V roce 2016 vám o 34 milionů unikla „magická“ hranice jedné miliardy v tržbách. Předpokládám, že nyní už máte tento milník za sebou...
Na hranici tržeb jedné miliardy korun jsme v roce 2017 dosáhli, s přesným výsledkem 1,015 miliardy. Je to pro nás významná hranice, například v roce 2012 jsme měli tržby jen lehce přes 600 milionů. V průměru to představuje roční růst 10,5 procenta, což je pro nás velký úspěch.
Kde odhadujete, že leží váš strop? Nebo prostě porostete, dokud bude pokračovat konjunktura, z níž těží i automobilový průmysl coby váš hlavní zákazník?
Ve výhledu na příští roky předpokládáme mírné zpomalení automobilového průmyslu a podle toho upravujeme i výhledy. Také kapacitně nemůžeme růst do nekonečna – hlavně z toho důvodu, že máme omezené místo ve výrobní hale. Naším cílem je postupné navyšování tržního podílu a s tím spojeného objemu výroby, a to se nám daří.
Není ale zaměření na jeden segment – ve vašem případě automotive – riskantní? Nebo věříte, že se automobilovému průmyslu třeba v horizontu příští dekády vyhnou výkyvy či rovnou krize?
Přes 30 procent produkce vyrábíme pro jiné zákazníky než automotive – děláme ložiska pro šicí stroje, traktory, kombajny, sněžné skútry, vlaky, vysokozdvižné vozíky, vodní motory, jeřáby a jiné. Sledujeme trendy a pracujeme s našimi zákazníky na nových poptávkách v oblasti změn v automobilovém průmyslu, což jsou hlavně elektromobily a automobily s hybridními pohony. Zhruba 10 procent produkce pak jde do distribuce, tedy mohou si je přes distributora koupit zákazníci po celém světě, třeba na internetu, ve svém železářství nebo speciální prodejně s ložisky. Pravdou je, že na automotive závislí jsme, ale výrazný pokles v brzké době nečekáme. Každopádně podíl ostatních zákazníků se snažíme zvyšovat, abychom byli na případný pokles zakázek od automobilek připravení.
Nelze přehlédnout, že u vaší továrny přibylo parkoviště. Copak vy nemáte problémy se sháněním nových lidí jako zbytek průmyslu?
Podobně jako ostatní firmy v regionu řešíme nedostatek zaměstnanců, ale v poslední době se nám nábor daří relativně dobře. Vylepšili jsme systém školení nováčků i stávajících zaměstnanců, postavili jsme novou školicí místnost, která vybojovala 2. místo v soutěži o nejlepší personální projekt roku 2017. Školení bylo oproti minulosti zkráceno, udělali jsme ho hodně interaktivní a názorné, aby nováčky bavilo a přitom se dozvěděli všechno, co potřebujeme. Díky tomuto, ale také díky novým odměnám, rozšířené nabídce benefitů či lepšímu prostředí se povedlo také snížit fluktuaci.
Kolik lidí jste tedy v posledním roce přijali a kolik ještě hledáte?
Za poslední rok nás přibylo 70. I z toho důvodu už parkoviště nestačilo a bylo třeba postavit další. Je dobré, že zvlášť v letních měsících je plná i kolárna pro 80 kol. Snažíme se všechny motivovat k jízdě na kole, na koloběžce, na kolečkových bruslích nebo pěšky také pravidelnou účastí v soutěži Do práce na kole. S městem jsme si také odsouhlasili a byla schválena výstavba autobusové zastávky přímo před vchodem do závodu. Ohledně náboru stále obsazujeme volné pozice, konkrétně 30 napříč výrobou a podpůrnými odděleními.
Lidé se stále více učí znát svoji hodnotu a nebojí se si o ni říci. Na co je tedy lze ještě nalákat?
Doba je taková, že zaměstnanci se nebojí měnit práci, jsou sebevědomí a někdy jsou v požadavcích až za hranicí reality. Každého na prvním místě zajímá, kolik bude mít na výplatní pásce, i proto jsme výrazně navýšili mzdy a zavedli další benefity jako obědy a večeře ve firemní kantýně za 10 korun, home office, slevy k obchodním partnerům, 25 dní dovolené, kartu Multisport a jiné. Pro potenciální uchazeče o práci jsou důležité taky další faktory jako pracovní doba, prostředí, dostupnost a kvalita stravování, možnost kariérního růstu, další kvalifikace... Nabídku benefitů rychle rozšiřujeme a troufám si říct, že jsme v jejich nabídce na Olomoucku mezi lídry.
