Proč jste se pustila do hledání bývalých kostelů a kaplí?
Studuji dálkově obor socioekonomická geografie, v jednom z předmětů jsme se učili sestavit mapu. Napadlo mě, že bych se v tom mohla během prázdnin procvičit, a tak jsem se rozhodla zpracovat mapu právě s tímto tématem. Pracuji v archivu na stavebním úřadu, mám ráda výkresy starých staveb a dlouhodobě také kostely. Tak se zrodilo téma „NEkostely a NEkaple“, kdy do mapy zaznamenávám a také fotím tyto sakrální stavby, které v Olomouckém kraji změnily svůj původní účel.
Jak je tedy lidé dnes využívají?
Pokud to mám shrnout, tak u těch, které jsem za ty dva roky zmapovala, jde nejčastěji o kulturní, školní, sportovní, skladovací, ubytovací, vzdělávací, léčebné anebo obchodní účely.
Bylo snadné tyto stavby objevit?
Na první pohled rozhodně nemusí být vždy zřejmé, že se jedná o bývalý kostel či kapli. I pro mě bylo mnohdy těžké je odhalit. Dlouhé večery jsem strávila u počítače, u zhruba 300 obcí a měst jsem si vyhledala kontakty na starosty, archiváře, kastelány či pracovníky muzeí. U nich jsem zjišťovala, jestli se v dané stavbě konají bohoslužby. Když se ukázalo, že ne, byla jsem na správné stopě. Musím říct, že všichni byli velmi příjemní a ochotní. Měli radost, že se o polozapomenuté církevní stavby někdo zajímá. Často jsem byla po mnoha letech první, kdo se jich na ně ptal.
Celkem jste jich odhalila 55. Které byly nejzajímavější?
Všechny „NEkostely a NEkaple“ jsou velmi zajímavé už jen proto, že se v nich dřív konaly bohoslužby a dnes mají nezvyklé využití. Osobně mě nejvíce zaujala kaple na olomoucké základní škole na třídě Spojenců, ve které je tělocvična. Anebo kaple svatého Petra a Pavla v Hynčicích pod Sušinou na Šumpersku, v níž dnes funguje penzion. Anebo kaple bývalého filiálního domu v Dlouhé Loučce, jež slouží jako velice prostorná třída pro žáky tamní základní školy. Za zmínku stojí také bývalá evangelická hřbitovní kaple na neředínském hřbitově v Olomouci. V současnosti sem lidé chodí do velkého květinářství.
Z jakého důvodu tyto stavby vlastně přišly o původní náboženské využití?
Ty důvody jsou různé. Například kostely pro německé obyvatelstvo začaly chátrat po poválečném odsunu, poté se dostaly do majetku soukromých osob anebo obcí. U klášterních kaplí se vše změnilo nejčastěji při josefínských reformách, kdy císař Josef II. zrušil spoustu klášterů. Ty pak i se svými kaplemi začaly sloužit jinému účelu, dodnes tu fungují nejrůznější ústavy či domovy pro seniory. Podobné je to na řadě zámků, v tamních kaplích jsou jídelny či lůžkové pokoje. A další modlitebny, židovské synagogy, byly zničeny za okupace a ty, které „přežily“, změnily svůj účel užívání kvůli zaniklým židovským obcím.
Narazila jste i na nějakou stavbu, u níž jste si myslela, že patřila původně církvi, ale nebyla to pravda?
Jedna garáž vypadala jako bývalá kaple. Podařilo se mi sehnat majitele, nakonec se však ukázalo, že jde skutečně pouze o garáž. Stála ovšem u rodinného domu vyzdobeného nejrůznějšími věžičkami jako ze zámku, a tak i garáž při dostavbě sladili s domem.
Své pátrání jste spustila v roce 2016. Je teď definitivně u konce?
Sama jsem ho prozatím uzavřela loni v prosinci a výsledky shrnula v již hotové mapě a na dvaceti výstavních panelech. Jsou nyní k vidění v olomoucké vědecké knihovně. Tím ale rozhodně neříkám, že jsem objevila všechny „NEkostely a NEkaple“ v Olomouckém kraji, 55 určitě není konečné číslo. Do budoucna bych v hledání ráda pokračovala. Pokud tedy někdo ví ještě o dalších podobných stavbách, může mi napsat na e-mail nekostel.nekaple @centrum.cz.
