly nové fasády, okna i balkony. To, že okna neplní svou funkci, přednosta vojenského újezdu Josef Dřímal odmítá.

„Problém je v lidech, ne v oknech. Jak s tím kdo zachází, tak podle toho to vypadá,“ míní Dřímal. Upozorňuje také, že před vyčleněním z vojenského prostoru fungoval ve Městě Libavá takzvaný občanský aktiv a optimalizační komise, jejímiž členy byli místní starousedlíci. Ti mohli armádu donutit k opravám.

„Všechny nemovitosti, které jsme obci předávali, jsme společně prošli a vše, co bylo potřeba opravit, jsme opravili,“ vysvětluje Dřímal. Starostka Štěpánka Tichá ani správce Vojtěch Smékal členy optimalizační komise nebyli.

Obec teď řeší, co s nabytými nemovitostmi dál. Zatím se rozhodla, že prodá rodinné domy, kterých je ve Městě Libavá asi osmdesát. Všechny bytovky, v nichž je 255 bytů, si zatím nechá.

„Uvidíme, jak to s nimi půjde dál,“ říká Tichá. V poslední době to nemá jednoduché, někteří nájemníci na ni podávají trestní oznámení, vyčítají jí, že byty za obec převzala ve špatném stavu. Najde se ale také řada takových, kteří v bytovkách bydlí rádi.

„Přestěhovala jsem se z Heroltovic. Za dvoupokojový byt platím tři tisíce korun měsíčně. Jsem moc spokojená,“ potvrzuje Anna Honková, starší žena, která právě vyrazila k místní škole pro svou vnučku. Ani bytovka, v níž paní Honková žije, není plně obsazená. Z deseti bytů jsou volné ještě čtyři.

  • Nejčtenější

Jsme na dně finančních rezerv, říká primátor Olomouce v půlce mandátu

Jako ve dvojím ohni si občas musí připadat primátor Olomouce Miroslav Žbánek z hnutí ANO, jehož mandát se blíží do...

Výrobce hraček zasáhl kromě viru i požár, zklamala ho banka i pojišťovna

Kdo z podnikatelů to neměl během prvního vrcholu koronavirové epidemie těžké. Manželé Beckertovi, kteří už 27 let v...

Řidič historické motorky se sajdkárou vjel do cesty autu

Přes sto tisíc korun se o víkendu vyšplhala škoda po nehodě historického motocyklu značky IMZ-Ural. Třiašedesátiletý...

O další regionální tratě se hlásí jen ČD, ostatní dopravce odradily termíny

Jeden z největších a nejlukrativnějších vlakových souborů. Tak označují lidé z dopravní branže takzvané elektrické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dvě opilé dívky zbily prodavačku, protože jim odmítla prodat alkohol

Potyčku v supermarketu vyšetřují od uplynulého víkendu policisté z Jeseníku. Na prodavačku zde podle dosavadních...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Soud v kauze Vidkun váhá, zda přehrát odposlechy. Podnikatel opět nepřišel

U soudu, který projednává kauzu Vidkun, vůbec poprvé zazněla výpověď obžalovaného olomouckého podnikatele Ivana...

Světově oceňovaný šumperský festival Blues Alive je letos v ohrožení

Hrozba zrušení visí nad letošním jubilejním 25. ročníkem dnes už světově známého festivalu Blues Alive. Největší...

Dvě opilé dívky zbily prodavačku, protože jim odmítla prodat alkohol

Potyčku v supermarketu vyšetřují od uplynulého víkendu policisté z Jeseníku. Na prodavačku zde podle dosavadních...

Třikrát tolik vrat. Hasiči se v Přerově stěhují do nové stanice

Do nové moderní a hlavně prostorné budovy se v Přerově tento týden stěhují hasiči i s veškerým administrativním...

Škoda dostane šéfa s úkolem zabránit, aby značka dotírala na VW a Audi

„Není nám k ničemu, když se Škoda vyvíjí ke třetí prémiové značce v rámci koncernu,“ prohlásil v rozhovoru publikovaném...

Zemřela manželka Jiřího Krampola, měla dlouhodobé zdravotní problémy

Ve věku 59 let zemřela Hana Krampolová, manželka herce Jiřího Krampola. Dlouhodobě se potýkala se zdravotními problémy.

Jaromír Jágr poprvé ukázal na sociálních sítích novou přítelkyni

Hokejista Jaromír Jágr (48) a modelka Dominika Branišová (26) už několik týdnů tvoří pár. Absolvovali spolu několik...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Šéf Pirátů Ivan Bartoš je tatínkem. Miminku dali s manželkou neobvyklé jméno

Předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi (40) a jeho ženě Lydii (37) se v úterý večer narodil syn. Novopečený tatínek se s...