Kde tedy nové zaměstnance, navíc zdatné v technických oborech, vůbec ještě brát?
Není kde brát, proto často přijímáme i uchazeče bez potřebné kvalifikace a sami si je doškolujeme. Se Střední školou průmyslovou a strojnickou v Olomouci jsme vypsali rekvalifikační kurzy a otevřeli jsme již zmíněné školicí centrum.
Je řešením třeba pracovní síla z ciziny, nebo už situace dospěla do fáze, kdy jediný způsob je jednoduše přeplatit konkurenci?
Pracovní síla z ciziny má výhody i nevýhody. Dokáže sice krátkodobě „zalepit“ akutní nedostatek zaměstnanců, na druhou stranu mají často tito zaměstnanci nízkou spolehlivost a naruší kulturu ve firmě jazykovou bariérou nebo kulturními rozdíly. Proto u nás pracovníky z ciziny cíleně nevyhledáváme, ale pokud se situace na trhu práce nezmění, je možné, že i na tuto variantu přistoupíme. Přeplacení konkurence je samozřejmě také možnost, především při obsazování pozic s požadovanou vysokou kvalifikací, ale cíleně to neděláme. Musím říct, že i přes velice napjatý trh práce mají velcí zaměstnavatelé v regionu nadstandardní vztahy, chováme se k sobě s respektem.
Kolik si tedy dnes zaměstnanci u vás průměrně vydělají a kolik činí minimální mzda?
Průměrnou hrubou měsíční mzdu bez vedení společnosti včetně příplatků, přesčasů a bonusů máme od začátku roku 33 180 korun. O minimální mzdě se nedá hovořit – dělnické pozice, které tvoří naprostou většinu pozic – asi 80 procent – jsou placeny hodinově, podstatnou část tvoří různé příplatky třeba za práci v noci, pokud se dané pozice týká, také za práci o víkendech nebo ve svátek, dále bonusy za docházku, výkonnost závodu, výkonnost daného oddělení a za výkonnost konkrétního zaměstnance. Mzda se tedy přímo odvíjí od těchto faktorů – chceme, aby byl zaměstnanec za svou snahu přímo oceněn a na výplatě to bylo vidět a naopak.
Vede cesta z personální krize přes automatizaci a robotizaci? Zmizí v budoucnu ze závodů zaměstnanci a nahradí je další stroje?
Určitě je to cesta. V posledních pěti letech se nám podařilo díky automatizaci a robotizaci „uspořit“ skoro 80 pracovních míst. Nemuseli jsme ale propouštět, zaměstnance jsme z původních vyřazených strojů přesunuli jinam a paralelně jsme díky rychlému růstu nabírali další. Je ale důležité chápat, že všechny pozice nejde nahradit stroji – zvláště komplikovanou, zakázkovou, malosériovou výrobu, kde by to ani nebylo ekonomicky výhodné. Určitě tedy nehrozí, že by zaměstnanci zmizeli, spíš jen najdou uplatnění v jiných činnostech v rámci závodu. Naší filozofií je i do budoucna výrazné zaměření na automatizaci, robotizaci a digitalizaci. Máme velkou důvěru japonského majitele, který tímto směrem investuje výrazné finanční prostředky. Konkrétně naše průměrné investice v posledních pěti letech přesahují 150 milionů ročně.
Ovlivňuje současná přezaměstnanost vaše plány na rozšíření olomouckého závodu?
Rozšíření výroby je momentálně ve fázi plánů, projekt na výstavbu druhé výrobní haly má na stole naše evropské vedení. Důkladně analyzujeme velikost haly z pohledu objemu výroby, ale také současné situace na trhu práce, která nám vůbec nepomáhá. Finální rozhodnutí ještě nepadlo, v japonské společnosti je vždy všechno detailně propočítáváno, rozhodnutí je tedy na delší dobu.
