"Jsem trochu naštvaný, nechybělo moc a mohl jsem mít medaili," zlobil se Koukal. Vinu za své neštěstí z velké části přisuzoval krajanovi Milanu Šperlovi. "Neustál kontakt s Pillerem a sestřelil mě, dva kiláky před cílem jsem tam zůstal ležet."
Z pozice kolem desátého místa se Koukal ve velkém balíku závodníků řítících se do cíle rázem výrazně propadl. "Cítil jsem se dobře, věděl jsem, že mi do posledního kopce neujedou a že se bude rozhodovat v závěru. Chtěl jsem si udržet výhodnou pozici, jenže najednou lup, a byl jsem dvacátý."
Na vedoucí skupinu se sedmadvacetiletý reprezentant ještě dotáhl, ale ve finiši už s nejlepšími neudržel krok. "Sto metrů před cílem mi došly síly, dotahováním jsem jich moc ztratil," zlobil se.
Cílovou páskou proletěl jako sedmý. Poslední, koho ještě stačil předjet, byl Jiří Magál. Jako šestnáctý projel cílem Lukáš Bauer a sedmadvacátý Milan Šperl.
Ten hned zamířil za Koukalem, který dosud ještě postával pár metrů za páskou. Chvíli si povídali a přitom si sundavali lyže.
"Nehádali jsme se, to nemá cenu," řekl Koukal. "Milan za to tolik nemohl, jen neustál kontakt se soupeřem. Měl jsem být jinde."
"Někdo do mě někdo zezadu najel a já se poroučel k zemi. Bohužel jsem tím zbrzdil i Martina, který jel za mnou," popisoval krizový moment Šperl. "Nedá se nic dělat, je to kontaktní závod, ve kterém se to stává," dodal.
Šperl se snažil zuby nehty držet vedoucí skupiny, ale Koukal se na něj právě proto zlobí. Naznačuje, že krajan špatně odhadl síly a snažil se udržet mezi závodníky, kterým nestačil. "Bylo vidět, že do kopce se propadal a při sjezdech se cpal zpět."
"V předposledním kopci jsem měl křeče, o přední umístění bych už nebojoval, ale mohl jsem být v první dvacítce," lituje Šperl.
Poté, co kvůli administrativní chybě nemohl jet závod štafet, se chtěl na olympiádě konečně převést v dobré formě.
Koukalovi zase záleželo na tom, aby se dobře předvedl na stejné trati, na jaké získal v roce 2003 titul mistra. "Zatímco před třemi lety jsem měl kliku na všechno, dneska to byla velká smůla."
Bauer upadl dvakrát
Dokonce dva pády na trati zbrzdily Lukáše Bauera. "Ten první byl trochu kuriozní. Vytlačili mě do strany, utrhl se se mnou kraj trati, takže jsme spadl do hlubokého sněhu," popisoval s úsměvem.
"Těžko jsem se dostával zpátky, ale protože čelo závodu nikam nepospíchalo, podařilo se mi to přece jen je dojet. A podruhé mě sundali Rusové, ti se tím moc nemažou."
Své si se záludností hromadných startů užil i Jiří Magál.
"Doufám, že hromadné starty brzy skončí, aby se zase dalo normálně závodit," svěřil se. "Jedete 40 km v balíku a teprve v závěru se začne závodit."
Sám je tempař, nesvědčí mu hromadný spurt. "Pět kilometrů před cílem jsem se snažil nastoupit a zvýšit tak tempo. Odjel jsem s Pillerem-Cottrerem a začínal jsem věřit, že by to mohlo vyjít třeba i na medaili. Jenže foukal moc silný vítr a my jsme se v trháku neudrželi."
Se závěrečným závodem olympiády byl i tak spokojen. "Předvedli, že na padesátku umíme jezdit. Dvě místa do desítky, to je hodně slušný výsledek."
