Roman Prokeš (vlevo) a Pavel Stupárek společně zrestaurovali a zprovoznili...

Roman Prokeš (vlevo) a Pavel Stupárek společně zrestaurovali a zprovoznili unikátní tiskařský stroj z roku 1869. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Nadšenci vrátili lesk i funkčnost půltunovému tiskařskému unikátu

  • 0
Dva muži ze dvou zdánlivě nesourodých oborů pomohli vrátit krásu unikátnímu tiskařskému stroji. Kovový lis z druhé poloviny 19. století je jedním z mála známých, v Česku dochovaných strojů toho typu, který kdysi znamenal revoluci v oboru.

Současný majitel stroje, „laterní magik“ a propagátor umění starých tiskařských mistrů Roman Prokeš z hranické místní části Drahotuše, dlouho hledal spojence, který by stroji pomohl zpět do provozu. Našel jej v sousedním Olšovci v majiteli tamních strojíren Pavlu Stupárkovi. Jejich společné dílo bude součástí nového muzea v Drahotuších.

„Přestože na lisu je všechno vcelku funkční, jeho krása nevynikala na první pohled. Chtěl jsem, aby měl důstojnou podobu. Z vlastních zdrojů bychom to ale nedokázali,“ říká Prokeš.

Ten je principálem známého Studia Bez Kliky a vlastní několik dalších dřevěných historických lisů. Všechny jsou funkční, takže je Prokeš s kolegy může předvádět lidem a také na nich tisknout třeba repliky starých listin. Na Pavla Stupárka narazil náhodou.

„Jeho kolegové lis rozebrali, převezli do strojíren a tam znovu sestavili, aby se podívali na pohyblivé části. Tak zjistili, co bude potřeba vyměnit,“ popisuje Prokeš.

„Na to, abychom ze starých předmětů dělali znovu věci funkční, jsme vybaveni. Dáváme takto dohromady například stroje z 50. let minulého století. Tak historickou záležitost jako je litinový lis z poloviny 19. století, jsme tu ale ještě neměli,“ tvrdí Stupárek.

Lis je jedním z posledních svého druhu, technologie šla dál

Než bude hotové muzeum, jež se začne v Drahotuších rodit v létě 2018, bude lis vystavený jinde, Prokeš vhodné místo hledá. Jeho studio už vyrábí štoček, který se na tomto historickém stroji bude tisknout jako pamětní list.

„To, jestli použijeme správnou barvu a papír, už je zase na nás. Propojení zdánlivě absolutně nesourodých oborů se v jednu chvíli promítne do tohoto zajímavého artefaktu,“ říká.

Lis byl vyroben roku 1869 ve Vídni. Podle Prokeše jde o jeden z posledních technicky řešených knihtisků, který funguje ještě formou přítlačné desky mířící kolmo na stůl. Ve své době dokázal lis vytisknout najednou celou dvoustranu novin. Před kovovým lisem používali tiskaři většinou vřetenové stroje.

V roce své výroby byl ale drahotušský lis již svým způsobem zastaralý. V Americe nebo Anglii se už používaly rychlolisy, které dokázaly vychrlit několikanásobně více stránek najednou. Až do tohoto období ale naopak patřili ke světové špičce tiskaři z českých zemí. Hlavní boom tady tiskařina zažívala především v 16. století, kdy jí vévodili tiskaři Jednoty bratrské. Po jejich odchodu do exilu ovšem řemeslo mírně usnulo.

Při práci mohly už asistovat i ženy, tiskaři z toho nadšení nebyli

Roman Prokeš si představuje, že na kovovém lisu, který získal do sbírky, se mohly tisknout například první vlastenecké noviny.

„Lis je tak šikovně vyrobený, že se dal demontovat a po částech prostřednictvím Ferdinandovy parní dráhy přepravovat, kam bylo potřeba,“ míní Prokeš.

„Byl tak přesný, že dokázal tisknout velké plochy na jedno zatažení a mohly u něj asistovat už i ženy. Tehdejší tiskaři nebyli rádi, protože to podle nich devalvovalo jejich řemeslo,“ dodal.

Kde přesně dnes obnovený stroj v 19. století sloužil, Prokeš neví. On sám jej dostal darem od výtvarníka Františka Petráka z Luhačovic.

„Lis ještě za komunismu našel na výtvarné škole v Ostravě, kde studoval. Jestli se tam dostal po znárodnění, zániku nějakého podniku anebo vyvlastnění něčí dílny, to se můžeme jen domnívat,“ přemítá.