„Seděl pořád u svého notýsku a pozoroval, jak hází zkušenější kolegové. Nikdy se nevyhýbal dřině, každé tréninkové kolo chtěl vyhrávat,“ vzpomínal na Čoprovy začátky oštěpařský kouč Naseem Ahmad.
„Vidět ho dnes vyhrát zlatou medaili na olympijské scéně je největší radost,“ dojímal se.
Čopra se ke svému finálovému pokusu postavil jako druhý.
Doběhl s oštěpem na vytyčené místo, naposledy se namotivoval a chystal se k hodu. Trošku neobratně mu ještě před rozběhem náčiní spadlo...
Tam ale nešikovnost končila.
V klidu ho sebral, naposledy si zopakoval nanečisto oštěpařský „luk“, a vyběhl...
Prvním pokusem poslal oštěp tři centimetry za hranici 87 metrů, i to by stačilo na vítězství.
V další sérii se ještě vylepšil na 87,58.
„Už když jsem ty první dva pokusy vypustil, věděl jsem, že letí hodně daleko,“ říkal po závodě syn farmáře z vesnice Khandra, která se nachází přibližně 100 kilometrů od Nového Dillí.
Ukončil tak stoleté čekání Indie na olympijskou medaili v atletice a získal vůbec první atletické zlato. Svým výkonem se Čopra zařadil ke střelci Abhinavu Bindrovi, který v roce 2008 v Pekingu vybojoval dosud jediné indické individuální zlato na olympijských hrách.
„Splnil jsi sen národa. Děkuji ti!“ gratuloval mu na twitteru Bindra. „Vítej v klubu - už to chtělo nějaký přírůstek,“ dodal střelec.
Zčistajasna ale Čoprův výkon nepřišel. Poprvé hodil přes 80 metrů už v roce 2016. Do Ria se ale kvalifikovat nezvládl, zklamání to bylo obrovské. Rychle ho ale zahnal v témže roce na světovém šampionátu do 20 let v Polsku, kde výkonem 86,48 metru stanovil nový juniorský světový rekord a vyhrál.
A teď je z něho i olympijský šampion.
„Pro nás zůstane navždy dítětem. Snažíme se ho moc nechválit, protože nechceme, aby mu úspěch stoupl do hlavy. I teď, když přijede, najdete ho pracovat na poli,“ svěřil se otec Satiš zvídavým novinářům, kteří jeho vesnici navštívili během finále.
Všech devatenáct členů oštěpařovy rodiny, plus stovky dalších obyvatel, sledovali rozhodující klání přilepení k obrovské obrazovce před Níradžovým rodným domem.
Kdo dá víc?
Vrchní představitel severního indického státu Harijána (ve kterém se nachází i Khandra) Manóhar Lal Khattar olympionikovi hned po vítězství slíbil šest indických „crore“. To nezní jako velká suma...
Ale je. Jedná se o 60 milionů indických rupií (17,5 milionu korun).
Přihodily i další indické státy. Vláda sousedního Paňdžábu vyhlásila pro Čhopru peněžitou odměnu 2 crore (5,8 milionu korun). Stát Manipúr přidal 1 crore (2,9 milionu korun).
Zapojil se i indický národní sport - kriket. Národní kriketová rada přislíbila 1 crore, bonus ve stejné výši dostane Čopra i od týmu z nejvyšší indické kriketové ligy Chennai Super Kings. Ten navíc hodlá vytvořit dres s číslem 8758 jako projev úcty k jeho olympijskému výkonu.
Další 2 crore přisadila i technologická společnost BYJU’S.
Ve městě Pančkula navíc vláda plánuje vytvořit sportovní centrum pro atlety, do jehož vedení může usednout právě olympijský vítěz.
„Vybudujeme Centrum excelence pro atlety, které bude (Čopra) vést, pokud bude chtít. Dostane i pozemek, stejně jako ostatní sportovci,“ řekl Manóhar Lal Khattar.
Indická letecká společnost IndiGo oznámila, že nabídne Čoprovi neomezené cestování zdarma po dobu jednoho roku a podnikatel Anand Mahindra slíbil, že zlatému medailistovi daruje připravované SUV Mahindra XUV700.
Indie si svého hrdinu zkrátka hýčká.
A jaké jsou plány samotného vítěze?
„Letos jsem se soustředil jen na olympiádu. Teď, když jsem získal zlato, chci na další soutěže. Po návratu do Indie budu opět shánět zahraniční vízum, abych se mohl zúčastnit mezinárodních akcí,“ přibližoval Čopra.