V polovině závodu, po střelbách vleže, mu patřilo 11. místo. Ale na střelbě ve stoje chyboval celkem třikrát a v cíli nakonec skončil až 29.
Michal Šlesingr připustil, že se nedokázal vyrovnat s velkým závodem.
"Asi je to tím. Je tam tlak a já nejsem takový flegmatik. Připouštím si to k tělu víc, než bych měl," řekl po olympijské stíhačce novinářům.
Přitom před olympiádou střelbu piloval a vypadalo to dobře. "Co s tím budu dělat? Nejlepší by bylo vylejt si hlavu, ale to zase nepomůže nohám," usmál se trpce. "Prostě po sobě moc chci."
V letošní sezoně je až příliš za očekávanými výsledky. V Pokljuce sice skončil čtvrtý v individuálním závodu a devátý byl v Anterselvě. Jinak boduje velmi nepravidelně.
Na dobrý výsledek se až příliš soustředí od úspěšného vystoupení na mistrovství světa v Anterselvě před třemi lety. Odtud si odvezl stříbro a bronz a byl čtvrtý právě ve stíhačce. Jenže zrovna v tomhle závodu dlouho útočil na zlato, o medaili přišel právě až na poslední střelnici.
"Tam mě to zlomilo. Do té doby jsem od sebe moc nečekal. Ale od té doby mám na sebe vyšší nároky. A to je těžší."
Doufá, že se mu podaří se zkoncentrovat na čtvrteční individuální závod, v němž střelba hraje podstatnou roli celkového výkonu. Za každou minelu si totiž biatlonisté připíší minutu k celkovému času. "Tam se střílí klidněji. Ne jako tady (ve stíhačce), když se střílí a střílí a jedete ve vláčku. Nemuselo by to být tak psychicky náročné."
Šestadvacetiletý rodák z Letohradu se už zkoušel poradit s psychologem. "Spíš bych asi potřeboval psychiatra," smál se. "Víte, já jsem hodně přemýšlivý, nedokážu hodit všechno jen tak za hlavu. Proto si nejsem jistý, že by mi psycholog pomohl."
Věří, že se zase zvedne. "Je to o tom, že když se daří, tak prostě některé věci neřešíte. Ale jednou jsi nahoře, jednou dole," uzavřel s nadějí v hlase.
