Proč?
Kdyby mi bylo pětadvacet let, neřeším to. Sportovní věk ale nejde moc zastavit a každý rok navíc pro mě bude těžší a těžší. Nechci říct, že to zabalím. Na olympiádu pořád chci jet a připravím se na ni, jak nejlépe budu moct. Ale teď nedokážu říct, jak na tom za rok budu. Ale třeba to bude pro mě bonus.
V čem?
Třeba si sezonu odpočinu a příští rok budu jen lepší. To nedokážu říct. Nebo mě taky tahle sezona úplně pohřbí, že se do toho už nedostanu. Pro mě jako veslaře je to špatné v tom, že nemůžu přestat trénovat. Když si řeknu, že se na to třeba do podzimu vykašlu, dlouhodobý výpadek už nedoženu. Musíme s trenérem vymyslet, jak jít do úsporného módu a trénovat dál.
Váš velký rival Mahé Drysdale si podobnou pauzu dopřál.
Jasně, ale přibral asi dvacet kilo a už se do toho nedostal. Bude to hrozně těžké a nechci takhle dopadnout. Nejspíš se z třífázových tréninků stanou dvou a jednofázové tréninky. Ale vím, že ty nejtěžší tréninky mě stejně neminou. Nepříjemné je, že nebudou žádné závody a nemáte žádnou vidinu. Jen trénink.
Mluvíme spolu několik desítek minut po úterním rozhodnutí. Měl jste čas ho vůbec vstřebat?
Už to vstřebávám celý týden, nějakou dobu se o tom už mluvilo. Nic s tím nezmůžu. Ale když můžu mluvit za sportovce, je dobré, že víme, na čem jsme. Je rozumné, že olympiáda nebude. Nejhorší byl poslední týden, kdy se množily otázky: Bude to? Nebude? Kdy to bude? Jaká budou kritéria pro sportovce, kteří nebudou kvalifikovaní?
Jak se vám trénovalo v době, když se v Evropě začal šířit koronavirus?
Než zavřeli loděnice, do poslední chvíle jsem trénoval na vodě. Když už to nešlo a karanténa se zpřísňovala, začal jsem zase jezdit na trenažeru. Nějaké tréninky jsem tam zvládl, ale nebylo to dobré na psychiku. Předminulý týden jsem se začal chystat na sezonu. Jenže nejprve přišla zpráva, že se ruší všechny Světové poháry, potom dodatečná olympijská kvalifikace. A teď se překládá celá olympiáda.
Chtěl jste po Tokiu ukončit kariéru?
Skončit úplně ne, ale měl jsem nastaveno, že to bude poslední olympiáda.
Teď si musíte počkat. Věříte, že to zvládnete?
(usměje se) No, zatím jo. Stále je Tokio můj velký cíl a sen. Zkusím se na to připravit co nejlíp. Hlavně musí vydržet zdraví. Nejsem nejmladší a každý den tréninku je znát čím dál víc.
Ondřej Synek při MS v Plovdivu
Do Tokia jste se chtěl kvalifikovat i na dvojskifu v posádce s Jakubem Podrazilem. To vám taky vydrží?
V tom nám odložení hraje trochu do karet, protože budeme moct s Kubou něco odtrénovat a vyzkoušet, jestli má smysl v tom pokračovat. To se dá poznat z tréninků. Otázkou ale je, jak se k tomu postaví mezinárodní federace, jak se vymyslí kvalifikace, jestli se jen odloží o rok, nebo se bude vymýšlet úplně jiný postupový cíl.
Máte v téhle nejisté době aspoň nějakou jistotu?
Jsem v Krkonoších na chalupě, kde trénuju na trenažeru. V pondělí máme sraz na loděnici a budeme se domlouvat s trenérem, jak k tomu přistoupíme a co budeme trénovat. Musíme to teprve vymyslet.
